Fez patří mezi ty ikonické hry, které formovaly první vlnu indie kolem roku 2010. Její autor Phil Fish se po sérii kontroverzí bohužel rozhodl skončit s gamedesignem, takže Fez je jeho testamentem. Hra klame tělem. Na první pohled jde o jednoduchou plošinkovku s gimmickem, ale ve druhém plánu se jedná o promyšlený labyrint plný tajemství, z nichž většině pro samotné vítězství ani nepotřebujete přijít na kloub. Hra od vás ale i tak vyžaduje jistou míru systematičnosti, abyste se v ní neztráceli. Nejde do značné míry ani tak o plošinkovku logickou, jako spíše explorativní.
Pokud budete dávat pozor, zjistíte, že vše je nahintováno nebo přímo polopaticky vysvětleno - od teleportů, přes zkratky až po lokaci anti-cubes či artefaktů. Skutečně, stačí trocha pečlivosti a konzultování mapy a k výraznému backtrackingu zde nedochází. Stejně tak není pravda, že pro dohrání potřebujete rozluštit Fezí abecedu, jak píše ve svém komentáři ripper, to rozhodně nepotřebujete. Fez lze dohrát v poklidu za nějakých devět hodin - což je opravdu málo. Jistě, pokud se rozhodnete odhalit všechna enigmata, pak se jedná o jiný případ. Ale to se týká zlomku hráčů, kteří mají podobné výzvy rádi a hra to svou adaptivní obtížností dobře uchopuje (po skončení lze dále pokračovat). Svým otevřeným světem a v odhalování jeho jinotajů Fez také může upomenout na pozdější The Witness (byť se nejedná o plošinkovku), který je však nepoměrně časově i logicky náročnější. Obě tyto hry však spájí explorativní element a vědomí propojeného světa za oponou.
Samotné plošinkové sekvence nejsou až na pár drobných výjimek složité, ale určitě pomůže, pokud hru hrajete na gamepadu (i kvůli otáčení perspektivy). Ideálně také s vibracemi, kterých hra dobře využívá. Zde se opět projevuje velký smysl pro detail a propracovanost, která Fez odlišuje od jiných Indie her, jež často nabídnou pouze onen gimmick. A to je i důvod, proč Fez neupadne do zapomnění - jeho krásně ztvárněný a originální pixelartový svět spolu s povznášející hudbou Disasterpece tvoří poutavý a hlavně velmi prokomponovaný celek, který i jedenáct let po svém vzniku patří mezi špičky ve svém žánru.
Pokud budete dávat pozor, zjistíte, že vše je nahintováno nebo přímo polopaticky vysvětleno - od teleportů, přes zkratky až po lokaci anti-cubes či artefaktů. Skutečně, stačí trocha pečlivosti a konzultování mapy a k výraznému backtrackingu zde nedochází. Stejně tak není pravda, že pro dohrání potřebujete rozluštit Fezí abecedu, jak píše ve svém komentáři ripper, to rozhodně nepotřebujete. Fez lze dohrát v poklidu za nějakých devět hodin - což je opravdu málo. Jistě, pokud se rozhodnete odhalit všechna enigmata, pak se jedná o jiný případ. Ale to se týká zlomku hráčů, kteří mají podobné výzvy rádi a hra to svou adaptivní obtížností dobře uchopuje (po skončení lze dále pokračovat). Svým otevřeným světem a v odhalování jeho jinotajů Fez také může upomenout na pozdější The Witness (byť se nejedná o plošinkovku), který je však nepoměrně časově i logicky náročnější. Obě tyto hry však spájí explorativní element a vědomí propojeného světa za oponou.
Samotné plošinkové sekvence nejsou až na pár drobných výjimek složité, ale určitě pomůže, pokud hru hrajete na gamepadu (i kvůli otáčení perspektivy). Ideálně také s vibracemi, kterých hra dobře využívá. Zde se opět projevuje velký smysl pro detail a propracovanost, která Fez odlišuje od jiných Indie her, jež často nabídnou pouze onen gimmick. A to je i důvod, proč Fez neupadne do zapomnění - jeho krásně ztvárněný a originální pixelartový svět spolu s povznášející hudbou Disasterpece tvoří poutavý a hlavně velmi prokomponovaný celek, který i jedenáct let po svém vzniku patří mezi špičky ve svém žánru.
