Nioh 2 je hra která mě neuvěřitelně pohltila. Bohužel k jedničce jsem se dostal, až po dohraní dvojky. Hra se hraje velmi příjemně a přijde mi o něco lehčí než třeba Dark Souls nebo Sekiro, takže by to mohl být dobrý úvod pro hráče kteří uvažují o hraní takovýchto her.

Ve hře máte na výběr z velké škály zbraní (většina z nich byla již v jedničce), souboje jsou tu vcelku svižné zvláště pak na vyšším levelu. V této hře jako u jím podobných her jde o to se naučit jak daný protivník bojuje a jakmile se to člověk naučí, pak už nemá s daným nepřítelem větší problémy. Ve hře se nachází vcelku široká škála nepřátel, takže mi nepřijde, že by se moc rychle dostavil stereotyp, ačkoliv když už zabijete svého 1000 Gakiho (jeden z prvních yokaiu, kterého potkáte), tak ten vám už asi moc nezavaří. Ve hře každopádně máte ještě k dispozici speciální schopnosti v podobě Souls Core, které mohou vypadnout z vašich nepřátel a jsou neocenitelným přínosem v soubojích a v neposlední řadě se můžete proměnit do své yokai formy, ale chce si jí to dobře naplánovat kdy jí použít, aby byla co nejúčinnější.

Hru si můžete užít až se třemi přáteli a ve vícero lidech je hra mnohem snazší, nebo si můžete přivolat jiného hráče a to buď aby ovládal přímo svého avatara (to lze u svatyně), nebo si můžete vyvolat avatara, kterého bude ovládat AI (popravdě moc vám ale nepomůžou, jen asi jako pohyblivý terč pro nepřátele). Zároveň můžete chodit pomáhat jiným hráčům a v tu chvilku hra získává jiný rozměr.

Co bych hře vytknul tak asi jen to, že je ve hře hromada předmětů a popravdě takových 60% jsem snad ani nepoužil (nemyslím tím zbraně, ale různé předměty).

Závěrem hra je super, ve hře mám nahráno 100+ hodin a stále se k ní vracím.