Řeknu to bez vytáček, Truberbrook mě zaujal v podstatě jen díky titulnímu poetickému záběru na jezero. Kromě toho jsem o hře moc netušil, očekávání byla i přesto relativně vysoká. Co přesně jsem vlastně očekával? Těžko říct, možná něco lehce poetičtějšího a méně infantilního - snad ve stylu Kentucky route zero. Nemohl jsem být více vedle. TB je klasická adventura jak vyšitá, se všemi klady a zápory. Za mě zde bohužel více vyčnívaly ty zápory. Hra je tak nějak nesourodá. Povedený úvod u benzínové pumpy (připomněl výše zmíněné KRZ) a následné úvodní titulky při cestě do hor se opravdu povedly. Pak už nastává klasická statická adventurní nuda. Úsměvné překážky/úkoly/kombinace divných předmětů/natahování herního času... nazvěte si to jak chcete... pro mě jednoduše ztráta času a zbytečnost. Dialogy taky nic moc, pokus o nějaký ten...hm... humor. A k tomu příběh, který je jedna velká slátanina aspoň toho zatraceného cestování v čase nás mohli ušetřit. Abych to svoje láteření nějak završil, je to tak padesát na padesát. Výborně zpracované prostředí plus atmosférická hudba versus nudné a nucené herní mechaniky a béčkový nebo céčkový příběh. Pro mě ale první dva zmíněné aspekty byly vždycky na prvním místě... a pak překvapení v podobě interaktivní skladby na festivalu - do hry to moc nezapadalo, ale bylo to výborné.

And thus, Truberbrook, I'll make you mine...