Nějak jsem ani neměl v plánu psát komentář, neb to je taková hra ne-hra, ke které by stačil krátký příspěvek v diskuzi, nicméně mě k tomu dokopal M.a.t.t. a taky mě mrzí zdejší hodnocení, tak se pokusím nalákat cílovku, pokud na DH nějaká existuje. Cofee Talk totiž není pro každého. Běžné hráče rozhodně neuspokojí, neb je to víc kniha než hra, a fanoušky vizuálních novel asi také příliš neohromí, neb příběh není větvený a nemáte možnost do něj příliš zasahovat. Pro koho je tedy tohle dílo určeno?
Pokud je žánr "slice of life" ve vašem hledáčku u libovolného zábavního média, tak právě pro vás. Bohužel dnes již zesnulý Mohammad Fahmi napsal velmi "heartwarming" příběhy z jedné noční kavárny, respektive ony příběhy se odehrávají většinou mimo kavárnu, ale zákazníci si s vámi, jako baristou, přichází večer povídat o svých strastech i radostech. Pokud vám to přijde jako dobrý námět, tak vás ujišťuji, že opravdu je a je radost se tím pročítat, nicméně případné konzervy varuji, že hra je plná smýšlení liberálních mileniálů, s čímž osobně nemám žádný problém, nicméně je mi jasné, že část hráčů jistě znaveně protočila oči a hru vypnula po pár řádcích. Zdejší svět má totiž například také své ekologické či rasové problémy, ale takové, že zde ve vzájemné (ne)symbióze žijí sukuby, upíři, elfové, lidé a další...
I přes lehce fantasy zasazení se však nemusíte obávat, že by na vás hra chrlila žánrově běžné nesmysly. Upíři zde sice řeší problém náhražek krve (čímž odkazují na vegetariánství) a třeba vlkodlaci zase jak přežít úplněk aniž by ublížili sobě nebo ostatním, ale veškeré tyhle fantasy prvky jsou dávkovány v hodně střídmé porci a všichni vlastně řeší dost civilní problémy, se kterými se může hráč někdy ztotožnit. A právě do těchhle problémů jim můžete zasahovat. Určitě tím, že jim dáte cenné rady, říkáte si, což? Nikoliv. Zasáhnete do nich tak, že jim uvaříte horký nápoj. Právě svou správnou prací baristy můžete ovlivňovat vývoj příběhu svých zákazníků, což zní to možná stupidně, ale je to jediný herní prvek ve hře a je mezi všechno to čtení našroubován velmi šetrně a nenáročně. Není si tak dle mě na co stěžovat.
Zapomenout však nesmím ani na audiovizuální stránku. Celou hrou vás doprovází velmi příjemný lo-fi soundtrack, který tam pasuje jak prdel na hrnec a grafická stránka má zas krásnou pixel-artovou stylizaci. Prostory kavárny se sice vůbec nemění, nicméně s každým zapnutím se jistě dostanete do velmi pohodové nálady a nějaká proměnlivost není vůbec třeba. Mimo veškeré to povídání hra pak nabízí i hezké bonusy v podobě komiksů pro každou z postav a během každého večera v kavárně si můžete přečíst krátký příběh v novinách od jedné pravidelné zákaznice. Tak malá a nenápadná hra vlastně ve výsledku nabízí dost pěkného obsahu a rozhodně nejde o jednohubku na jeden večer hraní.
Doporučuju si uvařit kávu, přečíst si u ní jeden či dva herní dny příběhů a další hraní nechat zas na příště. Nedostaví se tak stereotyp, všechno krásně vstřebáte a na zítřejší kávu se budete vždy těšit o to víc. :)
A pokud se vám hra líbila, tak Tošikazu Kawaguči napsal knihu Než vystydne káva. Mrkněte na ni.
Závěrem taky děkuji uživateli SilentWolf, že mi hru připomněl. Stálo to za to.
Pokud je žánr "slice of life" ve vašem hledáčku u libovolného zábavního média, tak právě pro vás. Bohužel dnes již zesnulý Mohammad Fahmi napsal velmi "heartwarming" příběhy z jedné noční kavárny, respektive ony příběhy se odehrávají většinou mimo kavárnu, ale zákazníci si s vámi, jako baristou, přichází večer povídat o svých strastech i radostech. Pokud vám to přijde jako dobrý námět, tak vás ujišťuji, že opravdu je a je radost se tím pročítat, nicméně případné konzervy varuji, že hra je plná smýšlení liberálních mileniálů, s čímž osobně nemám žádný problém, nicméně je mi jasné, že část hráčů jistě znaveně protočila oči a hru vypnula po pár řádcích. Zdejší svět má totiž například také své ekologické či rasové problémy, ale takové, že zde ve vzájemné (ne)symbióze žijí sukuby, upíři, elfové, lidé a další...
I přes lehce fantasy zasazení se však nemusíte obávat, že by na vás hra chrlila žánrově běžné nesmysly. Upíři zde sice řeší problém náhražek krve (čímž odkazují na vegetariánství) a třeba vlkodlaci zase jak přežít úplněk aniž by ublížili sobě nebo ostatním, ale veškeré tyhle fantasy prvky jsou dávkovány v hodně střídmé porci a všichni vlastně řeší dost civilní problémy, se kterými se může hráč někdy ztotožnit. A právě do těchhle problémů jim můžete zasahovat. Určitě tím, že jim dáte cenné rady, říkáte si, což? Nikoliv. Zasáhnete do nich tak, že jim uvaříte horký nápoj. Právě svou správnou prací baristy můžete ovlivňovat vývoj příběhu svých zákazníků, což zní to možná stupidně, ale je to jediný herní prvek ve hře a je mezi všechno to čtení našroubován velmi šetrně a nenáročně. Není si tak dle mě na co stěžovat.
Zapomenout však nesmím ani na audiovizuální stránku. Celou hrou vás doprovází velmi příjemný lo-fi soundtrack, který tam pasuje jak prdel na hrnec a grafická stránka má zas krásnou pixel-artovou stylizaci. Prostory kavárny se sice vůbec nemění, nicméně s každým zapnutím se jistě dostanete do velmi pohodové nálady a nějaká proměnlivost není vůbec třeba. Mimo veškeré to povídání hra pak nabízí i hezké bonusy v podobě komiksů pro každou z postav a během každého večera v kavárně si můžete přečíst krátký příběh v novinách od jedné pravidelné zákaznice. Tak malá a nenápadná hra vlastně ve výsledku nabízí dost pěkného obsahu a rozhodně nejde o jednohubku na jeden večer hraní.
Doporučuju si uvařit kávu, přečíst si u ní jeden či dva herní dny příběhů a další hraní nechat zas na příště. Nedostaví se tak stereotyp, všechno krásně vstřebáte a na zítřejší kávu se budete vždy těšit o to víc. :)
A pokud se vám hra líbila, tak Tošikazu Kawaguči napsal knihu Než vystydne káva. Mrkněte na ni.
Závěrem taky děkuji uživateli SilentWolf, že mi hru připomněl. Stálo to za to.
