V geologicky poměrně nedávné době jsem popíjel s kamarádkou ve vinárně docela slušné suché červené víno, když tu náhle vytáhla z kabelky tablet a spustila na něm jakousi hru. Má první myšlenka byla "jejda, to je nějaká mobilní kravinka pro holky s kytkama a zombíkama". Nicméně ten večer už jsme toho moc nenamluvili a střídavě jsme bránili domov proti pochodujícím armádám zombíků. Zanedlouho jsem zjistil, že existuje i PC verze, a ta mi chvíli poté spokojeně vrněla na harddisku.
Cíl hry je jednoduchý - na šachovnicové zahradě bránit průchodu armády zombie stavěním obranných věž... pardon, sázením květin. Hrou nás provází redneck Crazy Dave a jak hráč postupuje hrou, otevírá se mu kromě kampaně i množství miniher. Hra je neskutečný žrout času a i teď po letech, kdy jsem hru cvičmo proběhl kvůli komentáři, mne v ní provázelo ono klasické "ještě jeden level a jdu spát". Ve své době jsem dosáhl všeho, čeho bylo ve hře možné dosáhnout. Bohužel jsem kvůli exitu tehdejšího počítače (z něj se však zombík nestal, pouze odešel do věčných lovišť) o tuto historii přišel.
Hra obsahuje pečlivě kreslenou krásnou detailní grafiku. Květinky jsou dostatečně roztomilé, zombíci dostatečně olezlí. Hra obsahuje 26 zombíků, přičemž každý má své silné stránky i svou achillovu patu. Proto je nutné před startem levelu kouknout na aktuální skladbu zombácké armády a tomu přizpůsobit výběr květin. Základní kampaň má svého bosse a jejím dohráním hra neskončí a hráči se otevřou další minihry a zenová zahrádka. A právě zenová zahrádka je hlavní časožrout. Hráč mého typu v ní chce mít VŠECHNY druhy květin a dosáhnout této rozmanitosti je hodně časově náročné, protože jejich přidělování je nahodilé a stejně tak nahodilý je druh sazeničky, kterou za odměnu obdržíme. Když hrajete kampaň po šesté s cílem konečně dostat poslední dva druhy květin do zenové zahrádky, to je teprve to pravé herní šílenství.
Nesmím zapomenout zmínit květinu "Chomper", která je krásnou poctou milovníkům klasických hororů, konkrétně Audrey II. z Malého krámku hrůz.
Poslední součástí hry je tree of wisdom, jehož naboostování do maximální výšky 1000 stop přineslo velké zklamání, protože obdržená odměna je směšná.
Kromě tree of wisdom bych viděl jedinou další slabinu hry v malém počtu prostředí, protože ta jsou jen tři, v důsledku změny denní doby jejich počet nakonec vystoupá na pět (přední zahrádka ve dne a v noci, zadní zahrada s bazénem ve dne a v noci, střecha).
Kromě pěkné kreslené grafiky hra obsahuje i povedenou hudbu (téma prvního levelu používají někteří tvůrci levelů pro Mario Forever při soubojích s Bowserem), která však po nějaké době začne být značně repetitivní.
Během dvou a půl dne, kdy jsem se ke hře vrátil, jsem získal stříbrnou trofej a k zisku té zlaté mi chybělo dohrání pěti miniher a pěti survivalů, na což už v současné době nemám trpělivost. Ve své době byly Plants vs. Zombies bleskem z čistého nebe a vlastně se to hraje skvěle dodnes. Jen to prostě není epická tříáčková adventura či RPG, což koneckonců vůbec nevadí.
Cíl hry je jednoduchý - na šachovnicové zahradě bránit průchodu armády zombie stavěním obranných věž... pardon, sázením květin. Hrou nás provází redneck Crazy Dave a jak hráč postupuje hrou, otevírá se mu kromě kampaně i množství miniher. Hra je neskutečný žrout času a i teď po letech, kdy jsem hru cvičmo proběhl kvůli komentáři, mne v ní provázelo ono klasické "ještě jeden level a jdu spát". Ve své době jsem dosáhl všeho, čeho bylo ve hře možné dosáhnout. Bohužel jsem kvůli exitu tehdejšího počítače (z něj se však zombík nestal, pouze odešel do věčných lovišť) o tuto historii přišel.
Hra obsahuje pečlivě kreslenou krásnou detailní grafiku. Květinky jsou dostatečně roztomilé, zombíci dostatečně olezlí. Hra obsahuje 26 zombíků, přičemž každý má své silné stránky i svou achillovu patu. Proto je nutné před startem levelu kouknout na aktuální skladbu zombácké armády a tomu přizpůsobit výběr květin. Základní kampaň má svého bosse a jejím dohráním hra neskončí a hráči se otevřou další minihry a zenová zahrádka. A právě zenová zahrádka je hlavní časožrout. Hráč mého typu v ní chce mít VŠECHNY druhy květin a dosáhnout této rozmanitosti je hodně časově náročné, protože jejich přidělování je nahodilé a stejně tak nahodilý je druh sazeničky, kterou za odměnu obdržíme. Když hrajete kampaň po šesté s cílem konečně dostat poslední dva druhy květin do zenové zahrádky, to je teprve to pravé herní šílenství.
Nesmím zapomenout zmínit květinu "Chomper", která je krásnou poctou milovníkům klasických hororů, konkrétně Audrey II. z Malého krámku hrůz.
Poslední součástí hry je tree of wisdom, jehož naboostování do maximální výšky 1000 stop přineslo velké zklamání, protože obdržená odměna je směšná.
Kromě tree of wisdom bych viděl jedinou další slabinu hry v malém počtu prostředí, protože ta jsou jen tři, v důsledku změny denní doby jejich počet nakonec vystoupá na pět (přední zahrádka ve dne a v noci, zadní zahrada s bazénem ve dne a v noci, střecha).
Kromě pěkné kreslené grafiky hra obsahuje i povedenou hudbu (téma prvního levelu používají někteří tvůrci levelů pro Mario Forever při soubojích s Bowserem), která však po nějaké době začne být značně repetitivní.
Během dvou a půl dne, kdy jsem se ke hře vrátil, jsem získal stříbrnou trofej a k zisku té zlaté mi chybělo dohrání pěti miniher a pěti survivalů, na což už v současné době nemám trpělivost. Ve své době byly Plants vs. Zombies bleskem z čistého nebe a vlastně se to hraje skvěle dodnes. Jen to prostě není epická tříáčková adventura či RPG, což koneckonců vůbec nevadí.
Pro: Grafika, chytlavost ("ještě jeden level a jdu spát"), množství miniher a zenová zahrádka pro hračičky.
Proti: Tree of wisdom, málo herních prostředí.