Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Pavel Linhart • 39 let • ČR - kraj Praha

Komentář

Přejít na komentáře

Octopath Traveler

  • PC 90
Nikdy jsem žádné JRPG nehrál a popravdě mě ten žánr ani nikdy nelákal, vždycky mi ta japonská grafická stylizace characterů byla taková lehce nesympatická. Nějakou náhodou jsem se dostal k recenzi Octopath Traveler 2, z nějakého důvodu mě strašně zaujal název :-D, našel jsem si recenzi jedničky, přečetl zdejší dva dlouhé příspěvky, zaujalo mě, o čem má hra být a že souboje jsou tahové. Dal jsem si ji na Steamu do wishlistu a pak uplynuly asi 2 týdny, kdy mě to pořád hlodalo v hlavě, že bych ji rád zkusil. Tak jsem ji koupil, zapnul a po prvních 10 minutách si říkal, že to jsem ale udělal blbost :-D Nejprve mě zarazilo, že hra se hraje gamepadem (ona nějakou podporu klávesnice a myši má, ale když například ani nevidím kurzor myši, tak to moc hrát nejde - pak jsem si vygooglil, že to je u JRPG normální a že se fakt mají hrát gamepadem), pak mi dialogy na začátku hry (hrál jsem za Cyruse) přišly takové dětinské... Long story short - už jsem to málem odinstaloval, ale pak jsem se dostal k prvním soubojům a od té chvíle jsem byl zaháčkovaný. Ty tahové souboje jsou fakt taktické a zábavné, easy to learn, hard to master (časování abilit, počítání armorů u jednotlivých nepřátel, aby se ideálně breakly štíty všech nepřátel naráz, kombinace skillů a kouzel, resource management, tedy práce s BP, manou, zdravím, pořadím postav a nepřátel na tahu atd.). Čím déle jsem pak hru hrál, tím víc mě bavila, až jsem posledních cca 30 hodin už nehrál nic jiného :-) (nakonec jsem ve hře strávil 110 hodin a mám ji dohranou se vším všudy, včetně všech side questů a optional bossů) Zkusím hru rozebrat z jednotlivých aspektů:

Struktura hry: 
Na začátku si vyberete jednoho z osmi hrdinů. Opravdu jde vybrat kohokoli, nicméně mějte na paměti, že tento hrdina je váš main a skoro až do závěru hry ho budete mít v partě locknutého a nebudete ho moct vyměnit. Mně Cyrus sednul, protože je to heavy AoE dmg dealer a má hodně příjemnou abilitu, kdy na začátku každého souboje odhalí jednu slabinu všech nepřátel. Nicméně kdybych hrál znovu, vybral bych si Theriona, aby mě to donutilo mít thiefa v partě neustále. Důvodem je, že všude po venkovních lokacích a v dungeonech jsou rozmístěné fialové truhly, které může odemknout jen on a které jako na potvoru většinou obsahují ten nejlepší loot. Pro mě to bylo hrozně frustrující tyhle truhly objevovat a Theriona zrovna v partě nemít.

S tímto main hrdinou dokončíte první kapitolu a odemkne se vám otevřený svět, kterým se můžete libovolně pohybovat, objevovat nové lokace, města, nepovinné dungeony, sbírat side questy atd. Na mapě máte od začátku znázorněné lokace, ve kterých jsou další hrdinové a protože jednočlenná parta je slabá, člověk logicky udělá kolečko a posbírá postupně všech 7. Maximální velikost party jsou 4 členi a měnit partu můžete jen v hospodě ve městech. Jakmile u některého z hrdinů dokončíte jeho první kapitolu, ukáže se na mapě, kde začíná jeho druhá. Celkem má každý hrdina 4 kapitoly, takže vás čeká v součtu 32 kapitol.

Tady osobně vidím největší slabinu hry. Je strašně schematická a nic vás nepřekvapí, každá kapitola jede podle stejného vzorce: Vejdete do města, ukáže se vám příběh v podobě nějakých dialogů. Oběháte si město, pokecáte s pár lidmi, až vás hra nasměruje do dungeonu. Ten vyčistíte, až se dostanete k závěrečnému bossovi, toho porazíte, odehraje se nějaký dialog a kapitola končí. A přesně tohle celkem 32x.

Co mě naopak hodně překvapilo, je endgame. Jsem zvyklý, že ve většině RPG tvůrcům ke konci hry docházel dech (namátkou třeba Witcher 3, kde na začátku hry je každý quest neuvěřitelně propracovaný, promyšlený a zajímavý, zatímco ke konci jsou to questy stylu "najdi baziliška, zabij baziliška, vrať se pro odměnu"), tady je to právě naopak. Ke konci hry začne být hra nejzajímavější, výrazně těžší a závěreční nepovinní bossové (včetně především toho úplně závěrečného) mě donutili úplně od základu přehodnotit, jak jsem hru hrál.

