Herní výzva 2022 #1
Tak asi po dvou letech po vydání, jsem si konečně zahrál.
Během herní výzvy jsem si hdil do hledáčku právě tuto hru, už jen z toho důvodu že jsem ji bral jako další výtvor našich zlatých českých ručiček. Poté 2 roky, no ony se vyskytli i jiné hry xD. Teď už dost řečí, hlavní je, že jsem se k ní dostal. Na hru od studia Amanita se jedná o něco zcela odlišného jejich dosavadnímu přístupu. Naproti point and click adventurám si Creaks jde svou vlastní cestou. Bere si tak kus z plošinovek, pořádnou porci z hádanek a logických pasáží a nazávěr to vše balí do Amanitě blízké, ručně kreslené grafiky.
Napadá mě ale, že tímto způsobem si furt nebudete moci udělat kompletní obrázek o hře a taky jestli ji vůbec budete chtít hrát, tak jsem to udělal takto...
Den 1.
Netuším kdo jsem, natož ani kde se nacházím a co mám dělat. vidím že jsem nějaký mladík študující skripta a mou jedinou společnost mi bude dělat baterka, uvidí se na jak dlouho. Po překonání všech překážek a objevení prvního patra se konečně stýkám s nepřáteli. Celkovou inspirací pro hru je hra stínů, pro představu, když vám byly špuntí léta a nemohli jste usnout, protože po tmě vypadala ta židle opravdu strašidelně. No tak tady se po vás rovnou vrhne skříň, věšák a klidně i lampa. Hra vám na začátku jednoduše ukáže, jak se s vašimi stínovými neřády vypořádat. Překonávám takhle jednu úroveň za druhou přesvědčen o svém intelektu, až nakonec narazím tvrdě do zdi. Jedna pasáž se mi stále nedaří projít. V tom tkví také kouzlo hry na takové situace narazíte vícekrát, tak se nebojte dejte si načas a hlavně nenakukujte na návody po internetu, tedy dokud je úroveň frustrace únosná. Tak asi 10 minut se rozhlížím po místnosti a najednou mi to dojde. Ve finále se už jen plácám do hlavy, že mi to nedoteklo dřív. Ono jak to říct, ty hádanky jsou tak na střední úrovni. Ani já se nevyžívám v logických hrách ale věřte, že žádný zákys nebyl delší jak 5-10 minut, teda alespoň v první polovině. Jde o to, že hádanky jsou často důvtipné a vyplívají ze samotného prostředí. Nu což už se mi klíží zraky, ale ještě tu vidím obdobu "collectiblů" v podobě obrazu. Aha obraz je taky logická hra. Pro dnešek balíme.
Den 2.
No tak vrhám se zpět do hry samozřejmě s nadšením a plný síly. Hra v obraze nakonec vůbec nebyla taková výzva. klidně bych se vrhnul na další. Sotva to dořeknu, tak má další úroveň taky obraz. No připravuju se na další klikací pasáž a tu nic jen přehraji úsměvnou interaktivní scénu spolu s hudbou a jdu dál. Takže tu máme dva druhy obrazů, z nichž každý vypráví svým způsobem příběh na pozadí hry. Ono příběh si asi domyslete sami. Ptačí lidé, co zpívají na flétny vyrobené z klády, nebo lidé s ptačími zobáky v lese na lovu. Sám nevím co si o tom mám myslet ale hře to dodává další fantasy nádech. No jo jdeme dál. Tentokrát bez zákysu a rovnou do takzvané druhé lokace. Předtím jsme měli cosi jako půdu, nebo kůlnu. Nyní se dostáváme do jakéhosi chrámu, dřevěná prkna tu vystřídali vitrážová okna a kamenné desky, spolu s novými nepřáteli samozřejmě. Tím se dá říct, že hra je stále schopna vytáhnout něco originálního z rukávu, aspoň co se prostředí týče. Nakonec taky jen jeden delší zákys jinak dobré. Pokračovat budeme příště "huuaaau"
Den 3.
Z předešlé výpravy jsem zapomněl zmínit, že se tu můžete potkat hned s několika vedlejšími postavami ať už se jednalo o ptačího mudrce, nebo hned celou partu ptačích lidí. Svým způsobem s vámi občas prohodí pár skřeků, nebo po vás budou něco chtít. Jde o další zpestření a postupně jsem tak začínal mít pocit, že se tu přeci jen ženu za nějakým cílem. Po překonání této části jsem si zařídil jednosměrnou cestu do další oblasti, která byla jaksi laděná do zelena, plná šatníků a mysliveckých trofejí a tuny dalších zapeklitých hádanek. Tentokrát to byla vcelku výzva, ale až oslední dvě úrovně mě opravdu zasekli. No Berte to tak, že další nepřítel měl zase zcela jiné způsoby pohybu a byly pro něj vytvořeny kompletně jiné hádanky, takže třičtvrtě cesty byla zase lehká procházka.
Tímto způsobem to následovalo i v dalších dvou lokacích první polovina lehčí a poté se začne vše nabalovat. Vše do sebe skvěle zapadá, protože oni nepřátelé z minulých oblastí figurují i zde a někdy i všichni naráz a to už může být na první pohled docela chaos. Zasekávám se u úrovně s Faraonem... jsem v koncích.... musím se na to vyspat.
