Gorky 17 je další hrou, kterou jsem odkládal 20 let a pustil se do ní až s kovidovou karanténou a náležitě si ji užil. Sice jsem ji zkoušel už kdysi na XPčkách, ale už tenkrát jsem měl dost problém ji stabilně rozchodit a tak nějak mi nesedl systém vylepšování ovládaných zbraní. Chtěl jsem, aby všichni uměli všechno, postavy jsem nespecializoval a s tímto přístupem jsem logicky dost pohořel a to mě otrávilo.
Teď jsem na to šel samozřejmě úplně jinak. Hra Vám dá do rukou tři postavičky, poměrně nezkušené vojáky NATO, kteří se vydají kamsi do Ruska (základna Gorkij 17), abyste tam prozkoumali nějaké podivnosti a podívali se, co se stalo s předchozím vyslaným týmem. Tak nějak si neumím představit, že by NATO poslalo na takovou misi tři vojáky s bodákem, pistolí, puškou a asi deseti náboji, ale budiž. Na příběh asi nelze úplně koukat a hodnotit ho, i když obsahuje několik zvratů a zajímavých momentů, především však doplňuje bezútěšnou atmosféru hry. Hra neobsahuje výběr obtížnosti, nábojů a lékárniček je pomálu a je potřeba s nimi šetřit. Jelikož je munice poměrně vzácná, každý zásah vedle zamrzí a Vaše postavy budete až překvapivě hodně specializovat na boj na blízko.
Po lokacích se pohybujete volně a vždy ovládáte jednu postavu, ostatní ji tak nějak následují. Reagujete na přeživší NPC, sbíráte materiál, interagujete na objekty a v případě přiblížení se nepříteli nebo překvapivého napadení se obrazovka přepne do tahového souboje. Každá postava má v každém kole k dispozici jednu akci (útok, přebití zbraně, zákryt nebo posunutí nějakého předmětu) a tři nebo čtyři kroky, které může využít před i po akci. Vhodné je nepřátele obcházet, anžto útok z boku a zezadu získává bonusové poškození. Podle zapojení do boje a rozdání finálních zásahů pak postavy získávají zkušenosti, které je možné při level-upu rozdělit do několika statistik. Rovněž získávají pasivní bonus do ovládání zbraně, kterou používají. Což zlepšuje jak poškození, tak pravděpodobnost zásahu. Což činí i pistoli ze začátku překvapivě použitelnou i ke konci hry, pokud v ní některou z postav specializujete. Navíc stejně nebudete mít náboje do nejlepších zbraní. Přítomnost RPG prvků je strašně fajn, i když stejně pojedete podle jasné šablony - zlepšovat Trefování na 100, cokoli potom dávat do štěstí, které zvyšuje šanci na kritický zásah. Protože zvyšovat zdraví, odolnost proti panice ani snižovat míru paniky se nevyplatí.
Hra na Vás neustále chrlí nové a nové příšery a stále se seznamujete s něčím novým. Prostředí se Vám neokouká, občas získáte novou a lepší zbraň, i když jen s pár náboji, není uměle natahovaná a souboje mi nezevšednily.
Zájemcům bych určitě doporučil velmi často ukládat, specializovat každou postavu na jiné zbraně a používat hlavně tři vojáky z úvodu. Protože ačkoli se k Vám v průběhu Vašeho snažení budou přidávat různé postavy, budete o ně zase přicházet (příběhově) a hru stejně dokončíte jen s úvodní trojicí.
Hra, ve které bych si celkem s chutí vybral možnost New Game +, kde by bylo možné dosáhnout mistrovství v používání více zbraní, získat vyšší level a hlavně nebýt hned od začátku úplný zelenáč.
Teď jsem na to šel samozřejmě úplně jinak. Hra Vám dá do rukou tři postavičky, poměrně nezkušené vojáky NATO, kteří se vydají kamsi do Ruska (základna Gorkij 17), abyste tam prozkoumali nějaké podivnosti a podívali se, co se stalo s předchozím vyslaným týmem. Tak nějak si neumím představit, že by NATO poslalo na takovou misi tři vojáky s bodákem, pistolí, puškou a asi deseti náboji, ale budiž. Na příběh asi nelze úplně koukat a hodnotit ho, i když obsahuje několik zvratů a zajímavých momentů, především však doplňuje bezútěšnou atmosféru hry. Hra neobsahuje výběr obtížnosti, nábojů a lékárniček je pomálu a je potřeba s nimi šetřit. Jelikož je munice poměrně vzácná, každý zásah vedle zamrzí a Vaše postavy budete až překvapivě hodně specializovat na boj na blízko.
Po lokacích se pohybujete volně a vždy ovládáte jednu postavu, ostatní ji tak nějak následují. Reagujete na přeživší NPC, sbíráte materiál, interagujete na objekty a v případě přiblížení se nepříteli nebo překvapivého napadení se obrazovka přepne do tahového souboje. Každá postava má v každém kole k dispozici jednu akci (útok, přebití zbraně, zákryt nebo posunutí nějakého předmětu) a tři nebo čtyři kroky, které může využít před i po akci. Vhodné je nepřátele obcházet, anžto útok z boku a zezadu získává bonusové poškození. Podle zapojení do boje a rozdání finálních zásahů pak postavy získávají zkušenosti, které je možné při level-upu rozdělit do několika statistik. Rovněž získávají pasivní bonus do ovládání zbraně, kterou používají. Což zlepšuje jak poškození, tak pravděpodobnost zásahu. Což činí i pistoli ze začátku překvapivě použitelnou i ke konci hry, pokud v ní některou z postav specializujete. Navíc stejně nebudete mít náboje do nejlepších zbraní. Přítomnost RPG prvků je strašně fajn, i když stejně pojedete podle jasné šablony - zlepšovat Trefování na 100, cokoli potom dávat do štěstí, které zvyšuje šanci na kritický zásah. Protože zvyšovat zdraví, odolnost proti panice ani snižovat míru paniky se nevyplatí.
Hra na Vás neustále chrlí nové a nové příšery a stále se seznamujete s něčím novým. Prostředí se Vám neokouká, občas získáte novou a lepší zbraň, i když jen s pár náboji, není uměle natahovaná a souboje mi nezevšednily.
Zájemcům bych určitě doporučil velmi často ukládat, specializovat každou postavu na jiné zbraně a používat hlavně tři vojáky z úvodu. Protože ačkoli se k Vám v průběhu Vašeho snažení budou přidávat různé postavy, budete o ně zase přicházet (příběhově) a hru stejně dokončíte jen s úvodní trojicí.
Hra, ve které bych si celkem s chutí vybral možnost New Game +, kde by bylo možné dosáhnout mistrovství v používání více zbraní, získat vyšší level a hlavně nebýt hned od začátku úplný zelenáč.
Pro: Atmosféra, příběh, souboje, RPG prvky, sympatické postavy, stále noví nepřátelé
Proti: Problémy s kompatibilitou