Byly časy, kdy jsem byl obrovský fanoušek novodobé trilogie her ze série Prince z Persie. Když ale později vyšel první Assassin's Creed, který vychází z podobného konceptu, tak jsem již hrával hry jiného typu a tak mě tato hra i její pozdější díly zcela minuly. Ke hře jsem se tak dostal až nyní, 13 let od vydání a musím říct, že hra byla pro mě na začátku tak trochu šok. Přeci jen jsem čekal slibované středověké město z blízkého východu a já začínám v jakési moderní laboratoři, až jsem si asi dvě vteřiny myslel, že jsem spustil zcela jinou hru.
Vše je naštěstí hned vysvětleno a musím říct, že z té příběhové linky z moderní doby mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu je tak vlastně elegantně vysvětlena smrt a následné opakování dané situace hry. Na stranu druhou mě tyto části děsně nudily. Kromě závěru se zde prakticky nic neděje, vždy se jen prohodí pár slov, jde se spát a další den ráno zase do Animu. A nebo mi zde něco uniklo, to nepopírám. Úplný závěr je taky divný. Skončí titulky, dostávám kontrolu nad postavou, můžu si prohlédnout podivné symboly, ale už nic jiného. Je to teda konec nebo to není konec? Bude se snad z této fáze pokračovat ve dvojce? To fakt netuším.
Ale hraní za Altaira mi už přišlo mnohem zajímavější. Především jsem rád za jeho postupné získávání zbraní a schopností, po absolvování tutoriálů jsem totiž byl celkem zahlcen informacemi a dost jsem se v těch schopnostech ztrácel. Takhle jsem si na ně postupně zvykal a nebyl takový problém. První návštěvy velkých měst byly pro mě velkým zážitkem. Města vypadají skvěle, je zde spousta lidí, prostě živo. Chvílemi mi přišlo těžší se v městech orientovat, ale časem jsem si zvykl na mapu a rychlý pohyb po střechách. Jednotlivé úkoly při hledání stop byly ze začátku celkem zábavné, hlavně lezení na věže a kochání se výhledem. Finální útok na cíl pak byl prakticky vždy originální a bavil. Závěr v podobě zrady od Al Mualima jsem celkem očekával, souboj s ním byl na můj vkus až moc snadný.
Po čase je ale hra podle mě až příliš repetitivní. Hledání stop probíhá prakticky stále stejně, pouze se stupňuje obtížnost tím, že stále více roste šance na odhalení strážnými, takže sáhodlouhé a nudné útěky a schovávání jsou stále častějším jevem. V kombinaci s ne příliš vydařeným ovládáním to pak je skoro za trest. Třeba takové hledání praporků na čas stojí fakt za to. Dost často se mi totiž stávalo, že Altair skákal jinak, než jsem od něho očekával. Např. když visel na římse, tak místo, aby na ni vylezl, tak se od ní odrazil a skočil pryč (obě funkce měly stejné tlačítko), podobně při pokusu o výskok na vyšší římsu. Pokud v klidu lezu někam na střechu nebo na věž, tak mi to tak nevadí. Ale při zmíněném útěku před útočníky tam skáču nesmyslně jak trubka a každá taková nepřesnost pak zbytečně protahuje honičky. A úplně nejhorší pak byla část v přístavu, kde jsem dost často kvůli ovládání spadl do vody a následně jsem musel opakovat celou sekvenci znovu.
Kromě zmíněného mě trápilo i pár bugů. Například jsem se několikrát zabil při skoku do sena nebo při zachraňování místního jsem pobil všechny útočníky, ale oběť zmizela. Po chvíli se celá situace restartovala a já musel útočníky pobíjet znovu. Pak mi ještě přišlo divný, že když jsem vešel do města, vypnul hry a pokračoval s hraním další den, tak mě nahraná pozice přesunula rovnou do ústředí. Jestli to je bug nebo vlastnost, to už posuzovat raději nebudu.
Poslední nepříjemnou věcí byla nemožnost si zapnout titulky. Na druhou stranu jsem si díky tomu nakonec sehnal českou verzi s dabingem, od kterého jsem toho původně moc neočekával a tak jsem byl příjemně překvapen. Především z hlasu Altaira v podání Martina Stránského.
