Můj druhý pokus o rozehrání Nosferatu. Poprvé jsem hodně narazil. Z toho důvodu, že jsem se pokoušel hru hrát jako všechny ostatní FPS. Ne, v téhle hře se nevyplatí prohledávat každé zákoutí, vracet se nebo často ukládat. Je to úplně zbytečné.
Už jsem v pár hrách zažil celkem šílený respawn viz. Far Cry 2, mou předchozí dohranou hru. Tohle je ale ještě o stupínek šílenosti výš. Tady se stačí jen otočit zády a monstrum se může objevit. Pokaždé jiné, přičemž na každé se hodí jiná zbraň. Je to hodně o přepínání na správné zbraně. Vždyť přece dává smysl, že vzteklého psa nezabiji svěcenou vodou, ducha kulkou atd.. Z důvodu šíleného respawnu se pochopitelně nevyplatí moc vracet.
Jelikož je hlavní náplní hry zachránit rodinu, na což máte hodinu a půl reálného času, tak se nevyplatí často ukládat. Hrad totiž obsahuje spoustu slepých odboček a jakmile sejdete z cesty, ztratíte cenný čas. Moc tomu nepomáhá trochu bludišťojidní design ani to, že členové vaší rodiny se pokaždé vygenerují trochu někde jinde při každém nahrání hry. Vyplatila se mi taktika uložení hry, prohledání velkého kusu hradu. Nahrání hry, rychlejšího postupu do určitého bodu. Ještě jednou nahrání a ještě rychlejšího postupu. Takhle se mi podařilo nakonec všechny zachránit.
Na hororovou hru je postup hrou hodně frenetický a trochu to kazí pocit hororové atmosféry. Není se moc čeho lekat, když neustále chvátáte dopředu. Můžete se na zachraňování vykašlat. Hra kvůli tomu nevyhodí game over. Budete ale kvůli tomu muset většinu hry oželit pár cenných bonusů a zbraní. Finální souboj je tak těžký, kolik zachráníte lidí. Když zachráníte všechny, je triviální. Jeho obtížnost roste z každou promrhanou duší.
Škoda, že se autoři nepokusili o víc konců a díky tomu i o replaybilitu. Hra je na jedno dohrání dost krátká. Z Nosferatu přímo dýchá nezávislá indie hra. Díky tomu jí jde odpustit nemožnost cokoliv nastavit. Nepamatuji si hru, kde bych nemohl nastavit hlasitost. Lepší než základní rozlišení 1024x768 se naštěstí dá stáhnout. Občasné zasekávání monster a zachráněných lidí se dá přežít (v Daikataně na tom byli sideckikové hůř). Spíš mi vadí, že obsah, kterého není moc, se dál nevětví, jak by se dalo čekat. A i když nikoho nezachráníte, stejně se před bossfightem dostanete do jejich kufrů.
I tak by byla škoda se k Nosferatu nevrátit. Zasazení je podle mě skvělé a kýčovitě originální.
"Čas je relativní"
Už jsem v pár hrách zažil celkem šílený respawn viz. Far Cry 2, mou předchozí dohranou hru. Tohle je ale ještě o stupínek šílenosti výš. Tady se stačí jen otočit zády a monstrum se může objevit. Pokaždé jiné, přičemž na každé se hodí jiná zbraň. Je to hodně o přepínání na správné zbraně. Vždyť přece dává smysl, že vzteklého psa nezabiji svěcenou vodou, ducha kulkou atd.. Z důvodu šíleného respawnu se pochopitelně nevyplatí moc vracet.
Jelikož je hlavní náplní hry zachránit rodinu, na což máte hodinu a půl reálného času, tak se nevyplatí často ukládat. Hrad totiž obsahuje spoustu slepých odboček a jakmile sejdete z cesty, ztratíte cenný čas. Moc tomu nepomáhá trochu bludišťojidní design ani to, že členové vaší rodiny se pokaždé vygenerují trochu někde jinde při každém nahrání hry. Vyplatila se mi taktika uložení hry, prohledání velkého kusu hradu. Nahrání hry, rychlejšího postupu do určitého bodu. Ještě jednou nahrání a ještě rychlejšího postupu. Takhle se mi podařilo nakonec všechny zachránit.
Na hororovou hru je postup hrou hodně frenetický a trochu to kazí pocit hororové atmosféry. Není se moc čeho lekat, když neustále chvátáte dopředu. Můžete se na zachraňování vykašlat. Hra kvůli tomu nevyhodí game over. Budete ale kvůli tomu muset většinu hry oželit pár cenných bonusů a zbraní. Finální souboj je tak těžký, kolik zachráníte lidí. Když zachráníte všechny, je triviální. Jeho obtížnost roste z každou promrhanou duší.
Škoda, že se autoři nepokusili o víc konců a díky tomu i o replaybilitu. Hra je na jedno dohrání dost krátká. Z Nosferatu přímo dýchá nezávislá indie hra. Díky tomu jí jde odpustit nemožnost cokoliv nastavit. Nepamatuji si hru, kde bych nemohl nastavit hlasitost. Lepší než základní rozlišení 1024x768 se naštěstí dá stáhnout. Občasné zasekávání monster a zachráněných lidí se dá přežít (v Daikataně na tom byli sideckikové hůř). Spíš mi vadí, že obsah, kterého není moc, se dál nevětví, jak by se dalo čekat. A i když nikoho nezachráníte, stejně se před bossfightem dostanete do jejich kufrů.
I tak by byla škoda se k Nosferatu nevrátit. Zasazení je podle mě skvělé a kýčovitě originální.
"Čas je relativní"
Pro: zasazení, klasicky kýčovitý design monster, temná atmosféra evokuje beznaděj, opojný pocit ze zachráněné duše
Proti: frenetický postup hrou neprospívá atmosféře, krátká herní doba, až moc rychlý respawn, jen jeden konec čili málo obsahu