Ke třetím "Needům" mám takový zvláštní vztah. Když jsem hru poprvé uviděl v chodu u kamaráda, bylo to něco úžasného. Nebojím se říct, že jsem při pohledu na grafický posun oproti prvnímu dílu (dvojka mě v té době minula) obrazně spadl ze židle. Zmíněný kamarád byl totiž šťastným majitelem 3dfx karty a ten pohled na lesknoucí se kapoty aut a krásné prostředí byl pro mě naprosto přelomový. A přitom bylo samotné závodění úžasně rychlé a svižné. Asi netřeba dodávat, že jsem od té doby byl u toho kamaráda hodně častým návštěvníkem.
A nebyla to jenom grafika, kterou mě tato hra ohromila, i samotné hraní bylo hodně zábavné. Obzvlášť při split screenu v hot pursuit modu a s veřejnou dopravou. Netrvalo dlouho a naučil jsem se všechny tratě nazpaměť (u některých jsem ocenil důmyslné zkratky) a naše souboje o vítězství pak už spočívalo v umění neudělat žádnou chybu a hlavně se nenechat chytit policií. Aniž bychom uměli slovo anglicky, dokázali jsme přesně odříkat policistovo varovné hlášení při udělování pokuty nebo zatýkání. Docela sranda bylo hrát za policii, blokovat cestu, používat pásy s bodáky, atd. Časem nám naši pořídili lepší počítač a už jsme s bráchou závodili jako o život i doma.
Kromě závodů na život a na smrt mě bavilo jezdit i jen tak a užívat si dané prostředí, poslouchat vytí vlků v lese, zvony u kostela, apod. Super featura je možnost jezdit dané tratě i pozpátku, v noci nebo za nepříznivého počasí (led někdy stojí fakt za to). Pak je tu ještě možnost trať zrcadlově otočit, což je vlastnost, kterou upřímně nesnáším a vyhýbám se jí (což v turnajích na vyšší obtížnost moc nejde). Jen škoda že všechny tratě jsou okruhové, např. v jedničce se mi líbily i klasické trasy s několika etapami.
Trojka se prostě povedla. Ale ještě jsem kompletně nevysvětlil, proč k ní mám ten zvláštní vztah. Zůstane navždy v mém srdci jako hra, která mi jako první ukázala, co všechno dokážou 3D akcelerátory v praxi a jak zábavné mohou být arkádové závody na split screenu. Na druhou stranu musím říct, že si ji už asi mockrát nezahraji, protože o rok později přišel čtvrtý díl, který je ve všech ohledech lepší a přitom obsahuje mimo jiné stejné tratě. Argument, že je čtyřka vlastně jen takové vykrádající rozšíření vydávající se za plnohodnotnou hru je zcela validní. Já ale vnímám hlavně to, že hře dodává hodně věcí, které mi na trojce chyběly a to zatraceně dobře. Pro mě prostě platí, že když si chci dneska zahrát "ty správné Needy", sáhnu po čtvrtém dílu.
A nebyla to jenom grafika, kterou mě tato hra ohromila, i samotné hraní bylo hodně zábavné. Obzvlášť při split screenu v hot pursuit modu a s veřejnou dopravou. Netrvalo dlouho a naučil jsem se všechny tratě nazpaměť (u některých jsem ocenil důmyslné zkratky) a naše souboje o vítězství pak už spočívalo v umění neudělat žádnou chybu a hlavně se nenechat chytit policií. Aniž bychom uměli slovo anglicky, dokázali jsme přesně odříkat policistovo varovné hlášení při udělování pokuty nebo zatýkání. Docela sranda bylo hrát za policii, blokovat cestu, používat pásy s bodáky, atd. Časem nám naši pořídili lepší počítač a už jsme s bráchou závodili jako o život i doma.
Kromě závodů na život a na smrt mě bavilo jezdit i jen tak a užívat si dané prostředí, poslouchat vytí vlků v lese, zvony u kostela, apod. Super featura je možnost jezdit dané tratě i pozpátku, v noci nebo za nepříznivého počasí (led někdy stojí fakt za to). Pak je tu ještě možnost trať zrcadlově otočit, což je vlastnost, kterou upřímně nesnáším a vyhýbám se jí (což v turnajích na vyšší obtížnost moc nejde). Jen škoda že všechny tratě jsou okruhové, např. v jedničce se mi líbily i klasické trasy s několika etapami.
Trojka se prostě povedla. Ale ještě jsem kompletně nevysvětlil, proč k ní mám ten zvláštní vztah. Zůstane navždy v mém srdci jako hra, která mi jako první ukázala, co všechno dokážou 3D akcelerátory v praxi a jak zábavné mohou být arkádové závody na split screenu. Na druhou stranu musím říct, že si ji už asi mockrát nezahraji, protože o rok později přišel čtvrtý díl, který je ve všech ohledech lepší a přitom obsahuje mimo jiné stejné tratě. Argument, že je čtyřka vlastně jen takové vykrádající rozšíření vydávající se za plnohodnotnou hru je zcela validní. Já ale vnímám hlavně to, že hře dodává hodně věcí, které mi na trojce chyběly a to zatraceně dobře. Pro mě prostě platí, že když si chci dneska zahrát "ty správné Needy", sáhnu po čtvrtém dílu.
