Oproti trojce vlastně ve čtvrtém a pátém díle (spojeném později do jedné velké hry World of Xeen, která ještě po dohrání pětky přinesla pár questů, lokací a zakončení příběhu celé série pěti her navíc) není takřka nic nového. Vypadá to a hraje se to takřka úplně stejně jako trojka, až na pár titěrných změn v některých mechanikách a kouzlech. Přesto je zde od první do poslední chvíle vidět pokrok, kdy autoři hru vyladili a vybrousili ve všech ohledech. Namísto bezduchého průzkumu má hra od začátku spoustu questů a jasně daný příběh, svět a lokace mají mnohem větší vnitřní logiku, hraje se to snáz a příjemněji, bez záseků.

Křivka obtížnosti je rovněž mnohem lépe zvládnutá než ve trojce (byť Darkside of Xeen má první třetinu až polovinu hry velmi snadnou, pokud člověk pokračuje se stejnou partou na 20. levelech po dohrání Clouds of Xeen). I na konci na maximálním levelu čtyřky jsou dungeony, kde se člověk potrápí, místo aby vše projel s prstem v nose.

Paradoxně, ač jsem v mnoha různých diskusích četl chválu na to, jak je World of Xeen gigantická "dvoj-hra", bych právě délku chtěl uvést jako jediný zápor. Podle časomíry GoG Galaxy jsem v MM1 strávil neuvěřitelných 156 hodin, v MM2 112 hodin (obě hry ale výrazně časově natáhla nutnost kreslit si ručně mapu na čtverečkovaný papír), MM3 51 hodin a v celém WoX jen 49 hodin. A to jsem udělal všechny questy, prošel všechny (i nepovinné) dungeony a lokace.