Palmyre Orphanage lze shrnout jako průměrnou, pro někoho až pod průměrnou, hororovou jednohubku s průměrným, ačkoliv místy mrazivým, příběhem.
Hra jako celek vám nezabere víc jak dvě hodiny. Žádný zákys vás pravděpodobně nečeká. Adventurní prvky jsou velmi elementární a ve hře nejsou žádné složité hádanky. I survival/stealth součást hry je poměrně bez problémová. Ačkoliv záporák vydává mrazivé zvuky, lze mu snadno utéct, schovat se a vždy na sebe upozorní rozostřením obrazovky. Kdyby nebyl podstatný pro pointu příběhu, vlastně bych řekl, že je pro hru irelevantní. Naštěstí má pro příběh svůj smysl, takže jsem jeho existenci nakonec odpustil.
Co odpustit nedovedu jsou prvoplánové a laciné lekačky, kterých hra několik má. Samozřejmě, že jsem se vždy lekl, ale jako celek to nesnáším. Občas jsou ty jumpscary i dost laciné, jako z free hry z pochybné stránky. Což je divné, vzhledem k jinak docela kvalitním hororovým prvkům. To tvůrcům nedošlo, že děsivý ksicht přes celou obrazovku prostě už netáhne?
Příběh jako takový není špatný, ale stále mám dojem, že je to poměrně klišé. Ale mrazivé momenty, až nechutné, to má a bylo mi to nepříjemné, takže se to počítá. Mám ale dojem, že finále hry, spojené s monologem ředitelky ústavu, poněkud zkazilo atmosféru, ačkoliv objasnilo zbytek příběhu a spojilo to jednotlivé body.
Hra má celkem pět konců. Ke čtyřem z nich se lze dostat až na konci hry, a průběh zbytku je na tom nezávislí. K odemknutí všech stačí po dohrání kliknout na „Continue“ a vrátí vás to k poslední checkpointu, takže je lze odemknout všechny. Pátý konec je jednouché „zdrhám“ hned na začátku hry, kdy se rozhodnete odejít a ani se neohlédnout.
Nakonec na mě hra působila jako trochu nevydařené SCP, které se vytvořilo podle příručky jak udělat hororovou hru. Je to jen o úroveň výše než freeware hororovky kterou hrajou let‘s playeři aby obdařilo své diváky dávkou lekaček. Přesto ale dávám lepší 60 %, a jsou docela zvědavý na další hry studia.
Hra jako celek vám nezabere víc jak dvě hodiny. Žádný zákys vás pravděpodobně nečeká. Adventurní prvky jsou velmi elementární a ve hře nejsou žádné složité hádanky. I survival/stealth součást hry je poměrně bez problémová. Ačkoliv záporák vydává mrazivé zvuky, lze mu snadno utéct, schovat se a vždy na sebe upozorní rozostřením obrazovky. Kdyby nebyl podstatný pro pointu příběhu, vlastně bych řekl, že je pro hru irelevantní. Naštěstí má pro příběh svůj smysl, takže jsem jeho existenci nakonec odpustil.
Co odpustit nedovedu jsou prvoplánové a laciné lekačky, kterých hra několik má. Samozřejmě, že jsem se vždy lekl, ale jako celek to nesnáším. Občas jsou ty jumpscary i dost laciné, jako z free hry z pochybné stránky. Což je divné, vzhledem k jinak docela kvalitním hororovým prvkům. To tvůrcům nedošlo, že děsivý ksicht přes celou obrazovku prostě už netáhne?
Příběh jako takový není špatný, ale stále mám dojem, že je to poměrně klišé. Ale mrazivé momenty, až nechutné, to má a bylo mi to nepříjemné, takže se to počítá. Mám ale dojem, že finále hry, spojené s monologem ředitelky ústavu, poněkud zkazilo atmosféru, ačkoliv objasnilo zbytek příběhu a spojilo to jednotlivé body.
Hra má celkem pět konců. Ke čtyřem z nich se lze dostat až na konci hry, a průběh zbytku je na tom nezávislí. K odemknutí všech stačí po dohrání kliknout na „Continue“ a vrátí vás to k poslední checkpointu, takže je lze odemknout všechny. Pátý konec je jednouché „zdrhám“ hned na začátku hry, kdy se rozhodnete odejít a ani se neohlédnout.
Nakonec na mě hra působila jako trochu nevydařené SCP, které se vytvořilo podle příručky jak udělat hororovou hru. Je to jen o úroveň výše než freeware hororovky kterou hrajou let‘s playeři aby obdařilo své diváky dávkou lekaček. Přesto ale dávám lepší 60 %, a jsou docela zvědavý na další hry studia.
IMMORTALITY