Suzerain je jediná hra svého žánru, která se snaží komplexně uchopit politickou transformaci ve státě moderního typu. Píšu svého žánru, protože byť by se to mohlo podle screenshotů zdát, nejedná se o strategii. Na to bych rád upozornil každého, kdo se do Suzerein bude chtít pustit. Jde o hru typu 80 Days, tj. moderní CYOA, kde budete číst spousty textu a hlavní roli budou hrát vaše rozhodnutí. Tento fakt může vést i k určité frustraci, protože leckdy není zcela průhledné, kam vaše rozhodnutí povedou a jestli budou mít kýžený výsledek. Jediné číselné ukazatele udávají státní rozpočet a vaše jmění a tyto hodnoty jsou velice zjednodušené. Spolehnout se tak musíte na svoji politickou intuici, u která ale občas bohužel tušíte, že spíše odpovídá čtení myšlenek tvůrců hry.
Je tedy lepší se na Suzerain zpočátku dívat jako na příběh vaší kariéry, vaší rodiny a přátel, než jako na cíl orientovanou hru. Je totiž dost pravděpodobné, že vaše prezidentování skončí nevalně (vycházím i z ohlasů na Steamu). Krachly mé snahy reformovat ústavu, zemi jsem přivedl do hospodářské deprese, občanských nepokojů (měl jsem pouze 16% podporu) a nakonec jsem se stal ještě objetí vojenského puče a strávil několik let ve vězení. Musím říct, že tento výsledek mi po 25 hodinách reálné snahy jak občanům Sordlandu pomoct přišel jako velmi hořká pilulka. A to jsem ubránil zemi před pandemií, snížil korupci, vzdělal chudé regiony, zlepšil práva dělníků i žen, modernizoval armádu a uzavřel diplomatická spojenectví, která zabránila Rumburgu vyhlásit Sordlandu válku a ve třetím roce vlády se zdálo, že ekonomika konečně začíná šlapat (pravda, bludskou menšinu jsem mohl dusit o něco méně). Jenže pak to z nějakého důvodu šlo všechno do kytek. Zakončit hru znovuzvolením je tedy náročný úkol, který se vám podaří pravděpodobně až po několikerém hraní. S ohledem na fakt, že je ve hře autosave a vaše rozhodnutí mají leckdy poměrně dlouhodobý dopad se navíc nevyhnete tomu začínat od začátku.
Navzdory těmto nesnázím mne ale hra dost pohltila a některé události dokážou být až strhující. Přes určitá zjednodušení je poměrně reálným a někdy i krutým obrazem politiky a politikaření. Sordland je mj. modelován na dějinném vývoji moderního Turecka a bludská menšina jsou Kurdové. Svazová Kortana odpovídá Sovětskému svazu a Republika Arcasia jsou Spojené státy. Hra obsahuje i wiki, kde je do neskutčných detailů popsaná geografie, dějiny i postavy sordlandského alternativního světa. Jen pročítáním těchto informací strávíte spousty času (a popravdě jsem vstřebal jen zlomek). Všechna tato fakta svědčí o velké propracovanosti hry, nejedná se o žádnou jednohubku, ale těžkotonážní interactive fiction, která přes určité zmíněné výtky patří k tomu nejlepšímu, co se v tomto žánru objevilo. Velice slušná je i hudba a grafický doprovod.
Suzerain by samozřejmě neobstál, pokud by byla špatná jeho nejdůležitější složka a tou je kvalita textů. I tady je vidět profesionální přístup i literární talent, který, byť si dokážu představit ještě lepší stylové a charakterové uchopení, představuje zkrátka to nejlepší, co lze v žánru textových adventur nalézt. Ano, někdy je hra poněkud idealistická, mohla by být i více nestranná a někdy byste nemuseli volit z tak ideových extrémů, ale obecně se jedná o jeden z nejserióznějších pokusů, jak uchopit tíhu vládnutí a nelehkých rozhodnutí, na které jste v konečném důsledku jen a jen sami. Po rozplynutí oné hořké pilulky musím tedy Suzerain hodnotit velice pozitivně a pomalu ve mě dozrává odhodlání se do boje o lepší Sordland pustit znovu. Doporučil bych to i vám.
Je tedy lepší se na Suzerain zpočátku dívat jako na příběh vaší kariéry, vaší rodiny a přátel, než jako na cíl orientovanou hru. Je totiž dost pravděpodobné, že vaše prezidentování skončí nevalně (vycházím i z ohlasů na Steamu). Krachly mé snahy reformovat ústavu, zemi jsem přivedl do hospodářské deprese, občanských nepokojů (měl jsem pouze 16% podporu) a nakonec jsem se stal ještě objetí vojenského puče a strávil několik let ve vězení. Musím říct, že tento výsledek mi po 25 hodinách reálné snahy jak občanům Sordlandu pomoct přišel jako velmi hořká pilulka. A to jsem ubránil zemi před pandemií, snížil korupci, vzdělal chudé regiony, zlepšil práva dělníků i žen, modernizoval armádu a uzavřel diplomatická spojenectví, která zabránila Rumburgu vyhlásit Sordlandu válku a ve třetím roce vlády se zdálo, že ekonomika konečně začíná šlapat (pravda, bludskou menšinu jsem mohl dusit o něco méně). Jenže pak to z nějakého důvodu šlo všechno do kytek. Zakončit hru znovuzvolením je tedy náročný úkol, který se vám podaří pravděpodobně až po několikerém hraní. S ohledem na fakt, že je ve hře autosave a vaše rozhodnutí mají leckdy poměrně dlouhodobý dopad se navíc nevyhnete tomu začínat od začátku.
Navzdory těmto nesnázím mne ale hra dost pohltila a některé události dokážou být až strhující. Přes určitá zjednodušení je poměrně reálným a někdy i krutým obrazem politiky a politikaření. Sordland je mj. modelován na dějinném vývoji moderního Turecka a bludská menšina jsou Kurdové. Svazová Kortana odpovídá Sovětskému svazu a Republika Arcasia jsou Spojené státy. Hra obsahuje i wiki, kde je do neskutčných detailů popsaná geografie, dějiny i postavy sordlandského alternativního světa. Jen pročítáním těchto informací strávíte spousty času (a popravdě jsem vstřebal jen zlomek). Všechna tato fakta svědčí o velké propracovanosti hry, nejedná se o žádnou jednohubku, ale těžkotonážní interactive fiction, která přes určité zmíněné výtky patří k tomu nejlepšímu, co se v tomto žánru objevilo. Velice slušná je i hudba a grafický doprovod.
Suzerain by samozřejmě neobstál, pokud by byla špatná jeho nejdůležitější složka a tou je kvalita textů. I tady je vidět profesionální přístup i literární talent, který, byť si dokážu představit ještě lepší stylové a charakterové uchopení, představuje zkrátka to nejlepší, co lze v žánru textových adventur nalézt. Ano, někdy je hra poněkud idealistická, mohla by být i více nestranná a někdy byste nemuseli volit z tak ideových extrémů, ale obecně se jedná o jeden z nejserióznějších pokusů, jak uchopit tíhu vládnutí a nelehkých rozhodnutí, na které jste v konečném důsledku jen a jen sami. Po rozplynutí oné hořké pilulky musím tedy Suzerain hodnotit velice pozitivně a pomalu ve mě dozrává odhodlání se do boje o lepší Sordland pustit znovu. Doporučil bych to i vám.
