Čtvrtá epizoda Song of Horror je naprosto bez diskuse nejtěžší a nejdelší část celé série. Vzhledem k tomu, že už mám dohranou i pátou epizodu to mohu říct s naprostou jistotou.
Hra se odehrává v prostorách opuštěného Opatství, což je první důvod zmíněné obtížnosti. Prostor v kterém se hra odehrává je nejen obrovský, ale i s velkým počtem dveří, místností, a omezenými prostory ke schování. Tím pádem je zde mnohem více příležitostí zemřít velmi temnou smrtí.
Kromě toho je většina dveří od počátku hry zavřená, a hráč musí postupně Opatstvím procházet, neustále chodit sem a tam, a řešit nesmírně složité hádanky (bez návodu bych tu ztvrdl možná dodnes, ačkoliv stále platí, že ty hádanky jsou vesměs poměrně logické).
Nepomáhá také fakt, že se zřejmě jedná o nejtemnější a nejděsivější oblast ve hře – a to prosím berme v potaz, že pátá epizoda se odehrává v psychiatrické léčebně. Zřejmě za to může fakt, že se jedná o jedinou oblast, kde se reálně odstřihnete od civilizace. Zatímco první tři epizody jsou koncipované stylem „zlo přijde k vám domů, nejste v bezpečí“ tak čtvrtá sází na nejistotu děsivého a Bohem zapomenutého místa. Mimo jiné nabízí asi také nejkurióznější náhodná setkání, třeba mnoha co se změní v havrany nebo rozkošný náznak upálení za živa v peci. Kopfrkingl plesá.
Čtvrtá epizoda přichází s groteskně obtížnou, život ohrožující událostí, The Requiem, která spočívá v tom, že musíme v zrcátku pozorovat nepřátele kteří se k vám blíží a zničit je světlem. Podle historie patchů byla tato minihra dříve poměrně snadná, protože šlo nepřátele zničit na první pokus. Nyní se ale změní v oblak černého kouře a přemístí se za vás, a to klidně několikrát. Jedná se asi o jedinou událost, kde je potřeba i pořádná dávka štěstí.
Také zde cítím poprvé potřebu zmínit nějaký sběratelský předmět, protože mě ten v epizodě čtyři skutečně zaujal. Sběratelský předmět zde tvoří tarotové karty, které vám může dát záhadná bytost ve zpovědnici, pokud jí donesete zpovědí, které jsou rozseté po celém Opatství. Každá karta je za jednu život ohrožující událost, a pokud jednu z karet otočíte, událost se nemůže stát. A ano, The Requiem kartu dostanete až jako poslední.
Obtížnost čtvrté epizody podtrhuje fakt, že na nejvyšší obtížnost (Lovecraft) se jednalo o první epizodu při které jsem skutečně ztratil všechny postavy a musel jí nuceně restartovat.
Čtvrtá epizoda je tak zřejmě nejděsivější, nejvíce frustrující, a nejnepříjemnější vůbec. Ale nakonec, proto tak trochu hrajeme horrory.
Hra se odehrává v prostorách opuštěného Opatství, což je první důvod zmíněné obtížnosti. Prostor v kterém se hra odehrává je nejen obrovský, ale i s velkým počtem dveří, místností, a omezenými prostory ke schování. Tím pádem je zde mnohem více příležitostí zemřít velmi temnou smrtí.
Kromě toho je většina dveří od počátku hry zavřená, a hráč musí postupně Opatstvím procházet, neustále chodit sem a tam, a řešit nesmírně složité hádanky (bez návodu bych tu ztvrdl možná dodnes, ačkoliv stále platí, že ty hádanky jsou vesměs poměrně logické).
Nepomáhá také fakt, že se zřejmě jedná o nejtemnější a nejděsivější oblast ve hře – a to prosím berme v potaz, že pátá epizoda se odehrává v psychiatrické léčebně. Zřejmě za to může fakt, že se jedná o jedinou oblast, kde se reálně odstřihnete od civilizace. Zatímco první tři epizody jsou koncipované stylem „zlo přijde k vám domů, nejste v bezpečí“ tak čtvrtá sází na nejistotu děsivého a Bohem zapomenutého místa. Mimo jiné nabízí asi také nejkurióznější náhodná setkání, třeba mnoha co se změní v havrany nebo rozkošný náznak upálení za živa v peci. Kopfrkingl plesá.
Čtvrtá epizoda přichází s groteskně obtížnou, život ohrožující událostí, The Requiem, která spočívá v tom, že musíme v zrcátku pozorovat nepřátele kteří se k vám blíží a zničit je světlem. Podle historie patchů byla tato minihra dříve poměrně snadná, protože šlo nepřátele zničit na první pokus. Nyní se ale změní v oblak černého kouře a přemístí se za vás, a to klidně několikrát. Jedná se asi o jedinou událost, kde je potřeba i pořádná dávka štěstí.
Také zde cítím poprvé potřebu zmínit nějaký sběratelský předmět, protože mě ten v epizodě čtyři skutečně zaujal. Sběratelský předmět zde tvoří tarotové karty, které vám může dát záhadná bytost ve zpovědnici, pokud jí donesete zpovědí, které jsou rozseté po celém Opatství. Každá karta je za jednu život ohrožující událost, a pokud jednu z karet otočíte, událost se nemůže stát. A ano, The Requiem kartu dostanete až jako poslední.
Obtížnost čtvrté epizody podtrhuje fakt, že na nejvyšší obtížnost (Lovecraft) se jednalo o první epizodu při které jsem skutečně ztratil všechny postavy a musel jí nuceně restartovat.
Čtvrtá epizoda je tak zřejmě nejděsivější, nejvíce frustrující, a nejnepříjemnější vůbec. Ale nakonec, proto tak trochu hrajeme horrory.
IMMORTALITY