Stopařův průvodce po galaxii je peklo. Opravdové peklo. Nechápu, jak jej mohl Infocom zařadit do kategorie Standard (resp. chápu, kvůli marketingu, ale byl to podvod). A nejde vůbec o vyřešení hádanky, jak získat babylónskou rybku - ta je naopak poměrně dobrá. To, co ale následuje, je směsice otravně provázaných lokací s hádankami povětšinou postavenými na hlavu, z nichž většina je omezena limitem tahů (v zásadě jako většina hry). A samozřejmě se v těchto lokacích vyskytují předměty, které budete potřebovat v dalším postupu, a pokud se vám daná lokace zamkne a vy je neseberete, můžete loadovat. A to ani nemluvím o tom, že na samém začátku musíte udělat něco, co nedává v daný moment smysl, ale co má konsekvence v pokročilých částech hry a když vám to potom docvakne, tak vám nezbývá než restart. Hrůza. Nebo hádanka zamčených Marvinových dveří, to je také povedený špek, nad kterým bych mlátil hlavou do zdi (byť ve hře jakýs takýs hint je). Hrát tuhle textovku je prostě o nervy. Rozhodně ji nedoporučuju jako vstup do žánru starých textovek - zlatý první Zork. Hra vedle toho sleduje děj knihy jen do půlky a končí výstupem na planetu Magrathea. Poté je děj prostě useklý. Měl následovat druhý díl, který ale nikdy nevyšel.

To, co je na Stopařově průvodci zábavné a originální, je příběhovost, neboť textové hry (nemluvě o těch grafických) do té doby byly spíše průzkumem nějakého komplexu místností, zatímco Stopařův průvodce, zvláště v začátku, poměrně přímočaře vypráví. Ve chvíli, kdy se dostanete na Srdce ze zlata, se to sice trochu rozbije, ale pořád jste v ději, který někam směřuje. Ve své době to byla podobná revoluce jako např. skripty v Half-Life. Kvalita textu, byť je samozřejmě strohý kvůli hardwarovým omezením, je také slušná a odpovídá Adamsově románu, který se na hře podílel a přenesl do hry i svůj typický humor.

Stopařova průvodce jsem se snažil hrát poctivě, v Excelu jsem si vypisoval seznamy předmětů v lokacích a jaké jsem použil příkazy, hru jsem mapoval (byť to zrovna tady není moc potřeba), ale navzdory tomu, že jsem se jen s drobnými nápovědami přes inviscues dostal docela daleko, mě to začalo čím dál tím víc štvát, a to tak, že jsem hraní přerušil a vrátil se k němu až po měsících s návodem a hru s ním otrocky dokončil.

Stopařův průvodce po galaxii má přitom kolem sebe určitou auru, která je vyvolaná odleskem románu a která způsobila, že jej znají i lidé, kteří textovky jinak nehrají. Podobně jako Zorka díky svému komerčnímu prvenství. A přitom Infocom vytvořil hry, které jsou z dnešního pohledu zkrátka objektivně zábavnější. Jestli se však i přesto do něj budete chtít pustit, lze pouze dodat - na vlastní riziko!

EDIT: V r. 2023 (tj. po 39 letech!) vzniklo neoficiální pokračování, která začíná přesně výstupem na Magratheu: Milliways: the Restaurant at the End of the Universe.