Když se někde někdo ptá hráčů série Need for Speed, jaký díl je podle nich nejlepší, nejčastější odpověď je Porsche 2000. Mě ale tento díl v době vydání moc nezaujal, nyní jsem mu dal ještě jednu šanci a z mého hodnocení je asi jasné, že se mu to nepodařilo ani tentokrát. Proč tomu tak je se pokusím popsat v následujících odstavcích.
V prvé řadě musím říct, že nejsem moc fanoušek do aut. Respektive auto řídím, rád si ve hrách zazávodím, ale autům obecně moc nerozumím, nezajímám se o ně a nejspíš i proto neocením zaměření na jednu značku a všechny její modely z dané éry. Samozřejmě chápu, že pro ty, co se o auta zajímají to může být super si prohlédnout a vyzkoušet různé modely Porsche napříč několika érami, mě to ale nijak extra nenaplňuje.
Spousta lidí u této hry vyzdvihuje reálný jízdní model, no mně osobně dělaly smyky obrovské problémy. Ze začátku hraní byl okamžik smyku prakticky jistotou toho, že půjdu do hodin. Přitom v jiných hrách, včetně ostatních dílů NFS jsem takové problémy neměl. Celkově mi tak to smykování přišlo až přehnané a trvalo mně hodně dlouho, než jsem si na něj pořádně zvykl.
Horší je to ale podle mě s fyzikou okolí. Dost často se mi stávalo, že najetí do okraje tratě (zeď, nebo hrazení) je taková loterie. Někdy mě to prakticky na místě zastaví, jindy mě to dostane do hodin, ale jindy mě to za cenu mírného poškození ale zato skoro v plné rychlosti hodí zpátky na trať. Tento trik je obzvlášť efektivní, když ve finální fázi dojíždím soupeře, který si přibrzdí před zatáčkou a já kolem něho proletím a hrazení zatáčky mě hodí v plné rychlosti za zatáčku a já jedu vesele dál.
Divné jsou situace, kdy například těsně míjím nějaký šutr, tak místo aby mě to škráblo, poškodilo auto a já jel dál, tak mě to hodí o devadesát stupňů a zastaví. Něco podobného se mi často stávalo i při kontaktu s jiným autem, akorát on jel v pohodě dál, prakticky se ani neodchýlil ze svého směru, zatímco já jsem dostal hodiny.
Poškození auta mi občas přijde taky svým způsobem divné. Na jednu stranu je super, že když auto převrátím nebo nějak víc poškodím, tak se poškození projevuje i v horším řízení, ale přijde mi, že tohle se moc netýká soupeřů. Několikrát se mi totiž stalo, že jsem soupeře navedl na čelní střet s jiným autem, kdy doslova udělal piruetu ve vzduchu. Jenže on mě za chvíli po mých hodinách v zatáčce v pohodě dojede a zatáčky vybírá stejně jako předtím.
S tratěmi jsem měl ze začátku taky problém, hlavně s jejich vzhledem, který je oproti předchozí čtyřce na můj vkus takový vybledlejší, ale po čase jsem si zvykl. Naopak hodně oceňuji, že se mnohem častěji závodí ve stylu jeď z místa A na místo B. Navíc jsou v oblasti i různé tratě, které pak mají často i nějaké větvení, takže je možné taktizovat a vybrat si lepší variantu. Škoda, že není možné si během závodu v pauze prohlédnout mapu a promyslet si, kudy pojedu. Je potřeba danou trať znát a nebo prostě jen improvizovat dle mini mapy. Co mi ale hodně vadí je, že s daným závodem je na pevno spjaté počasí a denní doba, což se v minulých dílech dalo přepínat.
Co mi taky nevyhovuje je AI ostatních závodníku a dopravy. Předně, většina závodů v herních modech jsou hodně o tom nedělat chyby, což mi vzhledem k mému neumu vyrovnávat smyky dělalo hodně problémy. Na jednu stranu je to fajn, protože to tak působí reálněji a chápu, že to takto řadě hráčům vyhovuje. Mně bohužel ne a spíš jsem se díky tomu jen nervoval. AI dopravy mi přijde taková prkenná, často se mi stávalo, že do mě v okamžiku předjíždění prostě najeli, což bylo obzvláště příjemné v test drive modu, kdy jsem musel dojet na čas bez jediného škrábnutí. Nakonec jsem ani nepochopil AI policie. Zaprvé absolutně netuším, jestli po mně jdou nebo ne. Nijak zvlášť se mě nesnaží chytit nebo zastavit, často se mi stalo i to, že mě prostě s houkačkou předjeli a jeli s nezájmem dál. Prostě celkově působí divně a než tam mít takový polotovar, tak je tam neměli dávat raději vůbec.
