To v čem je tato hra jedinečná, je věrohodný pocit, že zde vystupujete jako král, který dohlíží na své království. V žádné jiné hře jsem podobný pocit neměl, možná trochu u Stronghold, ale většinou se u strategií cítím jako velitel, který jen rozkazuje a vše má ve své moci. V Majesty je to jiné, většinu času jen sledujete, jak výběrčí daní obcházejí domy a v duchu je popoháníte, jak se hrdinové potloukají po městě a hledají kde roztočit své nasyslené zlaťáky, jak vaše tržiště pustoší beholder, či jak se na toho beholdera pořádá výprava (spíše výprava za vaší tučnou odměnou, protože polovina výpravy se rozuteče už při prvním kontaktu - očním :-). A to je ono, hrdinové si žijí podle svého, při množství dotírajících nepřátel by byl problém je ovládat, jsou poměrně chytří/zbabělí a vědí co, kdy a kam utéct. Kupodivu, na to čemu všemu ve hře jen přihlížíte, máte pořád co dělat.

Grafika nádherná, hra vyšla v době kdy už se dělaly pokusy s třetím rozměrem a jsem rád, že tahle krasavice byla ušetřena. Jediná výtka, i když bylo k dispozici poměrně dost misí, byly bohužel dost jednotvárné, na druhou stranu bylo dost prostoru pro vyzkoušení všech variant z technologického stromu.

A ještě... Ve hře jsem nenarazil na level cap, což se mi u většiny her nestává, můj kouzelník tuším na 400. levelu zabíjel draka doslova mrknutím oka. Vylezl z krámku, mrknul a za jednu vteřinu už uvnitř znovu utrácel odměnu za tu hrozivou ještěrku.