Kombinace karetního solitairu a RPG prvků je celkem nečekaná, ale zrovna tady se opravdu povedla.
Jak se dá očekávat, princip je čím větší kombo v odklízení karet z herní plochy, tím větší útok. Tahy v solitairu se střídají s různorodými protivníky, každý z nich má určité výhody a slabosti. RPG prvky, a to především výběr zbraní a schopností, které mají se nedá úplně odstrčit na stranu. V casual hře by to člověk možná nečekal, ale opravdu je potřeba sledovat, na co má jaký protivník odolnost a podle toho uzpůsobovat, co má Cornelie za zbraň. Ve hře jsou k dispozici tři úrovně obtížnosti, a sama jsem byla překvapená, že souboje už v těch pozdějších kapitolách nejsou úplně jednoduché. Ani nejde tak o samotné poražení protivníka, ale o to, že to člověk stihne do určitého počtu tahů, bude mít určitý (vysoký) overkill a podobně.
Hra má 22 kapitol, které mají většinou okolo pěti soubojů a pro úspěšný postup do další je třeba nasbírat určité množství hvězdiček celkem (počet získaných je určen právě těmi vypotřebovanými tahy), získat dané množství zlata a vysoké kombo nebo již zmiňovaný overkill. Podle zvolené úrovně obtížnosti se zvyšuje nejen síla protivníků, ale také tyhle požadavky, takže v těch závěrečných kapitolách je to celkem maso. Taky to donutí i k nekonečnému opakování jednotlivých levelů, protože přece jen jde i trochu o náhodu a když vám padnou blbé karty, tak se nedá nic jiného dělat. To taky může odradit dost lidí od dokončení samotné hry, ale mě to zas tak netrápilo.
Samotný příběh je možná trochu úsměvný tím, jak se snaží být dramatický, ale ani neurazí. Celkem jsem zvědavá na Ancient Enemy, protože tam ten příběh zní o krapet zajímavěji už jen žánrovým zasazením do fantasy. Shadowhand ale musím hodnotit velmi kladně, protože vývojáři splnili zadání na jedničku, a ačkoliv příběh to tu trochu brzdí, samotná mechanika hry a ten mix RPG a karet tu opravdu vyšel dost dobře.
Jak se dá očekávat, princip je čím větší kombo v odklízení karet z herní plochy, tím větší útok. Tahy v solitairu se střídají s různorodými protivníky, každý z nich má určité výhody a slabosti. RPG prvky, a to především výběr zbraní a schopností, které mají se nedá úplně odstrčit na stranu. V casual hře by to člověk možná nečekal, ale opravdu je potřeba sledovat, na co má jaký protivník odolnost a podle toho uzpůsobovat, co má Cornelie za zbraň. Ve hře jsou k dispozici tři úrovně obtížnosti, a sama jsem byla překvapená, že souboje už v těch pozdějších kapitolách nejsou úplně jednoduché. Ani nejde tak o samotné poražení protivníka, ale o to, že to člověk stihne do určitého počtu tahů, bude mít určitý (vysoký) overkill a podobně.
Hra má 22 kapitol, které mají většinou okolo pěti soubojů a pro úspěšný postup do další je třeba nasbírat určité množství hvězdiček celkem (počet získaných je určen právě těmi vypotřebovanými tahy), získat dané množství zlata a vysoké kombo nebo již zmiňovaný overkill. Podle zvolené úrovně obtížnosti se zvyšuje nejen síla protivníků, ale také tyhle požadavky, takže v těch závěrečných kapitolách je to celkem maso. Taky to donutí i k nekonečnému opakování jednotlivých levelů, protože přece jen jde i trochu o náhodu a když vám padnou blbé karty, tak se nedá nic jiného dělat. To taky může odradit dost lidí od dokončení samotné hry, ale mě to zas tak netrápilo.
Samotný příběh je možná trochu úsměvný tím, jak se snaží být dramatický, ale ani neurazí. Celkem jsem zvědavá na Ancient Enemy, protože tam ten příběh zní o krapet zajímavěji už jen žánrovým zasazením do fantasy. Shadowhand ale musím hodnotit velmi kladně, protože vývojáři splnili zadání na jedničku, a ačkoliv příběh to tu trochu brzdí, samotná mechanika hry a ten mix RPG a karet tu opravdu vyšel dost dobře.