Den 4.
Po uvaření kafe a přečtení motivačních citátů se opět vracím do úrovně s Pyramidou. Jde tu o to, že v téhle části jsem se opravdu držel abych se nepodíval na žádná videa. No neuspěl jsem. Vám doporučuji vydržet, opět jsem se plácnul přes obličej, když jsem viděl řešení
Po několika úrovních hracích obrazech a klikaček jsem se konečně dostal až na dno, doslovně řečeno. Domnívajíc, že už sem u konce i když mě ještě čekala slušná řada úrovní.
Ještě k té motivaci, vlastně bych měl ještě zmínit, že vás tu pronásleduje obrovské monstrum, ne zas tak nebezpečné jen po vás občas z venku hrábne tlapou. Tak tu vašim cílem je tu nestvůru porazit. Nečekaně se opět objevil zásek, a to na první pohled jednoduché úrovni. Ráno je moudřejší večera.
Den 5. "Epilog"
Nyní už se mi do hry opravdu nechtělo, musela mě přemlouvat i přítelkyně. No a právě tu hra docela chytla, prošla ještě několik dalších pasáží když přišla na řešení celého problému. Několik dalších úrovní už se nám společně podařilo zdolat a pak... najednou poslední úroveň a za ní už nic nepokračovalo. Získali jsme spásný předmět, použili ho na nestvůru a zažili konec, který zvládne snad opravdu jen Amanita.
Takže asi takhle bych to shrnul. Byl to zážitek? Ano za mě určitě a převážně díky pocitu z překonaných úrovní.
Nezískal jsem sice všechny obrazy ale uvidím, třeba se ke hře ještě někdy vrátím, takže šance na znovuhratelnost tu je.
I po všech těch strastech bych obtížnost stále zařadil mezi střední, možná i pod střední, takže z tohohle mít strach opravdu nikdo nemusí.
No nejvíc jsem si užil hlavně audiovizuální stránku hry, soundtrack a jakékoliv šramocení jsou prostě na skvělé úrovni.
No taky si můžete něco vzít z mého mini příběhu a jestli vám zrovna taková hra sedne tak do toho a ulovte si ji co nejdřív. Teď mě omluvte myslím, že půjdu zkontrolovat svou skříň jestli mi zase nepobíhá po pokoji.
Tak asi po dvou letech po vydání, jsem si konečně zahrál.
Během herní výzvy jsem si hdil do hledáčku právě tuto hru, už jen z toho důvodu že jsem ji bral jako další výtvor našich zlatých českých ručiček. Poté 2 roky, no ony se vyskytli i jiné hry xD. Teď už dost řečí, hlavní je, že jsem se k ní dostal. Na hru od studia Amanita se jedná o něco zcela odlišného jejich dosavadnímu přístupu. Naproti point and click adventurám si Creaks jde svou vlastní cestou. Bere si tak kus z plošinovek, pořádnou porci z hádanek a logických pasáží a nazávěr to vše balí do Amanitě blízké, ručně kreslené grafiky.
Napadá mě ale, že tímto způsobem si furt nebudete moci udělat kompletní obrázek o hře a taky jestli ji vůbec budete chtít hrát, tak jsem to udělal takto...
Den 1.
Netuším kdo jsem, natož ani kde se nacházím a co mám dělat. vidím že jsem nějaký mladík študující skripta a mou jedinou společnost mi bude dělat baterka, uvidí se na jak dlouho. Po překonání všech překážek a objevení prvního patra se konečně stýkám s nepřáteli. Celkovou inspirací pro hru je hra stínů, pro představu, když vám byly špuntí léta a nemohli jste usnout, protože po tmě vypadala ta židle opravdu strašidelně. No tak tady se po vás rovnou vrhne skříň, věšák a klidně i lampa. Hra vám na začátku jednoduše ukáže, jak se s vašimi stínovými neřády vypořádat. Překonávám takhle jednu úroveň za druhou přesvědčen o svém intelektu, až nakonec narazím tvrdě do zdi. Jedna pasáž se mi stále nedaří projít. V tom tkví také kouzlo hry na takové situace narazíte vícekrát, tak se nebojte dejte si načas a hlavně nenakukujte na návody po internetu, tedy dokud je úroveň frustrace únosná. Tak asi 10 minut se rozhlížím po místnosti a najednou mi to dojde. Ve finále se už jen plácám do hlavy, že mi to nedoteklo dřív. Ono jak to říct, ty hádanky jsou tak na střední úrovni. Ani já se nevyžívám v logických hrách ale věřte, že žádný zákys nebyl delší jak 5-10 minut, teda alespoň v první polovině. Jde o to, že hádanky jsou často důvtipné a vyplívají ze samotného prostředí. Nu což už se mi klíží zraky, ale ještě tu vidím obdobu "collectiblů" v podobě obrazu. Aha obraz je taky logická hra. Pro dnešek balíme.
Den 2.
