Maximální rychlost lokomotivy táhnoucí soupravu ve hře Last Train Home je několik desítek kilometrů za hodinu. Přesto se k nám hra přiřítila rychlostí japonského shinkansenu; vždyť poprvé se o ní široká veřejnost dozvěděla sotva před pár měsíci. Na vývoji samotném pracovali brněnští Ashborne Games ve spolupráci s THQ Nordic několik let, je však vždy příjemné nemuset na zajímavě vypadající hru od jejího samotného oznámení čekat ještě dlouhé roky.
Last Train Home zpracovává málo známou kapitolu osudů československých legionářů v Rusku po první světové válce. Je však třeba uvést, že se v tomto případě nejedná o hru vyloženě edukativní či historicky přesnou a téma používá spíše jako volnějsí uměleckou licenci. Na atraktivitě této opomíjené a jinde prakticky nezpracované látky to však neubírá a je nesporné, že už jen svým tématem je tento počin unikátní s potenciálem zaujmout nejen milovníky (československé) historie či vojenství.
Hra samotná se skládá ze dvou zcela odlišných částí, z nichž každá sama o sobě by mohla fungovat jako samostatná hra. Její primární a ta více komplexní složka, která vás bude stát nejvíce času, ale i nervů, je samotné cestování po rozsáhlé mapě a správa vlaku i vašich vojáků (jak individuálně, jak i jejich čet). Míra mikromanagementu a survival prvků je zde překvapivě vysoká a budete-li hrát na obtížnost Velitel (doporučená autory), neobejdete se bez pochopení a respektování řady prvků a mechanik a jejich promyšleného využívání. Hra je v tomto nesmlouvavá a nemá problém postavit vás před dead end, protože jste něco zanedbali. Budete se muset starat o vlak i jeho jednotlivé vagony, jejich účel, kondici i upgrady, shánění nezbytných surovin, efektivní využívání paliva, později zateplování, atd. K tomu všemu budete potřebovat několik typů surovin, které můžete získávat speciálních místech podél trati, v misích nebo u obchodníků. Správa vojáků je jestě komplexnější, budete řesit i jejich únavu, traumata, různá zranění, a podobně. Samotné vojáky lze vylepšovat a profilovat jak pro bojové role v akčních misích, tak i pro vlakové role, neboť bez techniků, kuchařů nebo dělníků se prostě neobejdete. Mimochodem, hra jde do takového detailu, že jednotlivé role je třeba obsazovat jak pro denní, tak i noční směnu. Celé toto UI, zejména pro správu a vylepšovaní vojáků skrze jejich karty, připomíná velmi komplexní deskovou hru. Bohužel jeho přehlednost není zcela bez kompromisů a občas budete muset překlikávat do jiných nabídek a menu, abyste našli informaci potřebnou ke správnému rozhodnutí někde jinde. Naštěstí se dá hra kdykoliv zastavit a hráč může téměř vše zkoumat a spravovat bez časového pressu.
Řada "malých" misí, na nichž jen získáváte suroviny nebo takzvaných dynamických události na trati se odehrává formou dialogového okna. Akční mise však představují další zcela jinou složku hry podobnou klasickým Commandos. Základem úspěchu je využívaní specializací, skillů a perků vašich vojáků, prostředí, krytů a samozřejmě aktivní pauzy, bez které by to zejména v pozdějších fázích prakticky nešlo. Některé mise nebo jejich části umožňují kradmý postup, převážně se však hrají akčně. Postupem času si vaše vojáky a vojačky vypipláte k obrazu svému a získáte k nim vztah podobně, jako třeba v sérii XCOM. Mise jsou poměrně rozsáhlé a zejména ke konci není problém v nich strávit, v závislosti na vašem herním stylu, i několik hodin.
Celkově hra zabere klidně 50-70 hodin a i když postupem času řadu věcí recykluje, jedná se o fantastickou jízdu a po Bzzzt o další českou pecku, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít.
Last Train Home zpracovává málo známou kapitolu osudů československých legionářů v Rusku po první světové válce. Je však třeba uvést, že se v tomto případě nejedná o hru vyloženě edukativní či historicky přesnou a téma používá spíše jako volnějsí uměleckou licenci. Na atraktivitě této opomíjené a jinde prakticky nezpracované látky to však neubírá a je nesporné, že už jen svým tématem je tento počin unikátní s potenciálem zaujmout nejen milovníky (československé) historie či vojenství.
Hra samotná se skládá ze dvou zcela odlišných částí, z nichž každá sama o sobě by mohla fungovat jako samostatná hra. Její primární a ta více komplexní složka, která vás bude stát nejvíce času, ale i nervů, je samotné cestování po rozsáhlé mapě a správa vlaku i vašich vojáků (jak individuálně, jak i jejich čet). Míra mikromanagementu a survival prvků je zde překvapivě vysoká a budete-li hrát na obtížnost Velitel (doporučená autory), neobejdete se bez pochopení a respektování řady prvků a mechanik a jejich promyšleného využívání. Hra je v tomto nesmlouvavá a nemá problém postavit vás před dead end, protože jste něco zanedbali. Budete se muset starat o vlak i jeho jednotlivé vagony, jejich účel, kondici i upgrady, shánění nezbytných surovin, efektivní využívání paliva, později zateplování, atd. K tomu všemu budete potřebovat několik typů surovin, které můžete získávat speciálních místech podél trati, v misích nebo u obchodníků. Správa vojáků je jestě komplexnější, budete řesit i jejich únavu, traumata, různá zranění, a podobně. Samotné vojáky lze vylepšovat a profilovat jak pro bojové role v akčních misích, tak i pro vlakové role, neboť bez techniků, kuchařů nebo dělníků se prostě neobejdete. Mimochodem, hra jde do takového detailu, že jednotlivé role je třeba obsazovat jak pro denní, tak i noční směnu. Celé toto UI, zejména pro správu a vylepšovaní vojáků skrze jejich karty, připomíná velmi komplexní deskovou hru. Bohužel jeho přehlednost není zcela bez kompromisů a občas budete muset překlikávat do jiných nabídek a menu, abyste našli informaci potřebnou ke správnému rozhodnutí někde jinde. Naštěstí se dá hra kdykoliv zastavit a hráč může téměř vše zkoumat a spravovat bez časového pressu.
Řada "malých" misí, na nichž jen získáváte suroviny nebo takzvaných dynamických události na trati se odehrává formou dialogového okna. Akční mise však představují další zcela jinou složku hry podobnou klasickým Commandos. Základem úspěchu je využívaní specializací, skillů a perků vašich vojáků, prostředí, krytů a samozřejmě aktivní pauzy, bez které by to zejména v pozdějších fázích prakticky nešlo. Některé mise nebo jejich části umožňují kradmý postup, převážně se však hrají akčně. Postupem času si vaše vojáky a vojačky vypipláte k obrazu svému a získáte k nim vztah podobně, jako třeba v sérii XCOM. Mise jsou poměrně rozsáhlé a zejména ke konci není problém v nich strávit, v závislosti na vašem herním stylu, i několik hodin.
Celkově hra zabere klidně 50-70 hodin a i když postupem času řadu věcí recykluje, jedná se o fantastickou jízdu a po Bzzzt o další českou pecku, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít.
Marvel’s Guardians of the Galaxy