Zvláštní rozhodnutí rozdělit White March DLC na dvě části. První část bez druhé není v podstatě příběhově ukončená, ale zároveň na sebe levely poměrně zvláštně obě části nenavazují. WM1 si hráč střihne okolo levelu 7, ale na WM2 potřebuje maximální level, a vrátí se k němu tedy mnohem později. Kromě toho dalších 5 % (oproti svému hodnocení WM1) strhávám za takovou podivnou "roztříštěnost." Zatímco WM1 byla kompaktní a ucelená (potřebujete otevřít trpasličí pevnost a přijít na její tajemství, k tomu cíli vedou i vedlejší questy a lokace), ve WM2 skáčete od jedné lokace k další a každá je úplně jiná. Samy o sobě jsou perfektní: Iron Flail Fort dává hráči obrovskou svobodu v přístupu, Abbey of the Fallen Moon vypadá nádherně a má zajímavý příběh, v dolech pod Stalwartem (a lokací pod nimi) by se atmosféra dala krájet, finále v Cayron's Scar je epické, bažiny a Concelhautova pevnost (i když ta byla možná už ve WM1) zase nabízí obrovskou challenge. Jenže celé to tak nějak nedrží pohromadě, člověk si odskakuje od jednoho k druhému a má pocit, že autoři měli sice hodně fantazie a nápadů, ale nedokázali jim dát nějakou jasnou ucelenou linku.

Jinak ale k samotnému DLC, když člověk překousne všechny ty věci okolo, nemám výhrad. Opět perfektní atmosferický zážitek v mé oblíbené lokaci na dalekém severu, skvělé questy, velká svoboda, další várka soulbound itemů a super lootu a oproti původní hře obrovský skok v obtížnosti (což je dobře pro hráče, který hledá extra challenge).