Druhé rozšíření pokračuje ve vykreslování snu podobného temného místa a Alanova pobytu v něm. Opět tedy narážíme na stará známá místa, která se v krátkém okamžiku mění na něco jiného, nebo se nějakým způsobem snaží vyvolat úzkost či strach. Prostě noční můra, jak má být.

Z průběhu hraní jsem měl pocit, že to tentokrát není především o zabíjení nepřátel jako v případě prvního rozšíření. Zabíjení posedlých si užijeme do sytosti také, ale dojde i na pasáže, kde je nutno skákat přes propast pomocí levitujících kusů nábytku, či úniků skrze rotující domy. A právě tyto točící se pasáže mi dělaly největší problémy, protože se mi z nich dělalo trochu špatně. 

Trochu mě zklamal závěr, kde jsem čekal tak trochu happy end a Alanův únik z temného místa společně s dovysvětlením příběhu. Po rozhovoru s terapeutem i po úplném konci však většina mých otázek zůstala neodpovězena. Snad se časem dočkám v dalším stand alone rozšíření American Nightmare, ale něco mi říká, že spíš budu muset počkat až na dohrání dvojky.

Celkově mě hraní bavilo prakticky stejně jako první rozšíření, i s těmi několika vadami na kráse. I proto hodnotím toto rozšíření stejnou známkou.