Obrovské WTF je pro mě fakt, že jakmile dohrajete poslední kapitolu svého main (počátečního) hrdiny, hra se zatváří, že skončila. Pustí se titulky a konec. Pak člověka pravděpodobně ještě napadne dojet poslední kapitoly všech ostatních, ale po nich se už nic dalšího neděje. V tenhle moment jsem hru málem odinstaloval, ale říkal jsem si, že mě to bavilo tak moc, že si přece jen chci splnit ještě i side questy. Ty jsou často dost obskurní a neintuitivní. Quest log toho moc neřekne a bohužel vás ani nikam nenasměruje. Některé questy tak splníte úplně snadno (zadavatel chce rybu, 10 metrů od něj stojí rybář, od kterého rybu koupíte nebo ji šlohnete a quest je splněn), některé jen úplnou náhodou (kradete/kupujete ve všech městěch od všech lidí všechno a pak když si povídáte s quest giverem, tak pro něj zrovna máte to, co potřebuje) a některé si vůbec nedokážu představit splnit, aniž bych si je vygooglil. Když vám třeba quest giver řekne jen, co ho trápí, ale absolutně netušíte, co by mu mohlo pomoct, a pak někde na druhém konci světa mezi desítkami NPC ve městě je jedno, kterého musíte guidnout/allurnout, aby šlo s vámi, a dovést ho ke quest giverovi. A to ani nemluvím o tom, že některé questy jsou série na pokračování, vy třeba splníte první quest pro dané NPC v jednom městě, a on odejde do jiného (kde jste už klidně byli a všechno si tam splnili), kde vám nabízí pokračování, ale to se nedozvíte jinak, než že se tam úplnou náhodou vrátíte :-) Někdy dokonce neodejde do města, ale do divočiny, kde ho opět najdete buď jen absolutní náhodou nebo s návodem.

No a teď to nejdůležitější - opravdové finále hry se závěrečným bossem, propojením/vysvětlením všech osmi příběhů a ukončením příběhu je závěrečný side quest několika takových side quest sérií :-) Takže abyste hru doopravdy dohráli a dočkali se opravdového uzavření (místo takového "eh? To je všechno?", které u mě následovalo po titulcích), musíte být buď úplný OCD blázen, co projde celý svět x-krát křížem krážem, nebo to musíte z internetu vědět dopředu :-)

Na závěr téhle dlouhé sekce ještě zmíním krátce fakt, že na rozdíl od většiny RPG her, kde absolutně nefunguje herní ekonomika, protože prvních pár levelů na nic nemáte peníze, a po chvíli až do konce hry se v penězích topíte a nevíte co s nimi, je v téhle hře nedostatek peněz takřka až do endgame. Vždycky se najde něco, co byste si chtěli koupit, ale nemáte na to. Až někde okolo levelů 40 jsem začal mít dost peněz a po dohrání jsem měl něco přes 2 miliony :-) Tohle je fakt super.

RPG prvky: 
Za mě nejsilnější část hry. Hrdinů je 8, v partě máte jen 4, a už jen konkrétní volba těch 4 hrdinů pro daný quest/chapter/dungeon/boss fight znamená různé kombinace skillů a synergie. Do toho máte různý gear, který tu kromě klasických číselných statistik často znamená ještě něco navíc, což opět rozšiřuje možnosti a dělá souboje zajímavější. Zvlášť v endgame jsem v inventáři trávil dlouhé minuty rozmýšlením, co komu dát, kdo co nejvíc a jak využije atd.

Cca v polovině hry odemknete tzv. Jobs, což znamená, že každý hrdina může být dual class, tedy vzít si class kteréhokoli jiného hrdiny jako svou druhou class, se všemi abilitami a sekundárními pasivními skilly. Jobs jde kdykoli přepnout, ale každá class může být zabraná jen jednou (takže např. pokud váš Apothecary má jako sekundární class Clerica, už nikdo jiný si jako sekundární class vzít Clerica nemůže). Kombinace primární a sekundární classy znamená opět úplně brutální variabilitu. Navíc pasivní skilly se jen odemykají a pak zůstanou přístupné i ve chvíli, kdy sekundární class změníte, takže můžete mít hrdinu, který má pasivní skilly od všech 7 class (pokud tedy máte dost JP na odemčení všech těchto skillů; navíc každý hrdina může mít jen 4 aktivní pasivní skilly). Opět obrovská variabilita a možnosti.

V endgame (zhruba ve 4. kapitolách) pak navíc odemknete ještě další 4 "tajné" classy, které si můžete vzít jako dual classy, které opět s už tak velkou kombinatorikou ještě náležitě zamávají.

Všechno tohle ale odemykáte postupně, takže nikdy jsem se necítil přehlcený a vždy jsem měl dostatek času si nové odemknuté věci osahat a vyzkoušet.

