Hráno v co-opu:

Zatímco rozšíření, které navazují na původní hru, dokážeme přesně identifikovat i po mnoha letech a řadě znovuvydání, Tales of the Sword Coast a jemu podobné jsou tak hezky začleněny do hry, že se staly jejich neodmyslitelnou součástí. Datadisk pro první díl Baldur's Gate se tak po vydání Enhanced Edition nenávratně ztrácí v herní historii. Tento komentář je tedy pravděpodobně úplně zbytečný. Jenže já právě otevřela krabičku Baldur's Gate 4 in 1 Boxset, kterou mám již roky ve vitrínce, koukám na tu čtveřici disků, které nikdy nebyly vloženy do žádné mechaniky a mám neodkladné nutkání jej napsat.

Když jsem poprvé hrála Baldur's Gate, ani jsem netušila, že bez TotSC by se nestackovaly stejné předměty do jedné položky ani bych na první pohled nepoznala kouzelný předmět mezi hromadou lootu. Neumím si ani představit, kolik času to hráčům ušetřilo a jak moc jim jejich hraní zpříjemnilo a vnímám tak tyto vylepšení uživatelského rozhraní snad i jako větší přínos, než pár questů navíc.

Ale když navštívíme vesnici Ulgothův vous, dostaneme i ty questy. Cesty vás zavedou na ledový ostrov plný mágů, ostrov s vlkodlaky a hlavně Durlagovu věž, největší dungeon v Baldur's Gate. Všechny tři hodnotím pozitivně až na závěrečného bosse, jehož Death Gaze mi přišel trochu (moc) přehnaný. Durlagova věž byla v mých očích nejlepším dungeonem v izometrickém RPG vůbec, dokud jej nepřekonala Strážcova tvrz z datadisku k druhému dílu.

Zavírám tedy krabičku a jdu ještě chvíli vzpomínat, jak mi Baldur's Gate (a následně D&D) hezky ovlivnilo život. Možná bych se na to vyprdla, kdyby se mi nestackovaly šípy a já je musela všechny klikat ručně.