Poslední dekádu mají plošinovky nebývalé žně. Stačí nápad, pořádná atmosféra a už si můžete pomalu tleskat, protože máte jisto jistě zaručeno, že budete sklízet ovace. Jednou z takových plošinovek je třeba zrovna i Little Nightmares a tak jsem se vydal podívat se jí tak trošku na zoubek.

Little Nightmares je z řady těch plošinovek, kde se nemluví. Jen mručí. Na to jsem si ale už u mnohých her zvykl, takže mě to ani moc nepřekvapuje. Dalším bodem je pak stín, tajuplnost, hodně temnoty a v podstatě dystopický základ, který Vás vhodí do těla maličké Six. Ve fantasy mluvě bychom o ní mohli mluvit jako o malém skřítkovi. Být mužského rodu, tak i mužíčkovi. Leč Six je holčička. Ale maličká je stejně jako mužíček. No a ta se probudí někde, neznámo kde, nešťastná a sama. Její jediný smysl vidí v přežití, jelikož ve světě, kde se probudila žijí samá zlá stvoření. Nechci záměrně říkat lidé, protože tak ani moc nevypadají. Prostě stvoření. Zajímavé třeba je, že ve všech ohledech splňují normu z pohádky "Dlouhý, široký a krátkozraký". I když pravda, ten poslední je bystrozraký, ale tady se nám přeci jen hodí název té pohádky trošku poupravit. Poupravená je totiž poměrně přesná. A když řekneme, že ji takhle mohli napsat bratři Grimmové s nádechem koncentračních táborů, tak bychom si vlastně mohli odpovědět i na otázku, kde tvůrci pro prostředí této hry hledali inspiraci.

Tato hopsačka je totiž řádně strašidelná. Na děsivosti vlastně celou tu atmosféru tvoří. Její průběh není ani moc náročný, byť občas nabídne relativní momenty k záseku. Relativní proto, že když budete takřka na konci před auomatickým uložením, něco se stane a Vy pak určitý koloběh děje musíte opakovat znova, dost Vás to znepokojí...a především otráví. To ale mluvíme o jednom z údělu žánru skákačky, který má i toto v popisu činnosti. Jednou za čas takhle hráče patřičně otrávit.

Za tu nějakou dobu, co jsou tyto moderní hopsačky v módě jsem jich pár již zahrál. Musím říct, že Little Nightmares má i na můj vkus hodně depresivní a smutnou náladu. Také nemá úplně dost momentů, u kterých bych si řekl "wow", a přitom bych si to říkat klidně i mohl. Hodně si zakládá na atmosféře, což je určitě dobře, ale pořád se tak nějak točí v kruhu temnoty, strachu a sem tam i řeznického hnusu. Takže vlastně nic, co by Vás nutilo do tohoto prostředí vracet. A to i kdyby to byla forma jisté sebetryzny.

Pořád ale nemůžu říct, že bych se vysloveně nebavil. Jen si myslím, že zde více než u jiných her podobného žánru jsem byl rád za to, že ta hra není kdoví jak dlouhá. Má opravdu výraznou a řádně stísněnou atmosféru a přitom v prostředí, které místy až odráží, než abyste ho opětovně vyhledávali. To je vlastně dvojitá deprese. Prostě hrajete, ale je Vám ouha. Nicméně hrajete dál, protože tušíte, že hra bude mít jednou konec. Opravdu zajímavý zážitek.