Hrdinou série Dead Space je Isaac Clarke, ale s podobným námětem by spíš než Issac Asimov nebo Arthur C. Clarke, přišel Stanislaw Lem nebo Ray Bradbury. Ten první se upnul na téma kontaktu dvou zcela odlišných inteligencí, ten druhý proslul svými deziluzivními příběhy s drtivou pointou.
Příběh začíná příletem na USG Ishimura, monstrózní kilometr a půl dlouhou loď s více než tisícičlennou posádkou a s impozantní schopností rozebírat na kusy celé planety. Měla to být rutinní oprava, ale už z dálky je jasné, že se něco strašlivě pokazilo. Na volání nikdo neodpovídá, takže se kapitán rozhoduje pro záchranou akci. Pokus o přistání dopadl tragicky a tým ho přežil jen zázrakem. V lodi už takové štěstí mít nebudou.
Dead Space je hororová survival střílečka okořeněná o lehký nádech RPG, logické mezihry a diskutabilní rozhodnutí. Dlužno dodat, že na většinu z nich je potřeba si zvyknout. Mluvím hlavně o pohledu z třetí osoby, který má zdánlivě jen samé nevýhody. Ztěžuje ovládání, znesnadňuje míření a především ředí atmosféru, protože věci se najednou nedějí mně, ale té zoufale neohrabané postavičce na monitoru. Na druhou stranu vývojáři tyhle nevýhody vývojáři kompenzovali klady - postava má stylový exoskelet s dnes už ikonickým ukazatelem zdraví, a souboje neztrácí přehlednost, jako se to často děje u pohledu z první osoby.
Takhle je to se vším. Ovládání je zprvu k vzteku, ale postupem času jsem ho ocenil, stejně jako ukládání jen na místech k tomu určených. Oboje stupňuje pocit ohrožení, což atmosféře bez debat pomáhá. Na začátku mi přišla slabší než u svého blízkého příbuzného DOOMa 3 nebo vzdáleného příbuzného F.E.A.R.u. Příběh šetří lekačkami, skripty využívá jen na očekávaných místech, a nechává za sebe pracovat prostředí. Design lodi připomíná nešťastnou Event Horizon a monstra působí jako kdyby utekla z filmu Davida Cronenberga, takže standardní berličky náhle zesíleného zvuku nebo bafnutí do obličeje slouží jen jako doplněk. Nastavení dělá se zážitkem divy. Při správně ztemnělém obrazu a při adekvátně zvolené obtížnosti jde o regulérní syrový horor, ale lidé kteří se neradi bojí můžou ze hry vymáčknout i jen decentně strašidelný příběh.
Podle úvodu by se zdálo, že se hráč může spolehnout na sehranou partu kolegů, jenže tahle varianta vzala brzy za své. Po prvních pár minutách se naše cesty rozdělily, aby se už nikdy nesešly. V kontaktu jsem s nimi byl neustále, ale téměř výhradně přes vysílačku. Koncept je jednoduchý. To co na lodi není Isaac, to ho chce buď zabít nebo zaúkolovat. Takže chudák inženýr, zoufale nepřipravený na situaci do níž ho osud hodil, chodí od čerta k ďáblu a plní drobné mise. Příval požadavků je nekonečný, a stále rozšiřující seznam povinností ho postupně protáhl roztodivnými prostředími od můstku po motory a všechno mezi tím. Dostal se na trup lodi a nakonec i na povrch planety. Cestou příběh po troškách odkrývá indicie vysvětlující způsobenou zkázu. Vcelku nejde o nic originálního, co by protřelé harcovníky bojů na orbitě Tau Ceti V mohlo překvapit. Arogance je univerzální vlastnost, společná všem kteří podlehnou iluzi o své neomylnosti.
Na příběhu, byť sebelepším by ale hra nestála. Dead Space je především střílečka, a tady odvádí vynikající práci. Efektní akce se docílilo pomocí chytrého triku - nepřátelé jsou v zásadě velice odolní, ale zranitelní odstřelováním údů. Takže místo fádního padnutí na zem se efektivně rozpadají, po ustřelení nohou se zatvrzele plazí pro pomstu a občas se dokonce rozsypou na několik životaschopných tvorů. Protivníci neoplývají stylovou nebo barevnou variabilitou, ale odlišují se různorodým chováním, takže akce neupadá do stereotypu. Zbraně jsou na tom podobně. Je jich relativně málo, ale jsou vylepšitelné a mají efektní účinek. Použitelné jsou všechny - dokonce i úvodní plazmová řezačka dokáže rozpoutat úctyhodný masakr.
K Dead Space jsem se dostával vcelku složitě, ale o to víc odměňující cesta to byla. Sympatické je, že mi po dohrání nabídl možnost začít znovu od začátku, ale tentokrát lépe. Vybaven plně vylepšenými zbraněmi, bojovým oblekem a hřejivým pocitem, že to nejhorší co mě může potkat, jsem už jednou překonal, jsem prošel první dva levely jako nůž máslem. Jako zpětná vazba nově nabytému sebevědomí přibyla další úroveň obtížnosti, která se nejmenuje impossible pro nic za nic.
