Možná to znáte, ale spíš ne. Ten pocit, když začne léto, festivaly, zábavy, táboráky a Vy tak nějak z neustálého cvičení a hraní (na kytaru) dostanete zánět palcové šlachy a sháníte něco, co můžete hrát po nocích jen jednou rukou. Po nocích na chatě na starém notebooku bez internetového připojení. A navíc hlídáte dvě děti, které dostaly neštovice a každou chvilku potřebují poškrábat nebo namazat. No, tak co si zahrát. Jistě, napadla mě nějaká starší adventura, jenže od té si nemůžete na 20 minut v průběhu rozhovoru odskočit. Co si asi tak zahrát? Volba padla na Etherlord 2, které se mi díky tomu podařilo po 20 letech konečně podruhé dohrát.

Etherlords 2 je vlastně téměř stejná hra jako jednička, ale z nějakého důvodu mi seděla vždycky mnohem víc. A tím důvod je hlavně kampaň. Co si budeme, jednička byla sice super hra, ale jednotlivé mise na sebe byly nalepené bez ladu a skladu a pokaždé jste dostali úplně nové hrdiny. Projít si celou kampaň s jedním hrdinou, bylo něco, co hra potřebovala jako prase drbání.

Etherlords je vlastně karičková tahová strategie / RPG ?, kde se svým hrdinou cestujete po fantasy světě, podobně jako třeba u Heroes nebo King’s Bounty, sbíráte suroviny, navštěvujete obchody, porážíte náhodné potvory i nepřátelské hrdiny. Ale když dojde na souboj, vytasí se každý hrdina se svým balíčkem karet a snaží se pomocí vhodné kombinace vyvolávání kartiček potvor, vylepšení, různých bonusů porazit nepřátelského hrdinu tím, že mu snížíte životy na nulu. Nebo se naopak můžete vydat cestou oslabování protivníka, ničení jeho příšer, prokletí, atd. Možností, jak si upravit svůj balíček, je mnoho a za každý ze čtyř dostupných národů se hraje trochu jinak.

Etherlords byla kvalitní kartičková hra dávno předtím, než přišly všechny ty Magicy, Hearstony nebo Gwenty a je vlastně dost škoda, že se na ni poměrně zapomnělo, protože mi při hraní došlo, jak vlastně dobrá, zábavná a návyková hra to je. Pokud nehrajete úplně na lehkou obtížnost, hra Vás bude nutit před každým soupeřem přemýšlet, jak sestavit vhodný balíček, jaké karty bude používat a jaká taktika na něj bude platit. Zamíchat kartami (haha) může i specializace hrdiny, která mu může výrazně pomoci ovlivnit situaci na bojišti.

Je vlastně fajn, že hra umí být poměrně náročná, na druhou stranu je ale určitě férová. Na všechno máte dost času a každý souboj začíná s plným zdravím a všemi kartami. Jak v průzkumu, tak v boji. Nikdo na Vás neútočí, nikdo Vás nikam nežene, hra Vám všechno vysvětlí a pokud je v některých misích časový limit, je poměrně benevolentní a museli byste se hodně flákat, abyste ho nestihli. Hra je však poměrně lineární, budete postupovat vpřed a nebude důvod se nikam vracet. Ve hře nejsou žádná města, která byste spravovali nebo dobíjeli, nenajímáte žádné hrdiny ani potvory. Opravdu jen porazíte jednoho nepřítele, získáte nějaké jeho kartičky, někdy i jeho specializaci a jedete dál. Kartičky i specializace se Vám hromadí ve vašem inventáři a Vy si vyberete, co se Vám hodí.

Kampaň je vedena poměrně zajímavě. Na začátku máte na výběr ze dvou národů – Vitalů a Chaotů. Což je jakási volba dobro / zlo. Národ Vitalů je jakási příroda, soustřeďující se na přírodní a lesní tvory, jejich posilování atd., po nich se Vám otevře kampaň za národ Synthetů, což je v podstatě taková alternativa k nemrtvým. Jsou to stroje, ale v podstatě se za ně hra jek za nemtrvé, soustřeďují se hlavně na oslabování nepřítele. Po nich se odemkne poslední kampaň za Diamandu, což je bytost, která tak nějak používá kartičky všech. Na druhou stranu kampaň za Chaoty mi přišla nejlepší, protože se zaměřují na magii ohně a hrubou sílu a hrálo se mi za ně asi nejlíp. Nic moc posilování ani oslabování, pouze vyvolávání silných příšer a způsobování přímého fyzického poškození. Po nich se zpřístupní kampaň za Kinety, což je taková, no.. za Kinety se hraje absolutně nejhůř. Umí tak nějak všechno a dohromady nic. Soustřeďují se na létající potvory a kouzla, proti kterým neradi bojujete, ale ve výsledku Vám samy moc nepomůžou. Na konci kampaně se sice dostanou k silným drakům, ale začátek je fakt peklo. A následuje opět závěrečná kampaň za Diamandu, tentokrát z druhé strany, takže i závěrečná kampaň je jiná. Všechny kampaně jsou hodně propletené, všichni hrdinové se stále potkávají a na všechny situace budete postupně narážet ze všech stran konfliktu. Takže se dozvíte, že se kampaň nedělí na dobro a zlo, ale že každá z frakcí má v podstatě svoji pravdu a svoje zájmy. Příběh není nijak zajímavý a kdybych ho nějak extra četl nebo vnímal, asi by byl i předvídatelný, ale to mi nevadilo. Vnímal jsem ho jen jako takovou kulisu. Za všechny frakce jste prostě hrdina, který zachraňuje kamarády, zabíjí nepřátele a na konci se uvidí.

