Co si máte myslet o hře, která začíná rodinnou autonehodou a tou Vás přesune do země snů, ze které musíte najít cestu ven, abyste přežili? Snad jen, že když se to vezme za správnou kolej, mohl by z toho být poměrně zajímavý herní zážitek. A také že ano!

Figment je hra, která mě na první dobrou ničím zásadním nezaujala. Snad jen minimalistickým intrem, to ale navede na nápad a pak se dostanete do světa snů a celé je to všechno jinak. A Vy jediné, co víte, že hrajete plošinovku z pohledu z vrchu a bojujete proti snovým běsům. Po chvilce hraní se ale probouzí první herní mechanismy, první nápady. Hra ve své podstatě vůbec není složitá, ale právě proto, jak hezky plyne a vy procházíte jednotlivými světy, si vlastně uvědomujete, že tohle není ta jednohubka, co byste čekali. Nakonec jsem u hry zůstal skoro na cirka osm hodin. To bych u domnělé jednohubky třeba vůbec nečekal.

V jednoduchosti je krása, takže přebíháte z místa na místo, sbíráte „klíče“, abyste se dostali dál. Mechanismy jsou ale v každém světě jiné, čímž hra nabízí další množství nápadů. Největší devizou hry je ale fakt, že umně zpracovává herní mechanismy s hudebními prvky. Tvůrci z Dánska si do svého týmu přibrali i hudebníka – Stöj Snak, který složil takovou mile skočnou hudbu, sem tam kytarovku s neotřelým mužským vokálem, sem tam pár zvukových kulis různého charakteru, které je prostě radost poslouchat a sem tam i nějakou divočejší záležitost plnou kytarových riffů. Když na Vás totiž nepřátelsky a zle tvářící se vzpomínka útočí ve frekvencích hudebního podkladu, který Vás zároveň dost příjemně těší, uvědomíte si, že to jsou ty nejlepší momenty, co hra nabízí a čímž je tak specifická.

Samozřejmě nemohu opomenout ani námět, který se v průběhu hraní vyvíjí. Příběh stupňuje, ale je spíše abstraktního charakteru. Tedy takového, v jakém prostředí se sami nacházíte. I to ale hru příjemně doplňuje a ve výsledku Vás to ze samotného hraní o to více těší. Na hře je navíc znát i to, že tvůrci si na ní dali opravdu záležet. Kromě toho všeho nabízí vysloveně vydařený dabing, který hru opět povyšuje a přidává do ní i takovou dětskou hravost, kterou byste zde nečekali. Když si uvědomíte, kde příběh hry vlastně začal, je to poměrně nápaditá vlastnost.

Do podobné hry byste totiž neřekli, že ač je námět poměrně smutný a depresivní, tak průběh hry je vlastně vtipný a dětsky sarkastický. Figment je tak opravdu indie hrou na svém místě. Hrou plnou nápadů, pěkného zpracování, neotřelého prostředí a kvalitní hudby vč. dabingu, kterou si rádi poslechnete i mimo její hraní.

Odkaz na soundtrack.