V pořadí třetí přídavek legendární série Crysis opět sází na skvělé audiovizuální zpracování. Ačkoliv je tento díl mnohem koridorovější než jeho předchůdci, pořád nabízí dostatek prostoru jak pro hráče hračičkáře, tak pro ty jdoucí přímočaře k cíli.

Já osobně si nejvíce užíval především ty pasáže, ve kterých se bojuje proti lidským nepřátelům, které jsem likvidoval pouze s pistolkou s tlumičem a své nepřátele eliminoval jednoho po druhém z krytu neviditelnosti přesně mířenými headshoty. Po nástupu mimozemšťanů jsem se uchýlil spíše k hrubé síle, občas však zafungoval i nůž ve spojení s neviditelností.

Prostředí New Yorku je zpracované excelentně a je radost procházet každý jeho kout. I přesto, že se celou herní dobu člověk pohybuje v jednom městě, lokace se mění celkem výrazně, takže nehrozí, že by se prostředí omrzelo, zvlášť když vše vypadá tak nádherně (tedy kromě několika opravdu low res textur, ale to hře z roku 2011 bez váhání odpustím).

Němý Alcatraz rozhodně není tak charizmatickým hlavním hrdinou jakým byl Nomád nebo Psycho, ale není se čemu divit, když je možná celou tu dobu mrtvý a hlavním protagonistou je tak spíš samotný nanosuit s naprogramovaným Prophetem. Doufám, že mi pár nejasností zodpoví Crysis 3.

Crysis 2 je výborná hra na oddechnutí. Pokud člověk zrovna nemá chuť ve hře příliš přemýšlet, studovat statistiky, zabývat se různými mechanismy, ale chce se v danou chvíli jen přímočaře bavit, pak bych těžko doporučil lepší hru.
A že i pro mě, jako pro fanouška RPG, občas tyhle chvíle nastanou, a pak jsem rád za to, že vznikají (vznikaly?) hry jako Crysis 2.