Tato hra asi nejvíce zaujme svojí grafikou. Je velice originální, a hlavně roztomilá. Je to prostě taková pohádka a tomu je zobrazení přizpůsobeno.

Příběh je taky roztomilý a pohádkový. Hře však chybí dabing. Čtení textu nebylo vůbec příjemné. Bohužel hra je pouze v angličtině, a ještě k tomu je většina textů rýmovaná. Asi nejsem dostatečně romantická duše, která si užívá básní (to ani v češtině) a jejich čtení v aj bylo opravdu náročné. Vlastně jsem pak ani vše nečetla. Kombinací toho, že řadě věcí jsem nerozuměla a řadu si ani nepřečetla, jsem nejspíše přišla o část příběhu. I když si myslím, že to hlavní jsem i tak pochopila.

Mimo hlavního příběhu je ve hře pár vedlejších úkolů. Možná to bylo mojí nepozorností, ale párkrát jsem zapomněla, kde zadavatel vedlejšího úkol byl a po jeho splnění jsem ho nemohla najít a vedlejší úkol tak dodělat. Prostě jsem si to nepamatovala a nikde ve hře jsem informaci o místě, kam jít, nenašla. Jednou se mi také povedlo hru „rozbít“ a musela jsem ukončit a načíst poslední save. Nějak mi propadla kostka, zavřeli se dveře a zůstala jsem trčet v uzavřeném prostoru. To nikdy nepotěší, ale takové věci se hold stávají.
Nikdy jsem nehrála jinou hru s podobným tahovým soubojovým systémem. Celkově tahové systémy soubojů moc nepreferuji. Ve hře existuje určitá časová osa s místem vybrání útoku a dalším s provedení útoku. Postavy se podle jejich vlastností různě po ose posouvají vpřed k útoku. To je možné ještě ovlivnit světluškou a postup nepřátel zpomalit. Na mě to působí originálně. Samozřejmě se to velmi rychle stane repetitivní. Ozvláštnění přináší pouze to, že na každého nepřítele platí něco jiného a hráč musí přijít na to, co. Při soubojích není vidět, kolik má nepřítel ještě života. Lze jen podle postoje poznat, když se blíží ke konci, ale to je vše. Měla jsem tak často pocit, hlavně při souboji s bossi, že moje útoky nic nedělají. Celkově souboje s bossy byly značně frustrující. Často jsem měla problém se vůbec dostat k útoku. Závěrečné souboje jsem se proto bála. Plán byl takový, že nejdříve použiji všechny možné výhody z inventáře a vybavím postavy oculi, aby byli co nejsilnější. Najednou tam ale hlavní nepřítel byl a souboj začal. Myslela jsem, že to bude katastrofa, ale k mé velké radosti jsem vyhrála na první pokus, i bez finálního vylepšování. Trochu mi chybělo to, že není možné vyměnit postavy, které do souboje půjdou mimo souboj. Ráda bych si skupinu před soubojem upravila.

Vylepšovat postavy jde několika způsoby. Hlavní je tradiční levelování, kde se pouze vybírá, která větev bude vylepšena. Dále je možné použít věci, které najdete v bednách, popř. dostanete z nepřátel. Ty spotřebujete a mohou vylepšit trvale, popř. dočasně, obranu, útok atd. Nakonec jsou tu oculi, které vytváříte z fragmentů, které najdete. Ty přiřadíte k postavě, nebo její zbrani a dostanete tak nějaké to zvýhodnění. Právě tvorba oculi není moc dobře zpracována. Není možné opakovaně vyrobit to samé, ale je nutné pokaždé každou část naklikávat. Pokud potřebujete vyrobit větší množství, je to otravné.

Tuto hru musím pochválit za to, na co si u řady her stěžuji. Jde rovnou vypnout a není třeba nejdříve chodit do hlavního menu.

Vhledem k tomu, jak se mi povedl poslední souboj, mám ze hry dobrý pocit. I přes repetitivní hratelnost. Prostě konec dobrý, všechno dobré.