No tak vrhám se zpět do hry samozřejmě s nadšením a plný síly. Hra v obraze nakonec vůbec nebyla taková výzva. klidně bych se vrhnul na další. Sotva to dořeknu, tak má další úroveň taky obraz. No připravuju se na další klikací pasáž a tu nic jen přehraji úsměvnou interaktivní scénu spolu s hudbou a jdu dál. Takže tu máme dva druhy obrazů, z nichž každý vypráví svým způsobem příběh na pozadí hry. Ono příběh si asi domyslete sami. Ptačí lidé, co zpívají na flétny vyrobené z klády, nebo lidé s ptačími zobáky v lese na lovu. Sám nevím co si o tom mám myslet ale hře to dodává další fantasy nádech. No jo jdeme dál. Tentokrát bez zákysu a rovnou do takzvané druhé lokace. Předtím jsme měli cosi jako půdu, nebo kůlnu. Nyní se dostáváme do jakéhosi chrámu, dřevěná prkna tu vystřídali vitrážová okna a kamenné desky, spolu s novými nepřáteli samozřejmě. Tím se dá říct, že hra je stále schopna vytáhnout něco originálního z rukávu, aspoň co se prostředí týče. Nakonec taky jen jeden delší zákys jinak dobré. Pokračovat budeme příště "huuaaau"
Den 3.
Z předešlé výpravy jsem zapomněl zmínit, že se tu můžete potkat hned s několika vedlejšími postavami ať už se jednalo o ptačího mudrce, nebo hned celou partu ptačích lidí. Svým způsobem s vámi občas prohodí pár skřeků, nebo po vás budou něco chtít. Jde o další zpestření a postupně jsem tak začínal mít pocit, že se tu přeci jen ženu za nějakým cílem. Po překonání této části jsem si zařídil jednosměrnou cestu do další oblasti, která byla jaksi laděná do zelena, plná šatníků a mysliveckých trofejí a tuny dalších zapeklitých hádanek. Tentokrát to byla vcelku výzva, ale až oslední dvě úrovně mě opravdu zasekli. No Berte to tak, že další nepřítel měl zase zcela jiné způsoby pohybu a byly pro něj vytvořeny kompletně jiné hádanky, takže třičtvrtě cesty byla zase lehká procházka.
Tímto způsobem to následovalo i v dalších dvou lokacích první polovina lehčí a poté se začne vše nabalovat. Vše do sebe skvěle zapadá, protože oni nepřátelé z minulých oblastí figurují i zde a někdy i všichni naráz a to už může být na první pohled docela chaos. Zasekávám se u úrovně s Faraonem... jsem v koncích.... musím se na to vyspat.
Den 4.
Po uvaření kafe a přečtení motivačních citátů se opět vracím do úrovně s Pyramidou. Jde tu o to, že v téhle části jsem se opravdu držel abych se nepodíval na žádná videa. No neuspěl jsem. Vám doporučuji vydržet, opět jsem se plácnul přes obličej, když jsem viděl řešení
Po několika úrovních hracích obrazech a klikaček jsem se konečně dostal až na dno, doslovně řečeno. Domnívajíc, že už sem u konce i když mě ještě čekala slušná řada úrovní.
Ještě k té motivaci, vlastně bych měl ještě zmínit, že vás tu pronásleduje obrovské monstrum, ne zas tak nebezpečné jen po vás občas z venku hrábne tlapou. Tak tu vašim cílem je tu nestvůru porazit. Nečekaně se opět objevil zásek, a to na první pohled jednoduché úrovni. Ráno je moudřejší večera.
Den 5. "Epilog"
Nyní už se mi do hry opravdu nechtělo, musela mě přemlouvat i přítelkyně. No a právě tu hra docela chytla, prošla ještě několik dalších pasáží když přišla na řešení celého problému. Několik dalších úrovní už se nám společně podařilo zdolat a pak... najednou poslední úroveň a za ní už nic nepokračovalo. Získali jsme spásný předmět, použili ho na nestvůru a zažili konec, který zvládne snad opravdu jen Amanita.
Takže asi takhle bych to shrnul. Byl to zážitek? Ano za mě určitě a převážně díky pocitu z překonaných úrovní.
Nezískal jsem sice všechny obrazy ale uvidím, třeba se ke hře ještě někdy vrátím, takže šance na znovuhratelnost tu je.
I po všech těch strastech bych obtížnost stále zařadil mezi střední, možná i pod střední, takže z tohohle mít strach opravdu nikdo nemusí.
No nejvíc jsem si užil hlavně audiovizuální stránku hry, soundtrack a jakékoliv šramocení jsou prostě na skvělé úrovni.
No taky si můžete něco vzít z mého mini příběhu a jestli vám zrovna taková hra sedne tak do toho a ulovte si ji co nejdřív. Teď mě omluvte myslím, že půjdu zkontrolovat svou skříň jestli mi zase nepobíhá po pokoji.
Darksiders
Pro: Soundtrack, Herní doba, Postavy, Umělecké ztvárnění, žvatlavý jazyk= absence dialogů
Proti: Některé logické pasáže, zvláštní zakončení, některé postavy nevyužitý potenciál