Příběh začíná příletem na USG Ishimura, monstrózní kilometr a půl dlouhou loď s více než tisícičlennou posádkou a s impozantní schopností rozebírat na kusy celé planety. Měla to být rutinní oprava, ale už z dálky je jasné, že se něco strašlivě pokazilo. Na volání nikdo neodpovídá, takže se kapitán rozhoduje pro záchranou akci. Pokus o přistání dopadl tragicky a tým ho přežil jen zázrakem. V lodi už takové štěstí mít nebudou.
Dead Space je hororová survival střílečka okořeněná o lehký nádech RPG, logické mezihry a diskutabilní rozhodnutí. Dlužno dodat, že na většinu z nich je potřeba si zvyknout. Mluvím hlavně o pohledu z třetí osoby, který má zdánlivě jen samé nevýhody. Ztěžuje ovládání, znesnadňuje míření a především ředí atmosféru, protože věci se najednou nedějí mně, ale té zoufale neohrabané postavičce na monitoru. Na druhou stranu vývojáři tyhle nevýhody vývojáři kompenzovali klady - postava má stylový exoskelet s dnes už ikonickým ukazatelem zdraví, a souboje neztrácí přehlednost, jako se to často děje u pohledu z první osoby.
Takhle je to se vším. Ovládání je zprvu k vzteku, ale postupem času jsem ho ocenil, stejně jako ukládání jen na místech k tomu určených. Oboje stupňuje pocit ohrožení, což atmosféře bez debat pomáhá. Na začátku mi přišla slabší než u svého blízkého příbuzného DOOMa 3 nebo vzdáleného příbuzného F.E.A.R.u. Příběh šetří lekačkami, skripty využívá jen na očekávaných místech, a nechává za sebe pracovat prostředí. Design lodi připomíná nešťastnou Event Horizon a monstra působí jako kdyby utekla z filmu Davida Cronenberga, takže standardní berličky náhle zesíleného zvuku nebo bafnutí do obličeje slouží jen jako doplněk. Nastavení dělá se zážitkem divy. Při správně ztemnělém obrazu a při adekvátně zvolené obtížnosti jde o regulérní syrový horor, ale lidé kteří se neradi bojí můžou ze hry vymáčknout i jen decentně strašidelný příběh.
Podle úvodu by se zdálo, že se hráč může spolehnout na sehranou partu kolegů, jenže tahle varianta vzala brzy za své. Po prvních pár minutách se naše cesty rozdělily, aby se už nikdy nesešly. V kontaktu jsem s nimi byl neustále, ale téměř výhradně přes vysílačku. Koncept je jednoduchý. To co na lodi není Isaac, to ho chce buď zabít nebo zaúkolovat. Takže chudák inženýr, zoufale nepřipravený na situaci do níž ho osud hodil, chodí od čerta k ďáblu a plní drobné mise. Příval požadavků je nekonečný, a stále rozšiřující seznam povinností ho postupně protáhl roztodivnými prostředími od můstku po motory a všechno mezi tím. Dostal se na trup lodi a nakonec i na povrch planety. Cestou příběh po troškách odkrývá indicie vysvětlující způsobenou zkázu. Vcelku nejde o nic originálního, co by protřelé harcovníky bojů na orbitě Tau Ceti V mohlo překvapit. Arogance je univerzální vlastnost, společná všem kteří podlehnou iluzi o své neomylnosti.
Na příběhu, byť sebelepším by ale hra nestála. Dead Space je především střílečka, a tady odvádí vynikající práci. Efektní akce se docílilo pomocí chytrého triku - nepřátelé jsou v zásadě velice odolní, ale zranitelní odstřelováním údů. Takže místo fádního padnutí na zem se efektivně rozpadají, po ustřelení nohou se zatvrzele plazí pro pomstu a občas se dokonce rozsypou na několik životaschopných tvorů. Protivníci neoplývají stylovou nebo barevnou variabilitou, ale odlišují se různorodým chováním, takže akce neupadá do stereotypu. Zbraně jsou na tom podobně. Je jich relativně málo, ale jsou vylepšitelné a mají efektní účinek. Použitelné jsou všechny - dokonce i úvodní plazmová řezačka dokáže rozpoutat úctyhodný masakr.
K Dead Space jsem se dostával vcelku složitě, ale o to víc odměňující cesta to byla. Sympatické je, že mi po dohrání nabídl možnost začít znovu od začátku, ale tentokrát lépe. Vybaven plně vylepšenými zbraněmi, bojovým oblekem a hřejivým pocitem, že to nejhorší co mě může potkat, jsem už jednou překonal, jsem prošel první dva levely jako nůž máslem. Jako zpětná vazba nově nabytému sebevědomí přibyla další úroveň obtížnosti, která se nejmenuje impossible pro nic za nic.
Sigil II
Pro: prostředí, atmosféra, zbraně, likvidace nepřátel, nulová gravitace, vylepšování vybavení
Proti: některé otravné mezihry, necitlivé skripty, na ovládání je potřeba si zvyknout