Druhá Disneyovka padla. Jungle Book jsem hrál a dohrál na prostřední obtížnost. Hra mi nepřišla výrazně složitá a vlastně jediné kokosáky pro mne byly boss fighty v 6. a 10. levelu. Na rozdíl od Aladdina jsem jako dítě cheaty na hru neznal, a tak jsem se nikdy nedostal nikam daleko. Většina levelů tak pro mne byla novinkou.

Jungle Book odpovídá Disneyovským plošinovkovým standardům. Hrou nás provází povedená hudba. Taktéž zvuky jsou kvalitní. Co se týká grafiky a animace, ty jsou skvělé, i když Aladdin mi přišel ještě o prsa korejského chlapce hezčí.

A o co vlastně ve hře jde? Do džungle, kterou obývá hlavní hrdina Mauglí, se vrátil zlý tygr Šer Chán. Pro Mauglího už v džungli není bezpečno, a proto se musí vrátit do vesnice lidí. Čeká nás tedy průchod 10 lesními levely, 4 bossfighty, řada přátelských i nepřátelských zvířat (co do počtu nepřátel Jungle Book vede nad Aladdinem, navíc si nechává nové protivníky pro každý level včetně toho posledního) a mnoho bonusů na sebrání. Mauglí k likvidaci protivníků používá střelné zbraně - základních banánů je neomezené množství s možností sběru lepších zbraní (dvojité banány, bumerangové banány a kameny). Dalším bonusem je maska krátkodobé nezranitelnosti. Kromě toho Mauglí může zlikvidovat většinu protivníků skokem na jejich záda, což jsem používal po většinu hry.

Hra obsahuje čtyři bossfighty: Na konci druhého levelu nás čeká had Kaa, který mi nedělal nejmenší potíže. Výrazně drsnější je Witch Doctor ze šestky, jehož zabití je zdlouhavé. Je důležité přesně vědět, kam si stoupnout. Když si člověk vyhledá slepá místa střelby nepřátel, není složité zabít ho bez ztráty jediného dílku energie (OK, povedlo se mi to jednou). Na konci rozpadlých ruin nás čeká král Ludvík. Střet s ním není příliš složitý. Přesto i jeho neradno podceňovat, o pár životů mě během jednotlivých her připravil. Konečně na konci desítky nás čeká sám Šer Chán. Při prvním průchodu se mi nevyplatilo jít na něj se standardní banánovkou, a tak jsem do něj při druhém průchodu napral vše, co jsem měl a stačilo to.

Kromě nepřátel nás mohou zabít standardní bezedné jámy, do kterých během hraní minimálně 20x zahučíte. Ovládání nicméně funguje kvalitně a přesně a máte-li správný odhad, většinou přesně víte, kam Mauglí doskočí a kam už ne. Oproti Aladdinovi hra neobsahuje skoky víry (např. skok na létající koberec, který nevidíme), přesto však je dobré zapamatovat si rozložení plošinek v levelu, aby hráč nepadal úplně do neznáma.

Knihu džunglí jsem dohrál po 4 dnech pohodové pařby. Po zabití hlavního bosse nás čeká povedené outro a hra se nás zeptá: "But can you do it on the hard level?". Upřímně, netuším. Asi by to zabralo pár dnů pilného cvičení, ke kterému aktuálně schází motivace.

Z mého úhlu pohledu se jedná o vydařenou plošinovku srovnatelnou s Aladdinem. Knize džunglí jsem nakonec dal o 10% méně. Aladdin mne přece jen bavil víc a prostředí Jungle Book je méně variabilní. Koneckonců v džungli se toho příliš vymyslet nedá. Přesto hra nebyla monotónní, což bylo způsobeno i malým počtem levelů (10). Možná by hra ještě pět levelů snesla, ale takový už je život. Přesto mi nezbývá než hru doporučit. Na prostřední obtížnost je hra dohratelná pouze s minimálním tréninkem a hráči dají zabrat pouze samotní bossové a tak by to koneckonců měl být. Smrtelná obtížnost se nekoná a plošinkovkáři si mohou připsat další zářez na pažbě.