Space Quest 4 jsem už kdysi dohrál (tuším 2015) a pamatuji si, že jsem z něj nebyl úplně nadšený. S odstupem šesti let jsem se k němu vrátil a s lítostí musím konstatovat, že tyto pocity u mě zůstaly i po druhém dohrání.

Od třetího dílu uplynul další rok a půl a z EGA parser hry se stala klasická VGA point-and-click adventura. Přechod do VGA se podařil tak nějak jen napůl. Po shlédnutí bombastického intra se ocitám v Rogerově kůži na Xenonu budoucnosti. Ten zahrnuje zpočátku pár obrazovek v dystopickém postapokalyptickém městě. Bohužel se mi město vzhledově nelíbí a navíc (oproti SQ3) značně stoupla obtížnost. Neustále mě v něm vraždí strážní droid, který vartuje obrazovkami a občas je také přivolán cyborgem (kterého jsem já sám překřtil na zombii). Opakovaně jsem umíral a opravdu jsem se nebavil. Kurzor navíc reaguje divně a občas nereaguje vůbec, což ve vypjatých okamžicích založených na rychlé reakci docela naštve. Následuje průchod kanalizací, což musí obsahovat každá správná počítačová hra. Proto jsem byl příjemně překvapen, že to na mne zkusil Space Quest až ve čtvrtém díle. A konečně úprk Timepodem nazdařbůh, zakončený přistáním na planetě Estros.

Roger se ocitne ve hře Space Quest X: Latex babes of Estros. A mně spadla brada. Nádherně kreslené prostředí vysokých skal a čirých azurových jezírek. Toto měli autoři ukázat na začátku! Bohužel je akce na Estrosu krátká a následující cca třetina celé hry se odehrává v nákupním centru. A já se ptám proč? Opravdu někomu přišlo zajímavé tvořit adventuru z obchodního domu Máj? Mimochodem jezdící pásy pohybující se rychlostí pohybu herní postavy pravděpodobně vymýšlel Satan svým levým kopytem. Často nedokážu včas sestoupit a za zmateného popocházení postavičky na místě mi kýžené dveře obchodu ujíždějí do dáli.

Závěrečná část sice obsahovala další otravný časový limit (přitom ve trojce od něj autoři moudře ustoupili), ale zapůsobila příjemně vetřelcoidním vzhledem. I tady se grafik vyřádil. A po dvou nepříliš uspokojivých koncích SQ2+SQ3 jsem si outro SQ4 užil.

Kde se tentokrát autoři překonali, to byl herní manuál. Celý jsem ho přečetl jedním dechem a přišlo mi, že inspiroval pozdější manuál Redneck Rampage. Humorem zde autoři neškudlili. Také některé momenty hry mne opravdu pobavily: Mučení Rogera depilačním strojkem na Estrosu a nákup ženského oblečení v nešťastném nákupáku hovoří za vše. To se musí vidět.

Další oblast, ve které SQ4 exceluje, je hudba. Kdybych měl hodnotit SQ4 jen jako hudební zážitek, dávám jasných 100%. V hudbě Sierra vždy excelovala a už Léta Páně 1991 dokázala složit soundtrack, který je dodnes poslouchatelný i mimo hru.

Konečné resumé se mi píše u SQ4 hrozně špatně. Autoři se tak snažili, ale vše podstatné je špatně. Doslova frustrující začátek, celá nákupní fáze by zasloužila vyškrtnout a naopak, více by to chtělo rozvést Estros včetně jeho zvířeny i Latex babes. Mimochodem Latex babes přeložil v Excaliburu jakýsi Johnson jako "děťátka". To se opravdu nepovedlo =). Konec potěšil, hudebně je hra skvělá, jen mne to tentokrát nebavilo hrát a musel jsem se nutit, abych hru dnes večer dotáhl, protože je mi jasné, že v týdnu bych se k ní po práci už určitě nevrátil.

Ještě se musím zmínit o bugu, který mi nezapočítal body za převlečení zpět do mužských šatů a správné nastavení laserů, což je dle návodu přesně těch 18 chybějících bodů do maxima.