Nikdy bych si nemyslel, že někdy budu litovat koupi hry ze série Žakuza, leč, žel Buddhovi, je tomu vskutku tak. Když jsem se dozvěděl, že existuje spinoff žakuzy odehrávající se na konci období Edo, který nikdy nebyl vydán mimo Japonský ostrov, byl jsem mírně zarmoucen, protože co si budeme namlouvat - her v tomto prostředí je mín než šafránu a her v Yakuza stylu nebyla žádná. Na papíře to vypadá výborně.

Realita je ovšem bestie, která vám tu idylku hodně rychle sežvejká a vyplivne vám ji do xichtu. Nevím, jaký rozpočet sega do tohoto "remaku" vrazila, ale je zcela patrné, že se tu šetřilo a hlavně recyklovalo. Důvod, proč si studio vybralo Unreal engine místo svého domácího "Dragon" enginu, je jasný. Pro jednoduchý a rychlý import assetů ze svých starších her, včetně původní hry. Jsou tu modely postav (xichty) z Yakuza 6, Yakuza 5, Yakuza 0 a Kiwami remaků. Stejně tak animace a poměrně dost textur. Reuse je tu na každém kroku.

Největší blamáž jsou jinak tradičně skvělé vedlejší úkoly a aktivity, které tu jsou převážně proto aby mrhaly vaším časem a trpělivostí. Napočítal jsem tu asi tucet vedlejších misí, které spočívají v nošení věcí z bodu A do bodu B - Přines zelináři 10 cibulí, dones nemocnému psovi 5 mastiček, dones kočce rybu, dones neschopnému rybáři rybu, dones bábě čaj, dones houmelesovi zeleninu, dones spratkovi zeleninu, dones ženské na ulici zeleninu, dones zeleninu ženské, kterou okradli na ulici. Už chápete? Pořád a pořád dokola. solidní dekadence. Vrcholem tu byl "quest" zahrnující "konverzace" s mladou kněžkou, na kterou musíte kliknout aby se vám navýšila její "afektivita" nejsou s ní žádné rozhovory, žádné flirtování či nejapné připomínky, prostě fade to black a čau. "Přijd zase za hodinu a klikni znova, blbečku!" Je tu asi tak 5 zapomatovánihodných příběhů, což je pro Yakuzu sakra málo! Zkrátka vše, mimo hlavní story, je tu designováno bez cíle a smyslu, tak aby to uměle nafukovalo herní dobu.

Hlavní story je komplikované a ze všech těch jmen a událostí vám půjde hlava kolem. Což není pro Yakuzu taková novinka. Zásadní rozdíl je v tom, že tu není prakticky nic co by mě zvedlo ze židle, nebo něco co bych si až do konce pamatoval. Není to vyloženě špatný, ale podle mě tomu chybí náboj, dynamika a trošičku plynulejší a údernější dialogy.

Souboják je ucházející a překvapivě poměrně obtížný, hlavně tedy bossové, u nichž ocenuji to, že to nejsou panáci s milliardou hitpoitů, ale solidní řezníci, jejichž údery tuze bolí, zároven je však nemusíte pižlat hodinu. Souboje s bosákama jsou tak daleko plynulejší a zábavnější než kdykoliv jindy. Je tu i "endless dungeon" s lootováním a levelováním, který má zastupovat jakýsi endgame. Což je úlet. A hlavně děsná nuda.

Nuže, co dodat závěrem? Ishin mě nebavil, nebavil mě až tak moc, že se nebojím pronést: "Ishin je nejhorší díl série, je to zneuctění rodiny like a dragon/yakuza, serte na to, nehrajte to" a už se vlastně ani nedivim, že tak dlouho byla tahle věc zahrábána Segou. Někomu se možná ishin může líbit, kupříkladu Mattovi a pár super mega fanouškům série. Já však chci na tento digitální kýbl nudy zapomenout. Moment, už jsem zapomněl. Good.