Grafika: 
Síla i slabina hry současně. Je to prostě pixel art a zvlášť u postav mi to přišlo jako vyložená škoda. Charactery mají jen pár pixelů a nevypadají dobře. Krajiny a města jsou ale pěkná, plná detailů a navíc je svět opravdu velký a variabilní. Každé město má svůj osobitý styl, nikde nic nevypadá stejně, všude je spousta animací, particles atd. Ve finále mi ta grafika nijak nevadila (až na ty postavy) a koukalo se mi na to pěkně.

Audio: 
Opět rozporuplná věc. Soundtrack je geniální a velmi výrazný, pro mě po dlouhé době (možná od Oriho 1 a 2) první hra, jejíž soundtrack jsem si doslova zamiloval a pouštím si ho i po dohrání na Spotify k práci nebo vaření. Není to jen něco na pozadí, co každá hra musí mít. Tady jsou ty jednotlivé písničky fakt osobité a zajímavé a nesčetněkrát jsem se v některých situacích jen zastavil, nepokračoval dál a poslouchal hudbu. To se mi u her často nestává.

Dabing je opět vynikající a snad každá postava má skvělé namluvení (zvlášť mě bavilo poslouchat Olberica a Theriona). JENŽE! Namluvené jsou jen některé dialogy. Působí to jako pěst na oko (ehm, ucho) a hrozně to tu hru sráží :-( Chápu, že dabing všeho je drahý a časově náročný, ale mohlo to tu hru pozvednout k nebeským výšinám, kdyby bylo namluvené vše. Takhle je cca 90 % všech dialogů namluvených jen tím stylem, že postava řekne nahlas třeba jen první slovo, zbytek si musíte přečíst. Působí to fakt divně a rušivě :-)

Příběh: 
Přes špatný první dojem jsem si nakonec formu vyprávění příběhů oblíbil a příběh téhle hry hodnotím jako jeden z jejích největších kladů. Je z drtivé většiny komorní, nezachraňujete svět, neplníte nějaký gigantický super důležitý quest. Místo toho máte 8 postav, které si řeší nějaká svá dramata, hledají smysl života, podnikají pouť, hledají ztracenou knihu atp.

Kladně hodnotím formu - dialogy jsou napsané kvalitně, zajímavě, je tu obrovský důraz na přátelství, rodinu, vztahy, traumata, morálku, zradu, pomstu... Každou postavu si oblíbíte, ke každé budete mít vztah a i přes tu výše zmíněnou schematičnost vás bude příběh jednotlivých postav hnát stále dál dopředu.

Záporně hodnotím naprostou nevyváženost. A to jak příběhů jednotlivých postav (např. příběh Primrose, Theriona nebo Alfyna je od začátku skvělý, příběh takové Tressy je tragický - udělali jsme postavu merchanta, ale jakou má vlastně dějovou linku? Prakticky žádnou, prostě jde od města k městu a v každém něco zažije.), tak i jednotlivých kapitol (jedna postava má silnou kapitolu, aby následující kapitola byla úplně o ničem). Ve hře jsou navíc i taková hloupá klišé, jakože váš apothecary potřebuje pro umírajícího vyrobit lék, jehož hlavní ingredience je pírko z obrovského ptáka (bosse), který shodou okolností hnízdí zrovna vedle města, kde právě jste a kde je ten umírající :-)

Souboje: 
Je jich opravdu hodně, ale nikdy nepřestanou být zábavné a nezačnou nudit. Jak jsem navíc zmínil výše, s postupem hrou se odemykají další možnosti, dual classy a zajímavý loot. Boje s obyčejným mobkami jsou jednoduché a krátké, boj s bossy dlouhé, náročné a zajímavé :-)

V nepovinných dungeonech a na konci hry jsou pak natolik nároční bossové, že člověk třeba po 60 hodinách hraní musí úplně změnit styl, jakým hraje, jak pracuje s BP, jak kombinuje skilly atd.

Velmi negativně hodnotím strukturu závěrečného bosse hry, který funguje tak, že nejprve musíte porazit 8 lehkých bossů (je to snadné, ale časově náročné, mně to trvalo okolo půl hodiny). Pak musíte porazit první fázi hlavního bosse (náročné, u mě další půlhodinka). A pak musíte porazit druhou fázi hlavního bosse (taktéž). A CELOU TU DOBU NEMŮŽETE HRU ULOŽIT!!! Kdo z designerů tohle vymyslel, by zasloužil pověsit za jistou část těla do průvanu. Já jsem to naštěstí zvládl na třetí pokus, ale ten pocit frustrace, kdy půl hodiny zabíjíte 8 lehkých bossů, pak půl hodiny bojujete se zvládnutelnou fází číslo 1, abyste následně v těžké fázi číslo 2 wipli hned v prvním kole, si asi dovedete představit. Fakt se vůbec nedivím, že to spousta lidí pak vyřeší tak, že obšlehnou nějaký YouTube video návod.


