Asi by se slušelo napsat aspoň pár řádek, ačkoliv se jednu o jednu z her, kterou si už nikdy nezahraji. Přesto jsem si na ní nedávno vzpomněl hlavně proto, že jsem našel ještě staré CD. Možná by se to dalo rozjet. Jednou to třeba zkusím. A když vidím, že tu nic není, tak aspoň něco pro představu...
Golden Land je dost zvláštní hra. Ani dobrá. Ani špatná. Prostě je. Musím uznat, že na rok 2003 vypadá krásně. Jedná se o izometrickou hru s nečekaně detailní grafikou. Vlastně mě vzhledem k tomu až rok vydání překvapil, když jsem si to ověřoval, protože v mnoha ohledem předběhla dobu. Kromě pěkné grafiky a kvalitní hudby nabízí také systém společníků, popisný systém vlastností a poměrně složitý svět.
Problém Golden Landu je, že tvůrci za sebou ještě neměli řadu her z kterých bych se mohli poučit, aspoň tak to vidím já. Vždy když o Golden Landu přemýšlím tak mě v rámci herního systému napadne vždy k nějakému pozitivu i negativum.
Hra má neskutečně skvělý systém vlastností. Každá má deset úrovní a postup stojí tolik zkušenostních bodů kolik je další úroveň. (tj druhý level stojí dva zkušeností body, třetí level tři zkušeností body atd.). Pokud si pamatuji správně, při postupu na další úroveň získáte deset zkušenostních bodů. Krásné je, že po několika levelech má schopnosti nový popis a často mi to připadalo skutečně cool. Nevím už přesně, ale vím třeba, že vrchol Přírodní magie byl "Druid". Bohužel, dosáhnout nějakého vrcholu trvá nesmírně dlouho, mnoho schopností je nutných aspoň v nějaké základní formě a hlavně magie je nesmírně slabá, takže se do toho nevyplatí investovat. Většinu těch krásných popisů jsem tak získal přes cheating.
Hra má systém společníků. Přesně si pamatuji, jak naprosto první věc co jste museli ve hře udělat bylo osvobodit ducha který se pak stal vaším válečným a silným sluhou. Tehdy mi hra bez něj připadala nehratelná. Problém je, že mezi společníky a vámi se rozdělují zkušenosti. Víc než jeden se tedy nevyplatí vůbec a u jednoho to jde řešit tím, že před splněním questu ho na chvíli pošlete pryč a zkušenosti získáte jen vy. Nicméně si myslím, že dnes bych investoval do magie světla a působil jako support pro svého společníka a přitom různě oslabovat nepřátelé, tímto by ta investice do magie asi šla.
Souboje jsou tahové a upřímně především v první části hry extrémně otravné. Zabije vás doslova vše a často budete z náhodný události, které se objeví při cestování mezi oblastmi, prostě utíkat, což trvá dlouho. Víte jak jsem zmínil ty nutně investice? Tak to je třeba do Akčních Bodů, které potřebujete k bojí i chůzí během tahů. Ten systém jsem nesnášel, nesnáším a nesnášet budu.
Je zde také systém karmy, a to je vlastně docela zajímavé. Za dobré činy získáte pozitivní pověst, za špatné - hlavně zabíjení nevinných - získáte špatnou pověst. Skvělé je, že pokud máte pověst obzvlášť špatnou, lze odemknout fascinující tajný konec hry.
Mimo jiné má hra poměrně příjemnou gradaci či jak to říct. On ten svět je zkrátka... zajímaví. Každé město a vlastně i země má svou vlastní identitu a vždy tak nějak víte kam jdete a směřujete. Questy jsou často neuvěřitelně zajímavé a zábavné, a ačkoliv obtížnost je někdy na hraně se snesitelností, je to docela fajn. Dokonce nabízí i různé řešení situací podle vaší volby. Říkám, předběhlo to v mnohém svojí dobu.
Největší mínus verze hry, kterou jsme měli v ČR, a která nikdy nebyla u nás opravena, je bug který prakticky v polovině hry brání dalšímu postupu a ačkoliv je to nakonec překonatelné, ten postup povede k násilnému řešení situace co by se měla dát vyřešit mírovou cestou. Já tedy hru nikdy nedohrál a o konci hry jen četl. Smůla.