Hra má své chyby, ale svým způsobem mě hraní bavilo. Určitě ale ne tolik jako zmíněná trilogie Prince. Jsem celkem zvědavý na další díly, jestli se vyvarují zmíněných chyb nebo jestli to bude stále stejné.
Vše je naštěstí hned vysvětleno a musím říct, že z té příběhové linky z moderní doby mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu je tak vlastně elegantně vysvětlena smrt a následné opakování dané situace hry. Na stranu druhou mě tyto části děsně nudily. Kromě závěru se zde prakticky nic neděje, vždy se jen prohodí pár slov, jde se spát a další den ráno zase do Animu. A nebo mi zde něco uniklo, to nepopírám. Úplný závěr je taky divný. Skončí titulky, dostávám kontrolu nad postavou, můžu si prohlédnout podivné symboly, ale už nic jiného. Je to teda konec nebo to není konec? Bude se snad z této fáze pokračovat ve dvojce? To fakt netuším.
Ale hraní za Altaira mi už přišlo mnohem zajímavější. Především jsem rád za jeho postupné získávání zbraní a schopností, po absolvování tutoriálů jsem totiž byl celkem zahlcen informacemi a dost jsem se v těch schopnostech ztrácel. Takhle jsem si na ně postupně zvykal a nebyl takový problém. První návštěvy velkých měst byly pro mě velkým zážitkem. Města vypadají skvěle, je zde spousta lidí, prostě živo. Chvílemi mi přišlo těžší se v městech orientovat, ale časem jsem si zvykl na mapu a rychlý pohyb po střechách. Jednotlivé úkoly při hledání stop byly ze začátku celkem zábavné, hlavně lezení na věže a kochání se výhledem. Finální útok na cíl pak byl prakticky vždy originální a bavil. Závěr v podobě zrady od Al Mualima jsem celkem očekával, souboj s ním byl na můj vkus až moc snadný.
Po čase je ale hra podle mě až příliš repetitivní. Hledání stop probíhá prakticky stále stejně, pouze se stupňuje obtížnost tím, že stále více roste šance na odhalení strážnými, takže sáhodlouhé a nudné útěky a schovávání jsou stále častějším jevem. V kombinaci s ne příliš vydařeným ovládáním to pak je skoro za trest. Třeba takové hledání praporků na čas stojí fakt za to. Dost často se mi totiž stávalo, že Altair skákal jinak, než jsem od něho očekával. Např. když visel na římse, tak místo, aby na ni vylezl, tak se od ní odrazil a skočil pryč (obě funkce měly stejné tlačítko), podobně při pokusu o výskok na vyšší římsu. Pokud v klidu lezu někam na střechu nebo na věž, tak mi to tak nevadí. Ale při zmíněném útěku před útočníky tam skáču nesmyslně jak trubka a každá taková nepřesnost pak zbytečně protahuje honičky. A úplně nejhorší pak byla část v přístavu, kde jsem dost často kvůli ovládání spadl do vody a následně jsem musel opakovat celou sekvenci znovu.
Kromě zmíněného mě trápilo i pár bugů. Například jsem se několikrát zabil při skoku do sena nebo při zachraňování místního jsem pobil všechny útočníky, ale oběť zmizela. Po chvíli se celá situace restartovala a já musel útočníky pobíjet znovu. Pak mi ještě přišlo divný, že když jsem vešel do města, vypnul hry a pokračoval s hraním další den, tak mě nahraná pozice přesunula rovnou do ústředí. Jestli to je bug nebo vlastnost, to už posuzovat raději nebudu.
Poslední nepříjemnou věcí byla nemožnost si zapnout titulky. Na druhou stranu jsem si díky tomu nakonec sehnal českou verzi s dabingem, od kterého jsem toho původně moc neočekával a tak jsem byl příjemně překvapen. Především z hlasu Altaira v podání Martina Stránského.
Hra má své chyby, ale svým způsobem mě hraní bavilo. Určitě ale ne tolik jako zmíněná trilogie Prince. Jsem celkem zvědavý na další díly, jestli se vyvarují zmíněných chyb nebo jestli to bude stále stejné.
