Víte co je na The Neverhood nejvíce fascinující? Jak přirozeně dovede kombinovat žánry. Od horroru po komedii přes všechno mezitím. Je to tak trochu výhoda pre-2000 her. V tom krátkém období, kdy jsme se už dostali z období Atari ale stále to bylo velmi experimentální období, kde vývojáři zkoušeli různé možnosti video herního světa. Nenechme se zas zmást, mnoho her na to doplatilo, ale pár her se chytlo a staly se z nich kultovky, jako například z The Neverhood.
Jako příklad si vezměme už jen rozdíl mezi první budovou, a první procházkou po vnějším prostředí. V jednu chvíli slyšíte vtipnou hudbu, skáčete po provazech, pohybujete podivnou tlamou která vás může spolknout a vyplivnout... a střih, pozorujete svět z vlastního pohledu, vidíte temnotu na nebi a slyšíte velmi děsivou hudbu v pozadí která ve vás budí nejistotu. Je to zkrátka fascinující. Je fascinující, že z toho světa máme strach - zvlášť jako dítě - a zároveň se dovede skvěle bavit. To jen k té comedy-horror dichotomii.
Hra však má i překvapivý world-building, což je speciálně u tak - do jisté míry - minimalistické hry neméně fascinující. Ano, nekonečná bíla stěna nás vždy štvala, ale dnes už také vím, že skrývá neuvěřitelně fascinující ságu za které by se nemusela stydět kdejaká mytologie našeho světa. Tato stěna vlastně vysvětluje otázku "proč". Ale nevysvětluje "jak". Od toho tu jsou kazety, kde přítel který je dítětem jiného boha, vysvětluje jak se svět tak pokazil. Je to celé nesmírně přirozené a zábavné. A samozřejmě je třeba ocenit, že jsme si to dovedli užít i v době, kdy jsme anglicky vůbec neuměli.
A v neposlední řadě zábavné, a přes to velice složité, hádanky. Zpětně tu najdeme pár frustrujících zákysů, proto taky nedávám 100%, ale celkově to je na 90. léta poměrně v pohodě a hlavně originální.
Některé scény budu mít v hlavě do smrti. Některé vtipné, jako krkání nebo slavná scéna s dynamitem. Některé mysteriózní, jako třeba to nastavování a střílení z přístroje nebo nalezení pokoje v kterém žil kdo ví kdo. A hlavně jak svět reagoval na to, co jste v něm udělali. To už z hlavy dohromady nedám, ale zkrátka svět se měnil podle některých vašich akcích, třeba po tom vypuštění vody, a bylo to super.
The Neverhood je kultovní klasika. A tahle status tomu nikdo vzít nemůže.
Jako příklad si vezměme už jen rozdíl mezi první budovou, a první procházkou po vnějším prostředí. V jednu chvíli slyšíte vtipnou hudbu, skáčete po provazech, pohybujete podivnou tlamou která vás může spolknout a vyplivnout... a střih, pozorujete svět z vlastního pohledu, vidíte temnotu na nebi a slyšíte velmi děsivou hudbu v pozadí která ve vás budí nejistotu. Je to zkrátka fascinující. Je fascinující, že z toho světa máme strach - zvlášť jako dítě - a zároveň se dovede skvěle bavit. To jen k té comedy-horror dichotomii.
Hra však má i překvapivý world-building, což je speciálně u tak - do jisté míry - minimalistické hry neméně fascinující. Ano, nekonečná bíla stěna nás vždy štvala, ale dnes už také vím, že skrývá neuvěřitelně fascinující ságu za které by se nemusela stydět kdejaká mytologie našeho světa. Tato stěna vlastně vysvětluje otázku "proč". Ale nevysvětluje "jak". Od toho tu jsou kazety, kde přítel který je dítětem jiného boha, vysvětluje jak se svět tak pokazil. Je to celé nesmírně přirozené a zábavné. A samozřejmě je třeba ocenit, že jsme si to dovedli užít i v době, kdy jsme anglicky vůbec neuměli.
A v neposlední řadě zábavné, a přes to velice složité, hádanky. Zpětně tu najdeme pár frustrujících zákysů, proto taky nedávám 100%, ale celkově to je na 90. léta poměrně v pohodě a hlavně originální.
Některé scény budu mít v hlavě do smrti. Některé vtipné, jako krkání nebo slavná scéna s dynamitem. Některé mysteriózní, jako třeba to nastavování a střílení z přístroje nebo nalezení pokoje v kterém žil kdo ví kdo. A hlavně jak svět reagoval na to, co jste v něm udělali. To už z hlavy dohromady nedám, ale zkrátka svět se měnil podle některých vašich akcích, třeba po tom vypuštění vody, a bylo to super.
The Neverhood je kultovní klasika. A tahle status tomu nikdo vzít nemůže.
IMMORTALITY