Pokud byste chtěli nahlédnout do světa, kde většina postav, včetně té, za kterou hrajete, je na dřeň prohnilá, kde smrtí krále začíná závod o to, kdo koho rychleji zlikviduje, aby se vydrápal na pozici regenta, kde se s dětmi i ženami zachází jak s kusem hadru a po jejímž dohrání vám na tváři zůstane jen cynický škleb, pak vězte, že Varicella vás nezklame. Palác Piemonte v době renesanční Itálie, ale i moderních technologií, je pomalu pohlcován zelenou substancí - a úlisný ministr Giacomo Varicella se stará o manikúru. O králově smrti ví totiž v předstihu a dopředu učinil jisté kroky, které, i s ohledem na pověřující dopis od královny, mu zajišťují výhodnou pozici na sofistikované šachovnici jedů, intrik, dýk a úplatků.

Varicella je jednou z těch her, které svazuje limit na počet tahů a kde budete muset mnohokrát zemřít, abyste si poskládali všechny střípky informací k zdárnému vyřešení hádanek. Limit je to vskutku ďábelský, takže se budete neustále vracet k uloženým pozicím, zkoušet nové postupy či témata k hovoru a i ve chvíli, kdy už jsem měl vše jednotlivě vyřešené, jsem trnul, aby do sebe vše správně časově zapadlo. Přes všechnu komplexnost (a že je značná) je ale Varicella vždy fér, hádanky jsou skvělé (zatím zdaleka nejlepší ze všech textových adventur, které jsem hrál) a logika nikdy není porušena. Musíte být tedy jen trpěliví a dávat si věci dohromady. Kromě jednoho menšího hintu se mi hru podařilo dokončit bez návodu, a to i proto, že mě nikdy nefrustrovala.

Před množstvím detailních popisů a témat k rozhovoru se hry od Infocomu krčí někde v koutě. Mnohokrát jsem byl překvapen, na jaké věci hra reaguje, jak košatě (aniž by to ale přeháněla) a jaké odpovědi byly implementovány. Tam, kde vám i, co do implementace, vrcholné hry od Infocomu jako Trinity nebo A Mind Forever Voyaging, stroze vracejí tentýž popisek, si Varicella nenechá ujít příležitost k mnoha černohumorným šlehům nebo trpkým komentářům bídné doby. NPC jsou sice karikatury, ale je jim v jejich pokřivenosti vdechnut život a celý palác se ve vaší hlavě brzy stane mikrosvětem strachu, hnusu, ponížení a bezskrupulózních ambicí. Kapitolou samou pro sebe je pak postava Sierry, královy děvky, která je vykreslena zdaleka nejlépe a která je důležitým i nebezpečným elementem a ke které jsem (vedle lítosti k šílené Charlotte) cítil jako k jediné sympatie. A samotný Primo Varicella? Nejvíce o něm asi vypovídá jeho komentář k jedné ze Sieřiných tarotových karet, se kterými si tak ráda listuje:

Miss Sierra flips over another card. This one is Justice. Feh. You learned long ago that there is no Justice — there is only that which Just Is.

Vlastní Mapa vytvořená v programu Trizbort.