Hraní jsem začal módem test driver, což je v NFS sérii příjemná novinka. Taky jsem tak nějak doufal, že se díky tomu pořádně naučím ty proklaté smyky, což se nakonec tak úplně nestalo. Jednotlivé mise jsou zajímavé, líbí se mi jak se to postupně střídá. Někdy se dělají smyky, jindy se jezdí mezi kužely, nebo přesun na rychlost s minimálním poškozením. Co mi tu ale fakt chybělo byl nějaký tutoriál, jak ty smyky pořádně kontrolovat, jak dělat správně 180 stupňové otočky, apod. To vše jsem si musel nakonec nastudovat pomocí videí na youtube, sám bych to absolutně nedal. Jinak jsem byl ale s módem spokojen.
Mnohem zábavnější mód je potom Evolution neboli kariéra, i když i zde jsem musel překračovat celou řadu klacků, které mi hra házela pod nohy. V prvé řadě je to vylepšování auta. Fakt, že se daná součástka musí po zakoupení taky nainstalovat do auta v jiném menu, jsem zjistil až po několika závodech. Samotný výběr vhodných součástek je pro mě jako někoho, kdo autům nerozumí, absolutní horor. U většiny součástek tak vůbec netuším, co to je, k čemu to slouží a hlavně jaký to má efekt na výkon auta. Nějaký ukazatel by se zde šiknul. Stejně tak je hrozně pitomé to, že při nákupu vůbec netuším, jestli tu danou součástku už náhodou nemám, takže se mi často stalo, že jsem si něco koupil za nemalé peníze zcela zbytečně. Zlaté upgradování výbavy ve čtyřce, kde to bylo jednoduché a hlavně zcela jasné. Úsměvné pak bylo to, že jsem během závodění rychle zjistil, že cokoliv kromě nejvyšších/nejdražších součástek nemá smysl mít, protože bez nich můžu na rozumné umístění rovnou zapomenout.
Nakupování a prodej aut působí na první pohled fajnově. Blbý je, že si toho auta bohužel moc neužiju, protože další závody už obvykle vyžadují jiný typ auta. Vrcholem bylo, že jeden závod vyžadoval konkrétní zmíněný typ auta (Carrera RS 2.7), které jsem měl, ale i tak mě hra nechtěla pustit do závodu. Problém byl v tom, že jsem dané auto získal jako výhru v jednom z předchozích závodů. Takže jsem musel koupit přesně to samé auto, znova ho vybavit a pak to už najednou šlo. To bylo slušné WTF, protože tento detail mi hra samozřejmě neřekla, ale musel jsem si to vygooglit.
Co je taky hodně pitomé je nezobrazování nějakých mezivýsledků rozjetých turnajů, respektive, ony se zobrazují, ale pouze na konci daného závodu. Když odjedu jeden závod a další den chci pokračovat z prostředka turnaje, tak už vůbec netuším kolik mám bodů já, kolik soupeři a tak nemůžu například nějak taktizovat, ve smyslu "stačí mi dojet druhý, tak nemusím tolik riskovat".
Pak je sice super, že si můžu nastavovat pneumatiky na sucho nebo do mokra/sněhu, ale možná by bylo fajn před závodem někde zmínit, že prší nebo je sníh. Jak jsem už psal výše, stav počasí je nejspíš dán tratí a pokud neznám z hlavy názvy tratí, kde prší nebo sněží, tak mám prostě smůlu. A nebo tyto informace jen neumím v menu hledat, to je taky možné.
Abych tu ale jen pořád do této hry nekopal, závodění bylo po čase fajn a postupně jsem dostal pod kontrolu i to smykování a na většinu neduhů jsem si zvyknul. Nic to ale nemění na faktu, že jsem se při hraní spíše rozčiloval, než abych se u hry bavil. Holt tato hra není pro mě a asi mi víc vyhovuje závodit především na pohodu než na nervy a proto jsou pro mě vhodnější přeci jen více arkádovité závody, jako třeba v případě vynikajícího čtvrtého dílu.
