Druhý Underground je v jádru téměř stejnou hrou jako jeho předchůdce. Kromě mnoha drobných vylepšení tu ale najdeme i podstatné novinky, pro sérii do té doby značně revolučních. Tou největší novinkou je pak otevřený svět, který sice pochopitelně mimo závody mnoho nenabízí, přesto se pro mě jednalo o příjemnou změnu a možnost prohánět se ve svém vytuněném žihadle v krásně zpracovaném městě i mimo závodní okruhy musím ocenit.

Nechybí zde všechny povedené závodní mody z předchozího dílu, novinkou je pak mod Street X, často připomínající více demoliční derby než pouliční závod - tady je škoda opětovné absence modelu poškození, zrovna do tohoto modu by se perfektně hodil. Další novinkou jsou URL závody, které ve hře představují asi největší výzvu, ačkoliv se závodí mimo veřejnou dopravu, soupeři jsou zde velmi kvalitní a výhra nad nimi vyžaduje pořádnou soustředěnost a snahu.

Vyzdvihnout musím vyváženou obtížnost hry. Hrál jsem celou dobu na těžkou a konečně jsem měl pocit pořádné výzvy, nikoliv však frustrace z nemožných řidičských schopností soupeřů. Výjimkou byl snad jen poslední závod, který je oproti zbytku hry až směšně jednoduchý.

Arkádový jízdní model je zde velmi zábavný, z aut jde cítit jejich váha a neřídí se tak všechny stejně. Pocit z rychlosti a zrychlení je skvělý, na rozdíl od jedničky už se tolik nevyplatí odrážet se od bočnic, úspěchu lze dosáhnout i čistou jízdou.

Závěrem se tak dá shrnout, že Underground 2 je v maličkostech lepší ve všem než jednička a novinky, které přináší, jsou zde k užitku a ne ke škodě, jak to někdy bývá. Hra má dnes již status legendy a mnohými je řazena mezi nejlepší díly série. Nyní po dohrání musím uznat, že už rozumím, proč tomu tak je. V mém žebříčku NFS her bude taky vysoko.