Herní výzva 2023 - Silnější přežije!
Já nemám rád horory. Prostě nemám, jsem srab a nerad se bojím a pak si 2-3 měsíce než jdu spát, vybavuji ty nejděsivější scény. Nicméně jednou za čas mě popadne takový amok a mám chuť se zase trochu bát. K tomu mám ještě tradici, že si vždycky na Halloween zahraji hororovku. A letos to padlo na Little Nightmares, což byla skvělá volba, jelikož jsem se vlastně moc nebál…
Říct u hororu, že jsem se moc nebál, to asi není nejpozitivnější hodnocení, ale rád bych to ještě upřesnil. Za celou hru jsem se ani jednou nelekl a nikdy jsem panicky nemačkal všechna možná tlačítka na klávesnici, abych se zachránil, nicméně jsem po celou herní dobu (zde musím podotknout, že ná můj vkus až příliš krátkou) měl takový zvláštní svírající pocit. Pocit, že se děje něco nekalého, nepříjemného, zvrhlého.
Hra velmi sází na atmosféru, na takovou zvláštní depku. Má to takové to klasické japonské hraní si s hráčovi emocemi. Vy se sice nebudete bát, ale celou dobu budete mít takové to mírné (někdy i silnější) mrazení v zádech a ten konec. Oh boy, ten konec, ten tomu nasadil korunku.
LT má krásný vizuál, kterých bych popsal jako pohádkově děsivý. Jednotlivý nepřátelé jsou na jednu stranu komický, na stranu druhou hrůzu nahánějící. Audio vás také nebude vyloženě děsit, ale velmi zdárně bude udržovat zimomriavky.
Co se týče hratelnosti, tak bych řekl, že je to ok. Prostě žádný zázrak. Hádanky jsou velmi jednoduché, čili nějaké záseky téměř nehrozí. Vaše postava toho reálně moc nezmůže a vy se tak po celou dobu budete snažit někomu vyhnout, před někým utéct či někam vylézt.
Hra splnila to, co jsem si chtěl dopřát. Nejedná se o nic závratného, ale díky své atmosféře a silnému závěru jí i tak hodnotím velmi kladně. Na můj vkus se jednalo o velmi snesitelnou míru děsu, čili doporučuji i poseroutkům. Velký zápor vidím v tom, že je to opravdu velmi krátký kousek.
Já nemám rád horory. Prostě nemám, jsem srab a nerad se bojím a pak si 2-3 měsíce než jdu spát, vybavuji ty nejděsivější scény. Nicméně jednou za čas mě popadne takový amok a mám chuť se zase trochu bát. K tomu mám ještě tradici, že si vždycky na Halloween zahraji hororovku. A letos to padlo na Little Nightmares, což byla skvělá volba, jelikož jsem se vlastně moc nebál…
Říct u hororu, že jsem se moc nebál, to asi není nejpozitivnější hodnocení, ale rád bych to ještě upřesnil. Za celou hru jsem se ani jednou nelekl a nikdy jsem panicky nemačkal všechna možná tlačítka na klávesnici, abych se zachránil, nicméně jsem po celou herní dobu (zde musím podotknout, že ná můj vkus až příliš krátkou) měl takový zvláštní svírající pocit. Pocit, že se děje něco nekalého, nepříjemného, zvrhlého.
Hra velmi sází na atmosféru, na takovou zvláštní depku. Má to takové to klasické japonské hraní si s hráčovi emocemi. Vy se sice nebudete bát, ale celou dobu budete mít takové to mírné (někdy i silnější) mrazení v zádech a ten konec. Oh boy, ten konec, ten tomu nasadil korunku.
LT má krásný vizuál, kterých bych popsal jako pohádkově děsivý. Jednotlivý nepřátelé jsou na jednu stranu komický, na stranu druhou hrůzu nahánějící. Audio vás také nebude vyloženě děsit, ale velmi zdárně bude udržovat zimomriavky.
Co se týče hratelnosti, tak bych řekl, že je to ok. Prostě žádný zázrak. Hádanky jsou velmi jednoduché, čili nějaké záseky téměř nehrozí. Vaše postava toho reálně moc nezmůže a vy se tak po celou dobu budete snažit někomu vyhnout, před někým utéct či někam vylézt.
Hra splnila to, co jsem si chtěl dopřát. Nejedná se o nic závratného, ale díky své atmosféře a silnému závěru jí i tak hodnotím velmi kladně. Na můj vkus se jednalo o velmi snesitelnou míru děsu, čili doporučuji i poseroutkům. Velký zápor vidím v tom, že je to opravdu velmi krátký kousek.
LIMBO
Pro: atmosféra, audio, vizuál, konec hry
Proti: délka, lehké hádanky, jednoduchá hratelnost