Když jsem byl malý, představoval pro mě Facebook skladiště hidden-object her, které jsem hrával od rána do večera. V těch dobách mi skrz počítačovou obrazovku prošlo několik desítek her tohoto žánru, které jsem hrával s láskou. Po letech jsem se k hidden-object hrám vrátil a do oka mi padlo něco, co mou bývalou lásku k tomuto žánru neobnovilo.

Hope Lake je detektivka ve stylu Nancy Drew, která neoplývá propracovanou zápletkou. Ve hře se vtělíme do kůže mladé vyšetřovatelky, která vyšetřuje zmizení studentky Emily Lynch. Případ je pro obyvatele městečka záhadou a my jsme jediní, co tuto záhadu dovedou do samotného konce.

Hře se nedá vytknout grafické zpracovaní, kterým bezpochyby vyniká. Každá věc je do detailu propracovaná a hráč má pocit, že hraje hru, u které se nešetřilo rozpočtem. Hezkou grafiku zastiňují primitivní hádanky s nesmyslným hledáním předmětů, které potřebujete pro postup hrou. Skrz minihry musíte sbírat kvantum věcí (od knoflíku počínaje), abyste získali nějaký ten předmět, který rozhodne o tom, jestli se ve hře posunete dál. Některé hádanky jsou zábavné a zajímavě zpracované. Jejich nevýhodou je to, že je dokáže vyřešit i sedmileté dítě. Autoři hry viditelně dávají najevo, že intelektuální stránka tu nehraje roli, a šťouchají do hráče, aby se u některých věcí zbytečně nezdržoval a hrou postupoval dál.

Hope Lake si sice hraje na temnou detektivku s propracovaným příběhem, ale svou jednoduchostí si podřezává větev, na které stojí. Již během prvních několika minut je jasné, kdo tím „záhadným“ únoscem je. Hope Lake je ve finále nezajímavou rychlokvaškou, která vás zabaví na jeden večer.