Tak tohle je ten druhý díl Quest for Glory, o kterém ve Score cudně pomlčeli, který nikdy nezískal oficiální VGA remake, a proto u nás nebyl nikdy příliš známý. A to přesto, že se dvojka odehrává v lákavém orientálním prostředí a je to právě tento díl, ve kterém se můžeme stát paladinem. Quest for Glory 2 je adventure v EGA grafice běhající pod modernějším SCI enginem a je ovládaná parserem. Kromě adventury opět přijdou ke slovu RPG prvky a souboje. Celkově mám pro EGA slabost, ale tentokrát byla barevná kombinace snad až příliš divoká.
V prvním díle se náš avatar stal hrdinou ve Spielburgu. Následně odletěl na létajícím koberci do orientálního Shapeiru, kde si jeho přátelé z prvního dílu Shameen a Shema (Katta-kočičáci) otevřeli kavárnu. Zde se setkáme i s dalším známým z prvního dílu, obchodníkem Abdulou Doo. Protivníkem nám tentokrát budou čtyři elementálové a nakonec se podíváme i do totalitního sesterského Raseiru (btw. je tam noční zákaz vycházení, opět... kde jsem to jen viděl?). I zde se postupně stáváme slavným až obdivovaným hrdinou. Po úvodních pár dnech, kdy bloudíme po městě, se dostaneme i za jeho hradby a můžeme bloudit po poušti.
Město obsahuje několik zajímavých a pěkných míst (a to i graficky, strašně se mi líbí obchod Azizy a fontána na náměstí), která jsou bohužel propojeny nesmyslnou spletí úzkých uliček, ve kterých není nic zajímavého a graficky vypadají jako hodně ošklivý dungeon. Má jít o copy protection a ke hře bývala přibalena mapa. Ani s ní se bloudění nevyhneme, a tak jsem si radši vytiskl magickou mapu přímo ze hry. Když si ji koupíme, můžeme se teleportovat mezi již navštívenými lokacemi. Bez ní by byla hra nehratelná. Takže město je plné prázdných klikatých uliček a poušť je taktéž obrovská a prázdná (obsahuje pouhé čtyři herní lokace). Navíc hra nedrží sever na horní straně obrazovky a pohledy bůhví proč občas protočí (náměstí, poušť po překročení horizontu). Takže hra je rozsáhlá, ale prázdná a na jednu herní obrazovku připadá extrémní množství těch prázdných určených pouze k procházení.
Jak jsem již psal, hra má SCI EGA grafiku, která je pěkná, ale těch pěkných obrazovek je příliš málo. Na druhou stranu co do hudebního doprovodu jsem 100% spokojen a příjemně mě překvapilo, jak pěkně může zvučit hra z roku 1990 (hlavně finální "bitevní" melodie je skvělá).
Souboje jsou tentokrát slabinou hry. Primárně není co zabíjet. Nepřátel je pět druhů - brigand, škorpion, terrorsaurus, šakalí muži a ghoul. Nejzajímavější jsou asi šakalíci, kteří útočí v hejnech (byť postupně po jednom) a ti přihlížející vyjí nebo se povzbuzují do boje se šavlemi ve zdvižené ruce. Toto se opravdu povedlo. Kdysi jsem hrál AGD verzi a pamatuji si, jak byl škorpion smrtelně nebezpečný (klap jedno klepeto, klap druhé klepeto, rána ocasem do hlavy a exitus avatara z plného zdraví). V původní verzi je škorpion chcípák, který si na mne za celou hru ani jednou nesáhl. V soubojích můžeme používat tři druhy úkroků a tři druhy krytí štítem. Ale k čemu to je, když nejjednodušší je nepřítele umlátit brutální silou? Navíc jsem si vytrénoval supermana už někdy 8. den, a tak pak ke konci vůbec není motivace k tréninku. Když jsem pak dostal příležitost potrénovat s liontaurem Rakeeshem, během pár vteřin jsem mu vyprášil kožich, byť on sám tvrdil, že pouze brutální síla nemusí vždy zvítězit.
Hra je orámována pevně danými událostmi, které se odehrají konkrétní den. Jednak je musíme stihnout "navštívit", a zároveň dni mimo tyto události jsou plonkové a ke konci hry není v tyto dny moc co dělat. Často se stane, že musíme čekat na nějakou konkrétní událost (zejména v Raseiru) a čas není možné posunout dopředu, protože odpočívat můžeme pouze v hospodě u kočičáků. Přijde mi, že je v QfG2 spousta věcí nedotažených.
Během intra letí náš hrdina na létajícím koberci se svými přáteli kočičáky a Abdulou. Po cestě se málem srazí s kosmickou lodí. A zároveň se jedna z postav jmenuje Uhura. Jedná se o jasnou poctu Star Treku. Po dohrání hry nás čeká masivní outro (možná nejdelší v celé sérii). Tady se Sierra opravdu vytáhla.
Co říct závěrem? Druhý díl je povedená adventura/RPG, která ale má několik otravných prvků, kvůli kterým se jedná o jeden ze slabších dílů série. Ale na druhou stranu slabý QfG je stále špička mezi ostatními adventurami. QfG2 SCI jsem dohrál poprvé v životě (dříve jsem dohrál pouze AGD remake). Ke hře jsem původně přistupoval s mírným despektem (vlastně ani nevím proč), ale jak se ukázalo, jedná se stále o kvalitní hru a mohu ji všem staromilcům směle doporučit.
