Po dohrání z mého pohledu frustrující dvojky jsem přelouskal manuál ke trojce, pustil ji a byl doslova unešen. Rozdíl oproti předchozím dvěma dílům je obrovský už na první pohled. Hezká (i s odstupem času) ručně kreslená grafika, hudba, ovládání klávesnicí a myší, použitelná automapa (zcela zmizela nutnost kreslit si vedle mapu na papír), srozumitelné questy (už v prvním městě s krysami jasně víte, co máte dělat)... Obrovské nadšení.

To postupně lehce ochladlo a oproti čtvrtému a pátému dílu (World of Xeen) je hra ještě dost nevybroušená. Pořád je potřeba si někam psát poznámky (já měl na konci mnohastránkový textový soubor plný poznámek k dungeonům, hádankám, lokacím, questům...) a hra má opravdu nevybalancovanou obtížnost - zatímco na začátku je poměrně těžká (ale velmi zábavná), okolo levelu postav 10-20 pak asi nejzábavnější (takový vrchol hry), celou zhruba druhou polovinu hry člověk přeleveluje obtížnost světa a hra začne být strašně triviální a tím bohužel i nudná.

Přesto člověk, který dohrál jedničku a dvojku, bude asi hodně nadšený, a zároveň je to první hra v sérii, kterou s klidným srdcem doporučím i někomu, kdo žádné Might & Magic nehrál.