Dohráním devátého dílu kozaté Lary alias Tomb Raidera jsem si splnil další rest, což je s podivem, protože tenhle druh archeologicky laděných adventur prostě můžu, leč v jinošských letech mě minuly, což se teď na starší kolena snažím dohnat.

Nový háv od Crystal Dynamics přinesl povedený vizuál s kterým jsem byl spokojený, tentorkát i včetně cut scenes. Ovládání ( kamera ) sice pořád není stoprocentní, častokrát se nepovedlo hupsnout tam, kam bylo zamýšleno, přesto hra se vyznačuje intuitivním, přímočarým hraním s průběžným ukládáním v checkpointech a především se jeden neztrácí v nepřehledných lokacích a nezakysne na místě, protože přehlédnul přehodit mazaně ukrytnou páku nebo podobný mechanismus, tak jako v předchozích, starších dílech z dílny Core.

V devítce roba putuje za nalezením legendárního a mocného Thorova kladiva od Thajska, přes Jižní Mexiko až k Antarktidě, kde se ukrývá Valhalla a kde stojí v cestě stará známá Natla. Tentokrát se Lara projela motorkou jen v džungli a jedné interiérové lokaci, naopak se hodně potápělo, více se musely zapojit mozkové závity při louskání hádanek, vývojař dodali sonar s mapou a především odpadly souboje s bossy, což velice kvituji.

Za mě spokojenost v rámci těch předchozích třech kousků z díly Crystal Dynamics se mi Underworld líbil nejvíc, lokace byly povedené, není důvod proč se nevrhnout na Guardian of Light - 85 %