Znáte pohádku o Otesánkovi? Tak tahle pohádka mě přesně napadla, když jsem začala hrát Tasty Planet. Ten malý shluk buněk, který vytvořili v laboratoři a on se vymkl kontrole, mě bavil. Snědl vše co bylo menší než on a na co jsem mu ukázala.

Nenáročná hra, kde prostě jen dojedu k objektu který jde sežrat a je to. Musela jsem se vyhýbat větším živým objektům, protože při dotyku s nimi se Gray Goo trochu zmenšil. Všech 48 levelů jsem ale projela celkem hladce.

I když hra je na jedno brdo, musím říct, že jsem se nenudila. Jediné co mě mrzí, je to, že jednotlivá kola nemají posloupnost. Tím myslím, že sice začínám jako něco menšího než ta nejmenší bakterie a postupně klidně slupnu i lva nebo dinosaura. Ale v dalším levelu jsem zase maličká sotva pár milimetrů a musím se vypracovat do větších rozměrů. Více by se mi líbilo, kdyby si hra pamatovala u jaké velikosti Gray Goo skončil a navazovala na to v dalším levelu. Nakonec jsem se dopracovala až do vesmíru, a tak kdysi mikroskopická potvůrka nakonec spořádala úplně vše.