Herní výzva 2021 č. 10 – Dětské hrátky (hardcore)
Ne, ne, ne, ne, tohle nebyl dobrý nápad. Bohužel jsem příliš pozdě – ačkoliv, sebekriticky, asi poměrně dřív než průměrný hráč – uhodl o co ve hře jde, a v té chvíli bylo už pozdě na všechno. Přestat to hrát či udělat refund. Ne, že by si to ta hra zasloužila, ale stále existuje pár témat, které mi nejsou příjemné, a tahle hra je o tom. Ne, nebyl to dobrý nápad. Pokud hru hodláte hrát, doporučuji si o ní nic víc nezjišťovat, protože tohle je o jednorázovém zážitku který je jinak nezprostředkovatelný. O čem hra je se zmíním v úplně závěru pod spoilerem, protože myslím, že by tu ta informace v nějaké formě měla být. Je to vážně velký spoiler. Byli jste varováni.
S Never Again jsem se poprvé setkal formou dema u Markipliera. Už tehdy mě to poměrně zaujalo. Pravda však je, že demo, které nyní tvoří prolog, se poměrně liší od zbytku, a mě by zajímalo, kdy během vývoje k té změně došlo. První část je mnohem obtížnější a má také naprosto jiné téma než zbytek hry. Když se nad tím však zamyslím, tak prolog tvoří kontrast mezi surrealistickou hrůzou a lidskou hrůzou, na který se zaměřuje zbytek hry. Nevím, jestli to bylo úmyslné, ale vlastně to funguje. Monstra z temnoty zvládneme. Monstra mezi námi už tolik ne.
Hra je v hororová adventura se dvěma survival částmi, které jsou podobné Outlastu. Tedy musíte vyřešit hádanku, a u toho vás někdo honí. Smrt je však do jisté míry součástí hry, protože poté se přemístíte do mezi světa, v kterém máte šanci pochopit kus příběhu, a odkud se můžete vrátit živí do hry. To vše bez otravných loadingů či tak něco.
Bohužel, tyto části jsou pouze dvě, a proto vám může dojít, že hra je poměrně krátká. A tady je důvod mého váhání, co si o hře vlastně myslet. Kraťoučké, ale úderné. Musím uznat, že se autorům povedlo vytvořit hru, v které do poslední chvíle nevíte o co jde, a právě proto je pak poselství silnější než by se mohlo zdát. Potěšila i změna menu po dohrání. Je to zkrátka kvalitní příběhová jednohubka s poselstvím, která však může zklamat hráče očekávající prostou hororovou hru.
Ve hře také musíte hledat inhalátory, které pomáhají hlavní postavě během záchvatů, vzpomínky, které pomáhají tvořit mozaiku o čem hra vlastně je, a různé předměty které kombinujete abyste ve hře pokročili. Jako celek se jedná o spojení temné dětské fantazie a děsivé reality.
Původně jsem myslel, že dám hodnocení o něco nižší. Především díky několika plotholes, zdánlivě nesouvisejícím věcem, poněkud horší hratelnosti a právě krátké délce. Ale čert to vem. Je to horror. A na konec není nic děsivějšího než hlas vyděšeného dítěte volající matku.
Never again. Prosím. Never again.
Následuje spoiler a hlavní pointa hry. OTEVÍRÁTE NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ.
Hra se zaměřuje na téma holokaustu. Hlavní hrdinka je dívka, která byla odvezena se svým bratrem do koncentračního tábora, možná Osvětimi. Zde byla svědkem toho, jak byl její malý bratr sadisticky oběšen pro zábavu strážců. Při pokusu o útěk byla zastřelena. Hra je snovým vyjádřením jejich pocitů. V čem hra vyniká je to, že až do půlky – u někoho až do tří čtvrtin – netušíte o co jde, a vás mozek si automaticky vytvoří spojení s hrdinkou, která je úplně obyčejné dítě, které hledá rodiče. A na konci nenásleduje happy end, ale hořký konec. Co chtěli podle mě autoři říct bylo to, že oběti genocidy nejsou nějaká čísla. Jsou to lidé. Kteří byli vyděšení k smrti.
