Bez tohoto DLC není příběh Might and Magic X kompletní. Je to smutné, ale je to tak. Je to úplně jiný styl hry, protože už se vlastně nehraje na nějaké sebezdokonalování. Dokonalí už máte být z původní hry. Tohle je maturita a možnost k vylepšení svých skillů hráč dostane už jen jednou, a navíc v době, kdy je to celkem k ničemu, protože jsem v tu chvíli ani neposkočil ve svém levelu.
Celé je to založeno na tuhých bojích a je to v podstatě lineární tahová FPS. Nejprve v prvním dungeonu, kde je hráči sebráno veškeré vybavení a jede se od nuly s těmi největšími cetkami, což značně komplikuje situaci pro bojovníky. Mágy to vlastně nijak zásadně nezasáhne (jen přijdou třeba o bonusy, co zvyšují skill). Tahle nevyrovnanost je terčem kritiky. Že pokud někdo má družinu zaměřenou na fyzický boj, je v háji. Ano, je. Ale sakra, to už je prostě riziko zvoleného stylu. Jak jsem psal, že tohle DLC je maturita, tak je to jako kdybyste si na maturitě stěžovali, že vás zkouší i z češtiny a vy jste se učili jen zeměpis. V Might and Magic je klíčové být co nejvíc versatilní. Umět si poradit s protivníky s brutální magickou odolností, stejně jako s protivníky, na které hrubá síla vůbec neúčinkuje. Tohle je sice sviňárna, ale je to logická sviňárna. Nikoho přece nepustí do vězení se zbraněmi v ruce (to, že mě pustili do vězení se 150 tisíci v kapse, je věc druhá).
První dungeon byl tužší, ale dalo se. V tom druhém ovšem nastaly krušné časy i pro mě, jelikož tamní protivníci z Azylu mají minimálně dvakrát tak větší zdraví než 95% potvor z původní hry, brutální kouzla a útoky, regenerují se a jejich počet je úplně šílený. Obzvláště v trůním sále na samotném konci. Ale na druhou stranu, byl to závěrečný boj, jak se sluší a patří. A pokud jste si před třemi hodinami, kdy jste byli naposledy ve městě, nekoupili dost lektvarů, tak máte smůlu, nahrajte si pozici a kupte si jich víc. Tohle DLC se s nikým nemaže. Já byl naštěstí velmi obezřetný, měl jsem mana lektvarů asi 100 a zbylo mi jich na konci 14.
Bojů ovšem bylo celkově už trochu moc a bylo to jen o nich, takže to celé ke konci je už maličko úmorné a stereotypní. Trochu WTF moment byl při závěrečném boji s bossem, kdy jsem ten zvrat vůbec nepochopil, takže jsem neměl až tak skvělý pocit z toho, že mě někdo oslavuje. DLC mi zabralo deset hodin, to je 1/10 doby původní hry, což je dost. A přitom to pocitově dlouhé není, ale je to fakt náročné a to myslím, že jsem měl takřka ideálně vytvořenou grupu (bez kouzla tsunami to snad ani nezačínejte).
Po dohrání hry a návratu do Karthalu jsem si pak samozřejmě musel ještě dovylepšit skilly, které jsem si vylepšit nemohl, když jsem byl pryč. Bylo to k něčemu, když v celém světě nezbyla jediná potvora a už se ve hře nemůže nic stát? Ano, bylo. Proč to dělám? Nevím!
Celé je to založeno na tuhých bojích a je to v podstatě lineární tahová FPS. Nejprve v prvním dungeonu, kde je hráči sebráno veškeré vybavení a jede se od nuly s těmi největšími cetkami, což značně komplikuje situaci pro bojovníky. Mágy to vlastně nijak zásadně nezasáhne (jen přijdou třeba o bonusy, co zvyšují skill). Tahle nevyrovnanost je terčem kritiky. Že pokud někdo má družinu zaměřenou na fyzický boj, je v háji. Ano, je. Ale sakra, to už je prostě riziko zvoleného stylu. Jak jsem psal, že tohle DLC je maturita, tak je to jako kdybyste si na maturitě stěžovali, že vás zkouší i z češtiny a vy jste se učili jen zeměpis. V Might and Magic je klíčové být co nejvíc versatilní. Umět si poradit s protivníky s brutální magickou odolností, stejně jako s protivníky, na které hrubá síla vůbec neúčinkuje. Tohle je sice sviňárna, ale je to logická sviňárna. Nikoho přece nepustí do vězení se zbraněmi v ruce (to, že mě pustili do vězení se 150 tisíci v kapse, je věc druhá).
První dungeon byl tužší, ale dalo se. V tom druhém ovšem nastaly krušné časy i pro mě, jelikož tamní protivníci z Azylu mají minimálně dvakrát tak větší zdraví než 95% potvor z původní hry, brutální kouzla a útoky, regenerují se a jejich počet je úplně šílený. Obzvláště v trůním sále na samotném konci. Ale na druhou stranu, byl to závěrečný boj, jak se sluší a patří. A pokud jste si před třemi hodinami, kdy jste byli naposledy ve městě, nekoupili dost lektvarů, tak máte smůlu, nahrajte si pozici a kupte si jich víc. Tohle DLC se s nikým nemaže. Já byl naštěstí velmi obezřetný, měl jsem mana lektvarů asi 100 a zbylo mi jich na konci 14.
Bojů ovšem bylo celkově už trochu moc a bylo to jen o nich, takže to celé ke konci je už maličko úmorné a stereotypní. Trochu WTF moment byl při závěrečném boji s bossem, kdy jsem ten zvrat vůbec nepochopil, takže jsem neměl až tak skvělý pocit z toho, že mě někdo oslavuje. DLC mi zabralo deset hodin, to je 1/10 doby původní hry, což je dost. A přitom to pocitově dlouhé není, ale je to fakt náročné a to myslím, že jsem měl takřka ideálně vytvořenou grupu (bez kouzla tsunami to snad ani nezačínejte).
Po dohrání hry a návratu do Karthalu jsem si pak samozřejmě musel ještě dovylepšit skilly, které jsem si vylepšit nemohl, když jsem byl pryč. Bylo to k něčemu, když v celém světě nezbyla jediná potvora a už se ve hře nemůže nic stát? Ano, bylo. Proč to dělám? Nevím!
Gobliins 2: The Prince Buffoon