A na úplný závěr mám ještě několik věcí, které bych já osobně byl rád, kdyby mi je někdo na začátku hry řekl :-) Samozřejmě nebudu vyzrazovat nic z příběhu, jen některé tipy a mechaniky, které mi nebyly úplně jasné. Někdo si na to vše ale třeba chce při hraní přijít sám, takže to přece jen dám do spoiler tagu:

- Minimapa vám v každé lokaci ukáže všechny dungeony v dané lokaci. Do každého si alespoň vlezte a zase vylezte, i když je ještě podle levelu nad vaše síly. Tak se vám pak zobrazí i na hlavní mapě a nezapomenete na něj.
- Rotujte postupně v partě všech 8 hrdinů a neudělejte stejnou chybu jako já prvních asi 20 hodin, že jsem hrál jen s partou svých 4 oblíbenců. Nejen že na úplně finálního bosse budete potřebovat vylevelovaných a dobře vybavených všech 8 postav, ale díky různým kombinacím postav v průběhu hry objevíte comba a možnosti, které by vás jinak ani nenapadly. Já osobně to pak až do konce hry dělal tak, že ke svému main hrdinovi a hrdinovi právě plnícímu kapitolu jsem si vždy vzal v hospodě dva aktuálně nejslabí (dle lvl).
- Wernerův meč má špatný anglický překlad z japonštiny - nezmiňuje, že má obrovskou šanci na miss. Nebrat!
- Mezi městy funguje fast travel a nebojte se ho používat. Já jsem na začátku mezi všemi městy chodil pěšky, abych měl víc soubojů a víc expů, ale je to zbytečné. Jednak z low lvl lokací moc expů nedostáváte, jednak na levelech zase až tak nezáleží, důležitější je gear a skill. Takže jakmile nějaké město objevíte, klidně se do něj dle potřeby teleportujte fast travelem.
- Existuje tu quest log na side questy - v Journalu se do něj přepnete tlačítkem (tohle jsem objevil asi až po 30 hodinách hraní :-D).
- Ne vždycky je důležité co nejrychleji nepřátelům breaknout štíty. Proti některým bossům je potřeba taktizovat a načasovat vše tak, abyste po breaknutí byli schopni dát v jednom kole maximální damage.
- Saving grace je jeden z nejlepších pasivních skillů ze všech a já osobně ho měl v endgame na každé postavě. Umožňuje overheal až do výše 9999 hp, což znamená jednak to, že cleric může v prvním kole overhealnout celou partu a ta je pak schopna zvládnout nějaký masivní damage spike v prvních dvou kolech (ano, mluvím hlavně o závěrečném bossovi), ale jednak také to, že když vám postava v boji umře a vy ji ressnete tím nejlepším item ressem, tak se oživí s 9999 hp, což je obvykle prakticky nesmrtelnost na několik tahů. Já jsem díky tomuhle byl schopen zvládnout u finálního bosse i situace, kdy jsem takřka wipnul, a kdy to vypadalo naprosto beznadějně (3 postavy mrtvé, jedna zbývající skoro mrtvá).
- Ultimátní schopnost apothecary, že každý použitý předmět se aplikuje na celou partu, na mě působil jako kravina. Jen do chvíle, než jsem zjistil, že tímhle můžete například dát v jednom tahu celé partě 5 BPs nebo dokonce použít Revitalizing Jam, který dá celé partě full zdraví (včetně zmíněného overhealu), full manu a 5 BPs. Naprosto famózní věc. Podobně ultimátní schopnost dancera, že single character skilly se aplikují na celou partu, je absolutně skvělá záležitost. která například z Reflective Veil clerica dělá úplně OP abilitu.
- Tressa je slabá do chvíle, než se odemkne Runelord job. Abilita Transfer Rune (všechny abilities, které postava následně použije, se aplikují na celou partu) je úplně ultimátně užitečná s její abilitou Sidestep, případně i Rest (něco, co by člověk jinak snad nikdy nepoužil).
- Odemknuté skilly z Jobs jsou u dané postavy odemknuté navždy, takže pokud Job změníte a pak si ho zase přepnete zpět, už nemusíte znovu za dané skilly utrácet JPs. Sekundární pasivní skilly dokonce zůstávají přístupné nezávisle na zvoleném Jobu. Takže můžete mít třeba Cyruse sorcerera, který má Saving Grace clerica.

Pro: Promyšlené a mimořádně zajímavé tahové souboje, délka, příběh, soundtrack

Proti: Nevyváženost příběhu, grafika postav, schematičnost, nemožnost ukládat u závěrečného bosse

+16