Ač věrný fanoušek Sierry, k povědomí o této adventuře jsem se propracoval až relativně nedávno. Asi největším impulsem k rozehrání byl poměrně netradiční způsob zobrazení z pohledu první osoby. Nedbal jsem na varování o arkádových prvcích a dlužno dodat, udělal jsem dobře. Nenechte se ale zmást mým celkovým číselným zhodnocením, protože to je trochu zavádějící a pokusím se to zdůvodnit.
Samotný nápad hrát za vybraného zástupce porobené rasy lidí v New Yorku léta Páně 2004 (tedy 2 roky po invazi mimozemských Orbů) s cílem sledovat podezřelé osoby a hlásit je, mi přijde velmi originální. Takový Manhunter se ráno probudí, navštíví ho Orb a předá mu instrukce, že předchozí den došlo k nějaké závažné nelegální aktivitě. Manhunter zapne MAD (přenosný počítač) a na "reálné" mapě New Yorku sleduje lehce abstraktní pohyb jedné či více osob, dokud nedojde ke ztrátě signálu. Osoba se často pohybuje přes více částí mapy a navštíví více objektů. Každý takový bod se pak na mapě stane aktivní. Manhunter může označit i další lidí v případě aktivit skupiny. Sledování na počítači je extrémně důležité, protože se v něm nachází řada více či méně skrytých nápověd. Po vypnutí MADu (ten je možné si téměř kdykoliv zapnout a sekvenci si pustit znovu) je možné se po mapě pohybovat a následně vejít do označených míst. Do hry pak přichází druhý mód, pohled z první osoby a typická EGA adventurní obrazovka.
Úkolem této části hry je především prozkoumat aktivní místa, získávat indicie, DEDUKOVAT a ze závěrů pak volit další postup. Je naprosto důležité věnovat pozornost i těm nejmenším detailům (animace postaviček, nejrůznější nenápadné symboly na těle, na předmětech atd.) a poskládat postupně tajenku, která spočívá většinou v nalezení zabitých osob. Čas od času je hráč vyzván k překonání různých typů hádanek (logických či obrázkových) a akčních sekvencí, které jsou sice otravné, ale díky možnosti ukládat téměř kdekoliv, se to dá přežít. Tady asi vidím největší zápor hry, protože občas mi to přijde trochu násilně naroubované.
Pracovní den Manhuntera končí nahlášením podezřelé osoby a pak už konečně přichází zasloužený odpočinek v podobě spánku, z něhož je ráno Manhunter opět probuzen, protože je potřeba jeho investigativní činnosti pro jinou podzemní aktivitu.
Naprostou nutností je přečíst si manuál ke hře a také použít nákresy a mapy v něm, protože jinak se člověk ztratí hned v první bludišti. Nalézt správné řešení vyžaduje opravdu zdatnost detektiva první kategorie. Z toho mála indicií vytěžit správný závěr, to je oč tu především běží. A to je na tom všem to nejzábavnější. A to i když někdy brutálně těžké (neskrývám, že jsem se několikrát do návodu podíval). I zde je možné zemřít a dokonce se dostat i do mrtvého bodu, třeba tím, že použijete předmět, jehož máte přesné množství tam, kde není třeba.
I když jde o rannou EGA grafiku, kterou nelze příliš srovnávat s krásnou grafikou třeba prvního dílu Laury Bow, dokázali autoři předložit hráčům dostatečně emotivní „záběry“ na mrtvá těla, na reálná místa v New Yorku. Příjemně mě překvapilo množství animací včetně efektního outra. Druhému dílu tak určitě dám v budoucnu šanci.
Samotný nápad hrát za vybraného zástupce porobené rasy lidí v New Yorku léta Páně 2004 (tedy 2 roky po invazi mimozemských Orbů) s cílem sledovat podezřelé osoby a hlásit je, mi přijde velmi originální. Takový Manhunter se ráno probudí, navštíví ho Orb a předá mu instrukce, že předchozí den došlo k nějaké závažné nelegální aktivitě. Manhunter zapne MAD (přenosný počítač) a na "reálné" mapě New Yorku sleduje lehce abstraktní pohyb jedné či více osob, dokud nedojde ke ztrátě signálu. Osoba se často pohybuje přes více částí mapy a navštíví více objektů. Každý takový bod se pak na mapě stane aktivní. Manhunter může označit i další lidí v případě aktivit skupiny. Sledování na počítači je extrémně důležité, protože se v něm nachází řada více či méně skrytých nápověd. Po vypnutí MADu (ten je možné si téměř kdykoliv zapnout a sekvenci si pustit znovu) je možné se po mapě pohybovat a následně vejít do označených míst. Do hry pak přichází druhý mód, pohled z první osoby a typická EGA adventurní obrazovka.
Úkolem této části hry je především prozkoumat aktivní místa, získávat indicie, DEDUKOVAT a ze závěrů pak volit další postup. Je naprosto důležité věnovat pozornost i těm nejmenším detailům (animace postaviček, nejrůznější nenápadné symboly na těle, na předmětech atd.) a poskládat postupně tajenku, která spočívá většinou v nalezení zabitých osob. Čas od času je hráč vyzván k překonání různých typů hádanek (logických či obrázkových) a akčních sekvencí, které jsou sice otravné, ale díky možnosti ukládat téměř kdekoliv, se to dá přežít. Tady asi vidím největší zápor hry, protože občas mi to přijde trochu násilně naroubované.
Pracovní den Manhuntera končí nahlášením podezřelé osoby a pak už konečně přichází zasloužený odpočinek v podobě spánku, z něhož je ráno Manhunter opět probuzen, protože je potřeba jeho investigativní činnosti pro jinou podzemní aktivitu.
Naprostou nutností je přečíst si manuál ke hře a také použít nákresy a mapy v něm, protože jinak se člověk ztratí hned v první bludišti. Nalézt správné řešení vyžaduje opravdu zdatnost detektiva první kategorie. Z toho mála indicií vytěžit správný závěr, to je oč tu především běží. A to je na tom všem to nejzábavnější. A to i když někdy brutálně těžké (neskrývám, že jsem se několikrát do návodu podíval). I zde je možné zemřít a dokonce se dostat i do mrtvého bodu, třeba tím, že použijete předmět, jehož máte přesné množství tam, kde není třeba.
I když jde o rannou EGA grafiku, kterou nelze příliš srovnávat s krásnou grafikou třeba prvního dílu Laury Bow, dokázali autoři předložit hráčům dostatečně emotivní „záběry“ na mrtvá těla, na reálná místa v New Yorku. Příjemně mě překvapilo množství animací včetně efektního outra. Druhému dílu tak určitě dám v budoucnu šanci.
Pro: trackování podezřelých osob, hledání indícií a jejich spojování (obecně detektivní práce)
Proti: arkádové vložky (ne všechny ale byly otravné), možnost dostat se do bezvýchodných situací