428: Shibuya Scramble je úspěšnou a hráči oceňovanou vizuální novelou, která staví na originalitě (jak formální, tak i obsahové), možnostech (časté volby a nespočet zakončení) a zvláště na dobře napsaném příběhu, který elegantně přechází mezi dramatickou zápletkou a humorným podáním. Tyto, a mnohé další, kvality dělají ze 428 ideální volbu pro ty, kteří od žánru vizuální novely očekávají kvalitní texty i dostatečné množství interaktivity.
Titul původně z roku 2008 se dočkal své mezinárodní (anglické) verze až o deset let později, ale jako artefakt z minulosti Shibuya Scramble nepůsobí. Svižná hratelnost a esteticky zajímavé zpracování jsou stále aktuální, a působí v rámci žánru moderně. Zvláště zpracování, které se sestává z mnoha a mnoha fotografií (a občas i videa) se povedlo. Podobně jako u předchůdce, na západě prakticky neznámého titulu Machi pro Segu Saturn, hráč většinu času tráví čtením dlouhých popisů, monologů a dialogů u doplňující fotky děje. A s pravidelnou přesností rozhoduje, co postava (postavy) udělá (udělají). Na pozadí obrovského stromu možností, který monitoruje jednotlivé minuty, hodiny dne D, v tomto případě 28. dubna, se toho děje opravdu dostatek. Pro představu, pro potřeby díla Spike Chunsoft bylo použito více jak 120 000 fotografií. Rozsah možností je až impozantní, a je to směr, který dokáže v rámci žánru zaujmout. I proto renomované médium Famitsu ohodnotilo 428: Shibuya Scramble absolutním číslem, tedy 40/40.
Příběh nás zavádí do tolik známé části Tokia, Šibuji, ovšem tentokrát v roli vícero charakterů. Detektiv Kano, mladý ekolog a aktivista Achi, virolog Osawa, roztržitý žurnalista Minoru a neznámá Tama, ti všichni, ačkoliv jejich den začíná úplně jinak, nečekaně spojí své síly a zabrání velké katastrofě. Tedy, pokud se hráč dostane přes desítky (87) špatných konců a zvládne nástrahy časových smyček a eventualit „co by kdyby“. Právě na hrátkách s časem Shibuya Scramble staví, a pokud se něco nepovede v jedné příběhové lince, obvykle jde o důsledek špatného rozhodnutí v jiné. Provázanost je prakticky vzato geniální, a jde o důvod, proč je právě 428 tak ceněné. Ke konci hry je ovšem někdy obtížnost nastavena až příliš vysoko, a hledání správného momentu v čase (který změnit) může být až kontraproduktivní vzhledem ke koherenci příběhových částí. Zvláště, když se otázky stupňují a jako v každé správné detektivce se začínáte propracovávat k finálnímu zúčtování (kdo za to může, jaký byl motiv).
Bohužel, poměrně náročná hratelnost a absence anime tropů, a naopak kvalitní příběh a tíživá témata dělají z 428 umělecky hodnotné dílo, ovšem komerčně neúspěšné. To je také důvod, proč původně zamýšlené pokračování nevyšlo a podobně laděné vizuální novely se budou objevovat na trhu méně a méně. Pokud vůbec. A je to škoda, protože královský žánr vizuálních novel dokáže, pokud je dobře zpracovaný, zprostředkovat unikátní zážitky na pomezí knih, videoher a mangy. A 428 to naplno dokazuje, společně například se sérii Zero Escape nebo Umineko.
A zde nějaké momentky (určité riziko spoilerů).
Titul původně z roku 2008 se dočkal své mezinárodní (anglické) verze až o deset let později, ale jako artefakt z minulosti Shibuya Scramble nepůsobí. Svižná hratelnost a esteticky zajímavé zpracování jsou stále aktuální, a působí v rámci žánru moderně. Zvláště zpracování, které se sestává z mnoha a mnoha fotografií (a občas i videa) se povedlo. Podobně jako u předchůdce, na západě prakticky neznámého titulu Machi pro Segu Saturn, hráč většinu času tráví čtením dlouhých popisů, monologů a dialogů u doplňující fotky děje. A s pravidelnou přesností rozhoduje, co postava (postavy) udělá (udělají). Na pozadí obrovského stromu možností, který monitoruje jednotlivé minuty, hodiny dne D, v tomto případě 28. dubna, se toho děje opravdu dostatek. Pro představu, pro potřeby díla Spike Chunsoft bylo použito více jak 120 000 fotografií. Rozsah možností je až impozantní, a je to směr, který dokáže v rámci žánru zaujmout. I proto renomované médium Famitsu ohodnotilo 428: Shibuya Scramble absolutním číslem, tedy 40/40.
Příběh nás zavádí do tolik známé části Tokia, Šibuji, ovšem tentokrát v roli vícero charakterů. Detektiv Kano, mladý ekolog a aktivista Achi, virolog Osawa, roztržitý žurnalista Minoru a neznámá Tama, ti všichni, ačkoliv jejich den začíná úplně jinak, nečekaně spojí své síly a zabrání velké katastrofě. Tedy, pokud se hráč dostane přes desítky (87) špatných konců a zvládne nástrahy časových smyček a eventualit „co by kdyby“. Právě na hrátkách s časem Shibuya Scramble staví, a pokud se něco nepovede v jedné příběhové lince, obvykle jde o důsledek špatného rozhodnutí v jiné. Provázanost je prakticky vzato geniální, a jde o důvod, proč je právě 428 tak ceněné. Ke konci hry je ovšem někdy obtížnost nastavena až příliš vysoko, a hledání správného momentu v čase (který změnit) může být až kontraproduktivní vzhledem ke koherenci příběhových částí. Zvláště, když se otázky stupňují a jako v každé správné detektivce se začínáte propracovávat k finálnímu zúčtování (kdo za to může, jaký byl motiv).
Bohužel, poměrně náročná hratelnost a absence anime tropů, a naopak kvalitní příběh a tíživá témata dělají z 428 umělecky hodnotné dílo, ovšem komerčně neúspěšné. To je také důvod, proč původně zamýšlené pokračování nevyšlo a podobně laděné vizuální novely se budou objevovat na trhu méně a méně. Pokud vůbec. A je to škoda, protože královský žánr vizuálních novel dokáže, pokud je dobře zpracovaný, zprostředkovat unikátní zážitky na pomezí knih, videoher a mangy. A 428 to naplno dokazuje, společně například se sérii Zero Escape nebo Umineko.
A zde nějaké momentky (určité riziko spoilerů).
Pro: zpracování, příběh, humor, charaktery, hudba, délka
Proti: občas obtížné