Return to Castle Wolfenstein byla první hra, kterou jsem hrál na svém prvním compu v lednu roku 2007. Když jsem hru poprvé spustil a bylo mi sděleno, že je to přímý nástupce stařičké hry Wolfenstein 3D, kterou jsem kdysi pařil u souseda, skoro jsem oněměl. Pokud vzpomenu, že se jedná o ne již nejmladší hru, dodnes obdivuji skvělou hratelnost, spoustu zbraní, příběh a velmi slušnou grafickou stránku. A nejen to. Přestože se hra může tvářit jako velmi obyčejná střílečka, postup hlavního hrdiny agenta Blazkowicze a smysl jeho počínání je vysvětlován srozumitelně podaným příběhem, který si hráč má možnost před začátkem každé mise připomenout a osvětlit si jej.

Dalším nemalým aspektem, který mě k RtCW táhne a co mi hru znatelně zpříjemňovalo, je hudební doprovod Billyho Browna, kterým je každá mise podbarvena a tím umocňuje velmi kvalitní atmosféru a nedělá hru v téměř žádném okamžiku nudnou.

Pokud jde o negativa, nacházím jich opravdu zanedbatelné množství. Patří mezi ně občasné grafické bugy, kdy zabitý nepřítel zůstane třčet půlkou svojí postavy ve zdi, kam se pár chvil předtímí sesunul, ale myslím, že dnes již této relativně starší hře lze tyto neduhy s naprostým klidem tolerovat.

Co dodat? Myslím, že tyto řádky hovoří za vše a že nikoho nenechávám na pochybách, že ze starších her je pro mě "Wolf" herní hvězdou, která mi nikdy nevyhasne a jejíž nedávným opětovným (v pořadí asi desátým) zopakováním (1/2012) se utvrzuji v tom, že mě hned tak bavit nepřestane.