Létající divočák mě už letos jednou fest dožral s hrou, kterou někteří oslavovali jako boží návrat k oldschool designu, zatímco já viděl čistou regresivní zbytečnost plivající na své vlastní dědictví. Tady Kovbojové vs. Upíři možná na žádné dědictví neplivou, ale jistá zbytečnost z toho opět páchne, a opět si mnozí kolegové všude po internetech zbůhdarma honí brčka mácháním nálepky staré školy nad hrou, která svým pojetím reálně tak nějak nezapadá do žádné generace. Evil West prostě je, existujíc tak nějak mimo časoprostor, a byť jsem se těch celých pompézních 7 hodin - což se opět se svou nulovou znovuhratelností či sebemenší motivací to kdykoliv zkoušet znovu opravdu krásně překládá do 50éčkové cenovky - bavil relativně obstojně takřka celou dobu, opět kroutím hlavou už jen nad tím, pro koho že to vlastně bylo vytvořeno.

Nalejme si čistého pohárku krve, Zlej Západ má poměrně úctyhodný koule. Svým nesmyslným příběhem nikterak závažně nezdržuje od akce, která je sice mechanicky jen prostoduchým pokusem imitovat moderního Kratose, ale ve své svižnosti a jednoduchosti se jí daří najít chytlavý rytmus a zároveň se svou absencí enemy locku zprostředkovat byť poměrně chaotickou, ale stále férovou výzvu. Zdaleka nejvíc však nechává své klenoty vykouknout z boxerek hned na začátku, kdy používá slovo 'SECRET' k označení na 10km viditelných blikajících truhliček s mincemi, které zpravidla bývají schované se vší důmyslností tříletého dítěte při hře na schovku. Aby taky ne, když je to striktně lineární tunelovka obklopená neviditelnými zdmi, jejíž úrovně zas a opět slouží především ku spojení kidlících arén. Tentokrát se ovšem vepřodruzi rozhodli hratelnost opepřit naprosto přebytečnými hádankami, ale to možná jen proto, aby opět nevydávali hru jen pětihodinovou.

A přestože tím výčet lichotek končí, vesměs tím končí i výčet výčitek. Víc toho v té hře prostě není. Jako řežba na vypnutí a odreagování více než adekvátní, ale stejně hrubě zazděna nesrovnatelně kvalitnější konkurencí, a to i na poli indie blbostí za cenu jedné kávy. A když už nějaká hra existuje jen a výhradně k tak krátkodobému bezmyšlenkovitému vyblbnutí, obvykle si za to nežádá cenu levnějšího kávovaru. Takže jo, prasátka se nám letos činila a pustila do světa během jednoho roku hned tři hry. A každá z nich tomu i odpovídá. 

A mě to fakt strašně mrzí. Se stínáčem ukázali vizi, snahu, a schopnost do své hry dát i nějaké to srdíčko, výsledkem čehož byl pamětihodný produkt. Letos ukázali, že zřejmě potřebovali především hafo vydělat, a chuj s jejich reputací. Tak jo no, chuj s Vámi, další předražený lattéčko z automatu od Vás už nekoupím.