Měl jsem připraven traktát o hrách z univerza Das Schwarze Auge a adventurách od Daedalic a adventurních mechanismech, ale vše jsem smazal, protože by se v delším textu utopilo v čem je Memoria výjimečná a tak radši zdůrazním pár větami důležité atributy, protože technicky se jedná o řemeslnou, nicméně obyčejnou adventuru.

Tvůrcům se zde scénaristicky povedlo téměř vše. Dokázali navázat na předchozí díl, přidat novou linku a vyvážit tempo vyprávění a adventuření. Není zde pasáž, kde by člověk ztratil nit a zároveň je zde spousta míst, kde člověk hledá cestu. Hra má spád aniž by se zpronevěřila samotnému hraní. To je i díky mechanismu kouzlení, které i na omezeném hřišti umožňuje různá řešení. Příběh je také vyvážen, je zde dost humoru a zároveň spoustu námětu na přemýšlení. Má svou hloubku a přesah, přitom se v něm člověk neztrácí a děj postupně graduje a zároveň dává nový význam již proběhlým událostem. Docela mě potěšily i achievementy a narážky na jiné hry studia.

Moje výtky jsou subjektivní. Malby a animace mi přišly občas německy kýčovité (co je to kýč?), občas zaškobrtne anglický dabing (vnímal jsem, že herci na sebe nereagují), hudba je nevýrazná, hra mi na úvodních titulcích padala (pomohlo je přeskočit). Postavy mě občas i štvaly, jejich charaktery a aspirace se rvaly s mým světonázorem a řešeními, co jsem měl v hlavě. Vše je ale lepší než to bylo u The Dark Eye: Chains of Satinav a celkově je to za mě dosud nejlepší adventura od Daedalic.