V druhém pokračování Zorka náš bezejmenný dobrodruh sestupuje se svým mečem a nezbytnou svítilnou do dalších hlubin G.U.E. (Velké Podzemní Říše). Počet místností se oproti dílu prvnímu zmenšil o 24 (počet předmětů o deset) a hra díky tomu získala na větší sevřenosti. Ta je také dána koncepcí mapy, jejímž centrálním uzlem je kolotoč, ze kterého vede osm východů, ale hra, do té doby, než přijdete na to jak kolotoč vypnout, vybere při odchodu vždy náhodný směr. Prvek náhody je přítomen také v případě vašeho protivníka, do jehož říše jste vstoupili, kouzelníka Frobozze, který se může z čista jasna objevit a zakouzlit na vás jedno z několika kouzel. Jejich účinek není fatální, ale může vás zdržet, což, vzhledem k tomu, že světla ve svítilně ubývá, vede k většímu tlaku na hráče. Východiskem je samozřejmě časté loadování, ale i tak se s největší pravděpodobností nevyhnete alespoň jednomu restartu.
Cíl hry zůstává podobný jako v případě prvního dílu, tedy sbírání cenností, za které získáváte skóre, ale změnil se účel jejich využití. Obecně lze pozorovat, že je Zork II poněkud lépe koncipován, byť se stále víceméně jedná o slepenec nesourodých lokací. Pohybovat se tak budete po vulkánu, v dračí sluji, zahradě s jednorožcem, v bance či arbitrárně koncipovaném "diamantovém" bludišti. Narazíte i na robota. Hádanek je nemálo a jejich komplexita po prvním díle vzrostla. Obzvláště diamantové bludiště a banka Zork jsou dost obtížné, byť jejich obtížnost spočívá spíše v neprůhlednosti koncepce světa. Ale i ostatní hádanky dokážou potrápit, mj. i proto, že hra nedává dostatečný feedback při pokusu patřičnou věc prozkoumat. Osobně jsem nicméně vyřešil zhruba dvě třetiny hry bez návodu, což nakonec není až tak špatné.
Ve hře je také více narážek na rod Plochohlavů, kteří G.U.E. dříve obývali. O to více ale zamrzí, že feelies (tj. doplňkové tištěné materiály) se hrou nikterak nesouvisí (rozvádějí pouze obecnou turistickou geografii provincií světa Zork - a to navíc bez přiložené mapy). I postava Frobozze by zasloužila zajímavější background a feelies by se logicky nabízely. Bohužel však jeho komická postava i po dohrání hry zůstane zastřena tajemstvím. Tajemstvím, které však na druhou stranu dává o to větší prostor pro vaši fantazii.
Vlastní Mapa vytvořená v programu Trizbort. Použitý interpret: Windows Frotz. Screeny: Riddle Room.
Cíl hry zůstává podobný jako v případě prvního dílu, tedy sbírání cenností, za které získáváte skóre, ale změnil se účel jejich využití. Obecně lze pozorovat, že je Zork II poněkud lépe koncipován, byť se stále víceméně jedná o slepenec nesourodých lokací. Pohybovat se tak budete po vulkánu, v dračí sluji, zahradě s jednorožcem, v bance či arbitrárně koncipovaném "diamantovém" bludišti. Narazíte i na robota. Hádanek je nemálo a jejich komplexita po prvním díle vzrostla. Obzvláště diamantové bludiště a banka Zork jsou dost obtížné, byť jejich obtížnost spočívá spíše v neprůhlednosti koncepce světa. Ale i ostatní hádanky dokážou potrápit, mj. i proto, že hra nedává dostatečný feedback při pokusu patřičnou věc prozkoumat. Osobně jsem nicméně vyřešil zhruba dvě třetiny hry bez návodu, což nakonec není až tak špatné.
Ve hře je také více narážek na rod Plochohlavů, kteří G.U.E. dříve obývali. O to více ale zamrzí, že feelies (tj. doplňkové tištěné materiály) se hrou nikterak nesouvisí (rozvádějí pouze obecnou turistickou geografii provincií světa Zork - a to navíc bez přiložené mapy). I postava Frobozze by zasloužila zajímavější background a feelies by se logicky nabízely. Bohužel však jeho komická postava i po dohrání hry zůstane zastřena tajemstvím. Tajemstvím, které však na druhou stranu dává o to větší prostor pro vaši fantazii.
Vlastní Mapa vytvořená v programu Trizbort. Použitý interpret: Windows Frotz. Screeny: Riddle Room.
Pro: Frobozz, otevřenost světa, hádanky jsou povětšinou logické, posun k větší koncepčnosti
Proti: Nesourodost světa, nedostatečné popisky objektů