Zajímavě jsou vedeny i mapy, jelikož nikdy během mise, které jsou za každou stranu konfliktu čtyři, neodhalíte úplně celou, ale vždy jen část. Nejdřív jsem si myslel, že jen poslední kampaně za Diamandu se odehrávají na stejných mapách, ale pokaždé na jiné polovině, ale pak jsem si tak nějak všiml, že mapy se v kampaních recyklují poměrně hodně. Jen se pokaždé dostanete k jiné části, takže to působí, jakože hrajete pokaždé na jiné mapě. Ale někdy je vidět i za okraj, přes řeku, za horu, na kterých jsou nepřátelé, suroviny, oltář se specializací, jen s k nim nedostanete. A trvalo mi nějakou dobu, než jsem zjistil, že to tak je schválně a dostanete se tam v jiné misi jiné kampaně s jiným hrdinou. Ale zase se nedostanete tam, kde jste teď.

I když jsou ve hře suroviny, tedy přesněji tři druhy, zajímat Vás bude jen ten poslední. Protože prvních dvou (zelená a červená) budete mít vždycky hodně a kartičky v obchodech stojí všechny tři suroviny. Takže když máte na konci 80 modrých krystalů, ale každé kouzlo stojí 5 – 10, lepší i 15, je Vám jedno, že jste nasbírali téměř 2.000 zelené suroviny.

Dalším minusem jsou za mě dovednosti. Hrdina při postupu na další úroveň získá možnost vybrat si jednu ze tří nabízených dovedností, kterých může mít celkem pět. Na dalším level-upu si může vybrat jinou nebo vylepšit nějakou stávající, a to až na třetí úroveň. Problém je ale v tom, že dovednosti jsou tak slabé, že Vám v podstatě nic nedají a budete vybírat jen z toho, co nechcete. Jasně, Suroviny a Koncentrace jsou dvě jediné, které si asi vezmete, ale i bez nich se obejdete. Pokud narvete tři body do více zkušeností, na konci Vám to udělá +1 level (což se fakt nevyplatí), pokud to narvete do více životů, budete mít na konci místo 43 životů 46. Pokud do etherového nepokoje (pokud je souboj moc dlouhý, hrdinové automaticky začnou přicházet o životy každé kolo), nenastane za 20 kol, ale až za 21 (respektive 22 a 23), tou dobou už je samozřejmě dávno po souboji. Artefaktář Vám umožní používat artefakty víckrát než jednou za souboj. Jenže artefakty najdete v každé kampani asi tři a jsou tak slabé, že si radši budete vyvolávat kouzla. Takže tak.

Největším negativem je tak pro mě paradoxně manuál. Nechci ho hanit, hra má krásný, a pokud máte fyzickou krabici, tak i tištěný papírový manuál v češtině. Dneska už jsou doby, kdy si hráč musel před každou strategií / RPG projet manuál, aby věděl, co a jak, dávno pryč. Jenže tady je manuál (kromě obligátních položek instalace, nová hra a bacha, pokud Vám kape pěna od huby) čistě jen soupis kartiček, specializací, artefaktů a kouzel. To samé Vám vyjede i při najetí myší na danou věc přímo ve hře. Přímo ve hře je navíc obsáhlá encyklopedie, kde to všechno máte taky. Ale to, jak funguje učení se nových kouzel, jak funguje, jestli dostanete po souboji specializaci nepřítele nebo ne, jakou dostanete dovednost při level-upu, to všechno se řídí nějakou divnou náhodou, které si všimnete až někdy v průběhu druhé kampaně a ani 80 stránkový manuál Vám ji nevysvětlí.

S tím bohužel souvisí skutečnost, že spoustu soubojů budete nejspíš opakovat. Ne kvůli tomu, že byste v nich neuspěli, ale že Vám po nich spadnou špatné karty. Nebo dostanete level-up a z nabízených dovedností si fakt nevyberete. Nebo se snažíte získat nepřítelovu specializaci, která je opravdu dobrá a fakt by se Vám hodila, ale jaksi se ji naučíte až na čtvrtý pokus. Tento prvek náhody mi některé souboje fakt otrávil. Jasně, sice už víte, jak na konkrétního nepřítele, většinou si to pohlídáte, málokdy spoléháte na štěstí, určitou kartičku a poslední život. Ale celý souboj doufat, aby Vám padlo, co potřebujete a ono pak ne, to už taková zábava nebyla. 

Mám ve zvyku shrnout nejdřív pozitiva a pak negativa, přesto nechci, aby můj komentář vyzněl negativně. Hra je to opravdu dobrá, stojí za zahrátí a každému ji vřele doporučuji. Má své mouchy, ale je návyková a jsem rád, že jsem se k ní po tolika letech zase vrátil.