Ne, ne, ne, ne, tohle nebyl dobrý nápad. Bohužel jsem příliš pozdě – ačkoliv, sebekriticky, asi poměrně dřív než průměrný hráč – uhodl o co ve hře jde, a v té chvíli bylo už pozdě na všechno. Přestat to hrát či udělat refund. Ne, že by si to ta hra zasloužila, ale stále existuje pár témat, které mi nejsou příjemné, a tahle hra je o tom. Ne, nebyl to dobrý nápad. Pokud hru hodláte hrát, doporučuji si o ní nic víc nezjišťovat, protože tohle je o jednorázovém zážitku který je jinak nezprostředkovatelný. O čem hra je se zmíním v úplně závěru pod spoilerem, protože myslím, že by tu ta informace v nějaké formě měla být. Je to vážně velký spoiler. Byli jste varováni.
S Never Again jsem se poprvé setkal formou dema u Markipliera. Už tehdy mě to poměrně zaujalo. Pravda však je, že demo, které nyní tvoří prolog, se poměrně liší od zbytku, a mě by zajímalo, kdy během vývoje k té změně došlo. První část je mnohem obtížnější a má také naprosto jiné téma než zbytek hry. Když se nad tím však zamyslím, tak prolog tvoří kontrast mezi surrealistickou hrůzou a lidskou hrůzou, na který se zaměřuje zbytek hry. Nevím, jestli to bylo úmyslné, ale vlastně to funguje. Monstra z temnoty zvládneme. Monstra mezi námi už tolik ne.
Hra je v hororová adventura se dvěma survival částmi, které jsou podobné Outlastu. Tedy musíte vyřešit hádanku, a u toho vás někdo honí. Smrt je však do jisté míry součástí hry, protože poté se přemístíte do mezi světa, v kterém máte šanci pochopit kus příběhu, a odkud se můžete vrátit živí do hry. To vše bez otravných loadingů či tak něco.
Bohužel, tyto části jsou pouze dvě, a proto vám může dojít, že hra je poměrně krátká. A tady je důvod mého váhání, co si o hře vlastně myslet. Kraťoučké, ale úderné. Musím uznat, že se autorům povedlo vytvořit hru, v které do poslední chvíle nevíte o co jde, a právě proto je pak poselství silnější než by se mohlo zdát. Potěšila i změna menu po dohrání. Je to zkrátka kvalitní příběhová jednohubka s poselstvím, která však může zklamat hráče očekávající prostou hororovou hru.
Ve hře také musíte hledat inhalátory, které pomáhají hlavní postavě během záchvatů, vzpomínky, které pomáhají tvořit mozaiku o čem hra vlastně je, a různé předměty které kombinujete abyste ve hře pokročili. Jako celek se jedná o spojení temné dětské fantazie a děsivé reality.
Původně jsem myslel, že dám hodnocení o něco nižší. Především díky několika plotholes, zdánlivě nesouvisejícím věcem, poněkud horší hratelnosti a právě krátké délce. Ale čert to vem. Je to horror. A na konec není nic děsivějšího než hlas vyděšeného dítěte volající matku.
Never again. Prosím. Never again.
Následuje spoiler a hlavní pointa hry. OTEVÍRÁTE NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ.
Hra se zaměřuje na téma holokaustu. Hlavní hrdinka je dívka, která byla odvezena se svým bratrem do koncentračního tábora, možná Osvětimi. Zde byla svědkem toho, jak byl její malý bratr sadisticky oběšen pro zábavu strážců. Při pokusu o útěk byla zastřelena. Hra je snovým vyjádřením jejich pocitů. V čem hra vyniká je to, že až do půlky – u někoho až do tří čtvrtin – netušíte o co jde, a vás mozek si automaticky vytvoří spojení s hrdinkou, která je úplně obyčejné dítě, které hledá rodiče. A na konci nenásleduje happy end, ale hořký konec. Co chtěli podle mě autoři říct bylo to, že oběti genocidy nejsou nějaká čísla. Jsou to lidé. Kteří byli vyděšení k smrti.
IMMORTALITY