V prvé řadě musím říct, že nejsem moc fanoušek do aut. Respektive auto řídím, rád si ve hrách zazávodím, ale autům obecně moc nerozumím, nezajímám se o ně a nejspíš i proto neocením zaměření na jednu značku a všechny její modely z dané éry. Samozřejmě chápu, že pro ty, co se o auta zajímají to může být super si prohlédnout a vyzkoušet různé modely Porsche napříč několika érami, mě to ale nijak extra nenaplňuje.
Spousta lidí u této hry vyzdvihuje reálný jízdní model, no mně osobně dělaly smyky obrovské problémy. Ze začátku hraní byl okamžik smyku prakticky jistotou toho, že půjdu do hodin. Přitom v jiných hrách, včetně ostatních dílů NFS jsem takové problémy neměl. Celkově mi tak to smykování přišlo až přehnané a trvalo mně hodně dlouho, než jsem si na něj pořádně zvykl.
Horší je to ale podle mě s fyzikou okolí. Dost často se mi stávalo, že najetí do okraje tratě (zeď, nebo hrazení) je taková loterie. Někdy mě to prakticky na místě zastaví, jindy mě to dostane do hodin, ale jindy mě to za cenu mírného poškození ale zato skoro v plné rychlosti hodí zpátky na trať. Tento trik je obzvlášť efektivní, když ve finální fázi dojíždím soupeře, který si přibrzdí před zatáčkou a já kolem něho proletím a hrazení zatáčky mě hodí v plné rychlosti za zatáčku a já jedu vesele dál.
Divné jsou situace, kdy například těsně míjím nějaký šutr, tak místo aby mě to škráblo, poškodilo auto a já jel dál, tak mě to hodí o devadesát stupňů a zastaví. Něco podobného se mi často stávalo i při kontaktu s jiným autem, akorát on jel v pohodě dál, prakticky se ani neodchýlil ze svého směru, zatímco já jsem dostal hodiny.
Poškození auta mi občas přijde taky svým způsobem divné. Na jednu stranu je super, že když auto převrátím nebo nějak víc poškodím, tak se poškození projevuje i v horším řízení, ale přijde mi, že tohle se moc netýká soupeřů. Několikrát se mi totiž stalo, že jsem soupeře navedl na čelní střet s jiným autem, kdy doslova udělal piruetu ve vzduchu. Jenže on mě za chvíli po mých hodinách v zatáčce v pohodě dojede a zatáčky vybírá stejně jako předtím.
S tratěmi jsem měl ze začátku taky problém, hlavně s jejich vzhledem, který je oproti předchozí čtyřce na můj vkus takový vybledlejší, ale po čase jsem si zvykl. Naopak hodně oceňuji, že se mnohem častěji závodí ve stylu jeď z místa A na místo B. Navíc jsou v oblasti i různé tratě, které pak mají často i nějaké větvení, takže je možné taktizovat a vybrat si lepší variantu. Škoda, že není možné si během závodu v pauze prohlédnout mapu a promyslet si, kudy pojedu. Je potřeba danou trať znát a nebo prostě jen improvizovat dle mini mapy. Co mi ale hodně vadí je, že s daným závodem je na pevno spjaté počasí a denní doba, což se v minulých dílech dalo přepínat.
Co mi taky nevyhovuje je AI ostatních závodníku a dopravy. Předně, většina závodů v herních modech jsou hodně o tom nedělat chyby, což mi vzhledem k mému neumu vyrovnávat smyky dělalo hodně problémy. Na jednu stranu je to fajn, protože to tak působí reálněji a chápu, že to takto řadě hráčům vyhovuje. Mně bohužel ne a spíš jsem se díky tomu jen nervoval. AI dopravy mi přijde taková prkenná, často se mi stávalo, že do mě v okamžiku předjíždění prostě najeli, což bylo obzvláště příjemné v test drive modu, kdy jsem musel dojet na čas bez jediného škrábnutí. Nakonec jsem ani nepochopil AI policie. Zaprvé absolutně netuším, jestli po mně jdou nebo ne. Nijak zvlášť se mě nesnaží chytit nebo zastavit, často se mi stalo i to, že mě prostě s houkačkou předjeli a jeli s nezájmem dál. Prostě celkově působí divně a než tam mít takový polotovar, tak je tam neměli dávat raději vůbec.