V prvním díle se náš avatar stal hrdinou ve Spielburgu. Následně odletěl na létajícím koberci do orientálního Shapeiru, kde si jeho přátelé z prvního dílu Shameen a Shema (Katta-kočičáci) otevřeli kavárnu. Zde se setkáme i s dalším známým z prvního dílu, obchodníkem Abdulou Doo. Protivníkem nám tentokrát budou čtyři elementálové a nakonec se podíváme i do totalitního sesterského Raseiru (btw. je tam noční zákaz vycházení, opět... kde jsem to jen viděl?). I zde se postupně stáváme slavným až obdivovaným hrdinou. Po úvodních pár dnech, kdy bloudíme po městě, se dostaneme i za jeho hradby a můžeme bloudit po poušti.
Město obsahuje několik zajímavých a pěkných míst (a to i graficky, strašně se mi líbí obchod Azizy a fontána na náměstí), která jsou bohužel propojeny nesmyslnou spletí úzkých uliček, ve kterých není nic zajímavého a graficky vypadají jako hodně ošklivý dungeon. Má jít o copy protection a ke hře bývala přibalena mapa. Ani s ní se bloudění nevyhneme, a tak jsem si radši vytiskl magickou mapu přímo ze hry. Když si ji koupíme, můžeme se teleportovat mezi již navštívenými lokacemi. Bez ní by byla hra nehratelná. Takže město je plné prázdných klikatých uliček a poušť je taktéž obrovská a prázdná (obsahuje pouhé čtyři herní lokace). Navíc hra nedrží sever na horní straně obrazovky a pohledy bůhví proč občas protočí (náměstí, poušť po překročení horizontu). Takže hra je rozsáhlá, ale prázdná a na jednu herní obrazovku připadá extrémní množství těch prázdných určených pouze k procházení.
Jak jsem již psal, hra má SCI EGA grafiku, která je pěkná, ale těch pěkných obrazovek je příliš málo. Na druhou stranu co do hudebního doprovodu jsem 100% spokojen a příjemně mě překvapilo, jak pěkně může zvučit hra z roku 1990 (hlavně finální "bitevní" melodie je skvělá).
Souboje jsou tentokrát slabinou hry. Primárně není co zabíjet. Nepřátel je pět druhů - brigand, škorpion, terrorsaurus, šakalí muži a ghoul. Nejzajímavější jsou asi šakalíci, kteří útočí v hejnech (byť postupně po jednom) a ti přihlížející vyjí nebo se povzbuzují do boje se šavlemi ve zdvižené ruce. Toto se opravdu povedlo. Kdysi jsem hrál AGD verzi a pamatuji si, jak byl škorpion smrtelně nebezpečný (klap jedno klepeto, klap druhé klepeto, rána ocasem do hlavy a exitus avatara z plného zdraví). V původní verzi je škorpion chcípák, který si na mne za celou hru ani jednou nesáhl. V soubojích můžeme používat tři druhy úkroků a tři druhy krytí štítem. Ale k čemu to je, když nejjednodušší je nepřítele umlátit brutální silou? Navíc jsem si vytrénoval supermana už někdy 8. den, a tak pak ke konci vůbec není motivace k tréninku. Když jsem pak dostal příležitost potrénovat s liontaurem Rakeeshem, během pár vteřin jsem mu vyprášil kožich, byť on sám tvrdil, že pouze brutální síla nemusí vždy zvítězit.
Hra je orámována pevně danými událostmi, které se odehrají konkrétní den. Jednak je musíme stihnout "navštívit", a zároveň dni mimo tyto události jsou plonkové a ke konci hry není v tyto dny moc co dělat. Často se stane, že musíme čekat na nějakou konkrétní událost (zejména v Raseiru) a čas není možné posunout dopředu, protože odpočívat můžeme pouze v hospodě u kočičáků. Přijde mi, že je v QfG2 spousta věcí nedotažených.
Během intra letí náš hrdina na létajícím koberci se svými přáteli kočičáky a Abdulou. Po cestě se málem srazí s kosmickou lodí. A zároveň se jedna z postav jmenuje Uhura. Jedná se o jasnou poctu Star Treku. Po dohrání hry nás čeká masivní outro (možná nejdelší v celé sérii). Tady se Sierra opravdu vytáhla.
Co říct závěrem? Druhý díl je povedená adventura/RPG, která ale má několik otravných prvků, kvůli kterým se jedná o jeden ze slabších dílů série. Ale na druhou stranu slabý QfG je stále špička mezi ostatními adventurami. QfG2 SCI jsem dohrál poprvé v životě (dříve jsem dohrál pouze AGD remake). Ke hře jsem původně přistupoval s mírným despektem (vlastně ani nevím proč), ale jak se ukázalo, jedná se stále o kvalitní hru a mohu ji všem staromilcům směle doporučit.
Pro: Standardně kvalitní QfG, hudba, grafika důležitých obrazovek.
Proti: Mizerný soubojový systém, málo nepřátel, čekání na Godota (až se něco stane), množství prázdných obrazovek.