Golden Land je dost zvláštní hra. Ani dobrá. Ani špatná. Prostě je. Musím uznat, že na rok 2003 vypadá krásně. Jedná se o izometrickou hru s nečekaně detailní grafikou. Vlastně mě vzhledem k tomu až rok vydání překvapil, když jsem si to ověřoval, protože v mnoha ohledem předběhla dobu. Kromě pěkné grafiky a kvalitní hudby nabízí také systém společníků, popisný systém vlastností a poměrně složitý svět.
Problém Golden Landu je, že tvůrci za sebou ještě neměli řadu her z kterých bych se mohli poučit, aspoň tak to vidím já. Vždy když o Golden Landu přemýšlím tak mě v rámci herního systému napadne vždy k nějakému pozitivu i negativum.
Hra má neskutečně skvělý systém vlastností. Každá má deset úrovní a postup stojí tolik zkušenostních bodů kolik je další úroveň. (tj druhý level stojí dva zkušeností body, třetí level tři zkušeností body atd.). Pokud si pamatuji správně, při postupu na další úroveň získáte deset zkušenostních bodů. Krásné je, že po několika levelech má schopnosti nový popis a často mi to připadalo skutečně cool. Nevím už přesně, ale vím třeba, že vrchol Přírodní magie byl "Druid". Bohužel, dosáhnout nějakého vrcholu trvá nesmírně dlouho, mnoho schopností je nutných aspoň v nějaké základní formě a hlavně magie je nesmírně slabá, takže se do toho nevyplatí investovat. Většinu těch krásných popisů jsem tak získal přes cheating.
Hra má systém společníků. Přesně si pamatuji, jak naprosto první věc co jste museli ve hře udělat bylo osvobodit ducha který se pak stal vaším válečným a silným sluhou. Tehdy mi hra bez něj připadala nehratelná. Problém je, že mezi společníky a vámi se rozdělují zkušenosti. Víc než jeden se tedy nevyplatí vůbec a u jednoho to jde řešit tím, že před splněním questu ho na chvíli pošlete pryč a zkušenosti získáte jen vy. Nicméně si myslím, že dnes bych investoval do magie světla a působil jako support pro svého společníka a přitom různě oslabovat nepřátelé, tímto by ta investice do magie asi šla.
Souboje jsou tahové a upřímně především v první části hry extrémně otravné. Zabije vás doslova vše a často budete z náhodný události, které se objeví při cestování mezi oblastmi, prostě utíkat, což trvá dlouho. Víte jak jsem zmínil ty nutně investice? Tak to je třeba do Akčních Bodů, které potřebujete k bojí i chůzí během tahů. Ten systém jsem nesnášel, nesnáším a nesnášet budu.
Je zde také systém karmy, a to je vlastně docela zajímavé. Za dobré činy získáte pozitivní pověst, za špatné - hlavně zabíjení nevinných - získáte špatnou pověst. Skvělé je, že pokud máte pověst obzvlášť špatnou, lze odemknout fascinující tajný konec hry.
Mimo jiné má hra poměrně příjemnou gradaci či jak to říct. On ten svět je zkrátka... zajímaví. Každé město a vlastně i země má svou vlastní identitu a vždy tak nějak víte kam jdete a směřujete. Questy jsou často neuvěřitelně zajímavé a zábavné, a ačkoliv obtížnost je někdy na hraně se snesitelností, je to docela fajn. Dokonce nabízí i různé řešení situací podle vaší volby. Říkám, předběhlo to v mnohém svojí dobu.
Největší mínus verze hry, kterou jsme měli v ČR, a která nikdy nebyla u nás opravena, je bug který prakticky v polovině hry brání dalšímu postupu a ačkoliv je to nakonec překonatelné, ten postup povede k násilnému řešení situace co by se měla dát vyřešit mírovou cestou. Já tedy hru nikdy nedohrál a o konci hry jen četl. Smůla.
IMMORTALITY