Hraní jsem začal módem test driver, což je v NFS sérii příjemná novinka. Taky jsem tak nějak doufal, že se díky tomu pořádně naučím ty proklaté smyky, což se nakonec tak úplně nestalo. Jednotlivé mise jsou zajímavé, líbí se mi jak se to postupně střídá. Někdy se dělají smyky, jindy se jezdí mezi kužely, nebo přesun na rychlost s minimálním poškozením. Co mi tu ale fakt chybělo byl nějaký tutoriál, jak ty smyky pořádně kontrolovat, jak dělat správně 180 stupňové otočky, apod. To vše jsem si musel nakonec nastudovat pomocí videí na youtube, sám bych to absolutně nedal. Jinak jsem byl ale s módem spokojen.
Mnohem zábavnější mód je potom Evolution neboli kariéra, i když i zde jsem musel překračovat celou řadu klacků, které mi hra házela pod nohy. V prvé řadě je to vylepšování auta. Fakt, že se daná součástka musí po zakoupení taky nainstalovat do auta v jiném menu, jsem zjistil až po několika závodech. Samotný výběr vhodných součástek je pro mě jako někoho, kdo autům nerozumí, absolutní horor. U většiny součástek tak vůbec netuším, co to je, k čemu to slouží a hlavně jaký to má efekt na výkon auta. Nějaký ukazatel by se zde šiknul. Stejně tak je hrozně pitomé to, že při nákupu vůbec netuším, jestli tu danou součástku už náhodou nemám, takže se mi často stalo, že jsem si něco koupil za nemalé peníze zcela zbytečně. Zlaté upgradování výbavy ve čtyřce, kde to bylo jednoduché a hlavně zcela jasné. Úsměvné pak bylo to, že jsem během závodění rychle zjistil, že cokoliv kromě nejvyšších/nejdražších součástek nemá smysl mít, protože bez nich můžu na rozumné umístění rovnou zapomenout.
Nakupování a prodej aut působí na první pohled fajnově. Blbý je, že si toho auta bohužel moc neužiju, protože další závody už obvykle vyžadují jiný typ auta. Vrcholem bylo, že jeden závod vyžadoval konkrétní zmíněný typ auta (Carrera RS 2.7), které jsem měl, ale i tak mě hra nechtěla pustit do závodu. Problém byl v tom, že jsem dané auto získal jako výhru v jednom z předchozích závodů. Takže jsem musel koupit přesně to samé auto, znova ho vybavit a pak to už najednou šlo. To bylo slušné WTF, protože tento detail mi hra samozřejmě neřekla, ale musel jsem si to vygooglit.
Co je taky hodně pitomé je nezobrazování nějakých mezivýsledků rozjetých turnajů, respektive, ony se zobrazují, ale pouze na konci daného závodu. Když odjedu jeden závod a další den chci pokračovat z prostředka turnaje, tak už vůbec netuším kolik mám bodů já, kolik soupeři a tak nemůžu například nějak taktizovat, ve smyslu "stačí mi dojet druhý, tak nemusím tolik riskovat".
Pak je sice super, že si můžu nastavovat pneumatiky na sucho nebo do mokra/sněhu, ale možná by bylo fajn před závodem někde zmínit, že prší nebo je sníh. Jak jsem už psal výše, stav počasí je nejspíš dán tratí a pokud neznám z hlavy názvy tratí, kde prší nebo sněží, tak mám prostě smůlu. A nebo tyto informace jen neumím v menu hledat, to je taky možné.
Abych tu ale jen pořád do této hry nekopal, závodění bylo po čase fajn a postupně jsem dostal pod kontrolu i to smykování a na většinu neduhů jsem si zvyknul. Nic to ale nemění na faktu, že jsem se při hraní spíše rozčiloval, než abych se u hry bavil. Holt tato hra není pro mě a asi mi víc vyhovuje závodit především na pohodu než na nervy a proto jsou pro mě vhodnější přeci jen více arkádovité závody, jako třeba v případě vynikajícího čtvrtého dílu.
